Dagmar Hyková-Táborská

Technology

12 hours ago

Author

Dagmar Hyková-Táborská také Dagmar Táborsky, rozená Hyková (10. května 1935 Praha - 22. ledna 2005 Toronto) byla česká filmová střihačka, režisérka, producentka, pedagožka a herečka, od roku 1968 žijící v Kanadě.

Život

Narodila se 10. května 1935. +more V 15 letech nastoupila do ateliérů Československého státního filmu na asistentskou pozici třetí střihačky. Během tohoto období spolupracovala s etablovaným střihačem Antonínem Zelenkou. Ve 21 letech pak začala působit jako hlavní střihačka v Československé televizi. Tam později působila i jako režisérka, v redakci zpravodajství. Režírovala Televizní noviny a také organizovala spoustu přímých přenosů.

Při budování své kariéry v Československé televizi dálkově studovala Filmovou a televizní fakultu Akademie múzických umění v Praze.

Byla provdaná za filmového režiséra Václava Táborského.

Tvorba

ČSSR

Již od začátku svého působení u filmu začala ztvárňovat menší role v několika filmech a reklamách. Neměla však velké herecké ambice, a tak se v této oblasti více neuchytila. +more V roce 1966 byla účastnicí autonehody vozidla štábu Československé televize. Při nehodě zemřeli dva její kolegové, zatímco ona utrpěla vážné poranění, které ji do ukončení rehabilitací bránilo vykonávat její povolání. V roce 1968 byla zahraničními zpravodajskými televizními společnostmi ORF, ZDF či BBC vyzvaná ke spolupráci. Krátce na to především kvůli okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy Československo opustila a emigrovala do Kanady.

Během pobytu v zahraničí stříhala všechna audiovizuální díla Emila Radoka. V roce 1975 zase film Jána Kadára s názvem Co mi táta nalhal. +more Stejným způsobem se podílela i na loutkových seriálech z produkce Animette Canada a na dokumentárních snímcích torontské skupiny Okno - The Window.

Kanada

V Kanadě natáčela dokumentární filmy o etnických menšinách, nejčastěji o Inuitech a Indiánech obecně. Za dokument Vianoce - Slovak Canadian Christmas pojednávající o tématu přenášení národnostních zvyků do nového prostředí obdržela v roce 1979 ocenění s názvem Červená stuha na Festivalu etnografických filmů v New Yorku. +more Tento typ audiovizuálních děl také opakovaně produkovala. Zároveň vyučovala střihačskému řemeslu mladé filmaře na Conestoga College v Kitcheneru i v Humber College v Torontu.

Dne 22. ledna 2005 podlehla v Torontu rakovině. +more Její boj s touto nemocí byl dokonce zaznamenán v knize Život v prodlouženém čase (2007). Počínaje rokem 2005 začala FAMU udělovat talentovaným studentkám (spolu s finanční odměnou) cenu, která nese její jméno.