Cesko.wiki Danilo II. Petrović-Njegoš
Author
Albert FloresDanilo II. Petrović-Njegoš Černohorský (25. května 1826-13. srpna 1860; černohorsky: Данило I. Петровић-Његош) byl devátý černohorský vladyka a první černohorský kníže. Patřil k dynastii Petrović-Njegoš. Narodil se jako syn Savy II. a Angeliky Radamovićové.
Cesta k moci
Po smrti Petra II. +more prohlásil senát (částečně pod vlivem tehdy nejbohatšího Černohorce Đorđije Petroviće) jako nového regenta Pera Petroviće-Njegoše. Ten převzal hodnost, ne však titul vládce. Nicméně v krátkém boji o moc Pero prohrál s mnohem mladším Danilem, kterého si jako vládce přál i černohorský lid.
Vznik knížectví
Před zvolením nástupce Petra II. odjel Danilo (jako vladyka vládl pod jménem Danilo II. +more) do Vídně a poté do Ruska. Během těchto cest se rozhodl změnit svůj dosavadní život vladyky a stát se historicky prvním knížetem z vládnoucí dynastie Petrović-Njegoš. Po návratu zpět do Černé Hory čekalo na Pera i jeho přátele a stoupence velké překvapení - Danilovu myšlenku stát se knížem silně podpořil i tehdejší ruský car Mikuláš I. Tak trochu nečekaně se Danilo II. stal knížetem (získal tak panovnické jméno Danilo I. ) a Pero uznal porážku a vrátil se na pozici předsedy senátu.
Po staletích teokratické bylo dosavadní biskupské knížectví prohlášeno na světským knížectvím. Prvním knížetem se tedy stal Danilo.
Úspěchy na bitevním poli - bitva u Grahova
Za vlády Danila II. Černá Hora vyhrála svou nejdůležitější bitvu s Osmanskou říší a de facto získala nezávislost.
Danilův starší bratr, charismatický bojovník Mirko Petrović-Njegoš (otec Nikoly I. +more), vedl silnou armádu 7500 Černohorců proti Turkům (jejichž armáda měla mezi 7000 - 13 000 vojáky) k bitvě u Grahova (Grahovac), dne 1. května 1858. Toto vítězství proslavilo Černou Horu nejen v Evropě a posílilo vojenskou, politickou a diplomatickou pověst státu. Toto vítězství bylo také literárně ztvárněno - nejrůznější básně, písně divadelní představení měla úspěch především u Slovinců a Srbů (převážně ve Vojvodině - tehdejší části Rakouska-Uherska). Po této bitvě byly také ustanoveny pevné hranice mezi Černou Horou a Tureckem a bylo uznána nezávislost Černé Hory na Osmanské řísi. V listopadu 1858 se zástupci cizích mocností sešli na konferenci a dojednali podobu státních hranic. Černá Hora získala Grahovo, Rudine, Nikšićskou župu, více než polovinu Drobnjaci, Tušinu, Uskoci, Lipovo, Horní Vasojevići, část Kuči a Dodoši.
Danilův kodex
V domácích záležitostech byl Danilo autoritářský a někdy i brutální vládce. Jeho centralizace moci přispěla k rozvoji moderních funkcí státu.
Jako inspiraci pro vytvoření ústavy známé jako Zákoník Danila I. (Zakonik Danila Prvog), použil Danilo II. +more roku 1855 zákon Petra I. . Danilův kodex byl založen na tradici Černé Hory a je považován za první národní ústavu v dějinách Černé Hory. Rovněž zavedl zákony na ochranu soukromí a zákazů konfliktů na rakouském pobřeží (v Boce Kotorské). Mimo jiné obsahoval následující ustanovení: "Přestože zde neexistuje jiná národnost než srbská a jiné náboženství než východní pravoslaví, může zde každý cizinec a příslušník jakéhokoliv vyznání žít a požívá stejných práv jako Černohorci. ".
Atentát a nástupce
Danilo byl zavražděn 13. +more srpna 1860. Byl na něj v Kotoru spáchán atentát, když nastupoval na palubu lodi. Vrah Todor Kadić z organizace Bjelopavlići, která spolupracovala s rakouskými úřady. To je také důvod, proč si někteří Černohorci myslí, že vrah byl rakouský agent. Na druhou stranu část lidí si myslí, že záminkou k atentátu byly osobní záležitosti - přehnaně hrubé chování během Danilovy vlády.
Danilovým nástupcem se stal jeho synovec Nikola I.
Externí odkazy
Kategorie:Dynastie Petrović-Njegoš Kategorie:Panovníci Černé Hory Kategorie:Pravoslavní panovníci Kategorie:Zavraždění panovníci Kategorie:Narození 1826 Kategorie:Narození 25. +more května Kategorie:Narození v Černé Hoře Kategorie:Úmrtí 1860 Kategorie:Úmrtí 13. srpna Kategorie:Úmrtí v Černé Hoře Kategorie:Oběti atentátů Kategorie:Muži.