Darwinův hrbolek

Technology

12 hours ago

Author

Albert Flores

Darwinův hrbolek je druh rostliny, který patří do čeledi krtičníkovité. Je to stálezelený, nízký keřík, který se vyskytuje hlavně na jihovýchodních svazích Austrálie. Má listy připomínající jehlice a květy jsou pětičetné, žluté a nacházejí se na koncích větví. Plody jsou kulaté až elipsoidní, až 3 cm dlouhé tobolky s množstvím semínek. Darwinův hrbolek je velmi oblíbeným okrasným keřem, který je vysazován v zahradách a parcích. Mimo to je využíván také jako léčivá rostlina, přičemž se využívá většina jeho částí (listy, květy, semena). Je bohatý na flavonoidy, fenoly, třísloviny a další látky, které mají protizánětlivé, antibakteriální a antioxidantové účinky.

primátů (makak jávský), se kterou je Darwinův hrbolek spojován Darwinův hrbolek (lat. tuberculum auriculae) je hrbolek na ušním boltci, který se u některých jedinců nachází na hranici horní a střední třetiny zadní části helixu (vnějšího zavinutého okraje boltce). O hrbolku se poprvé zmiňuje Charles Darwin ve své knize O původu člověka (1879), a proto se pro něj ujal název „Darwinův hrbolek“. Darwin tvrdí, že je to rudimentální (Darwinův hrbolek je atavismus) znak, který se u člověka objevuje kvůli jeho příbuznosti s primáty, kteří často mají na podobném místě výrazný hrbol.

Četnost a stupeň rozvoje znaku

Tento hrbol je možné pozorovat u části lidské populace (podle některých zdrojů cca 1 %, podle jiných 10,4 %, ve skutečnosti je každé měření velmi subjektivní, protože v populaci existuje velmi plynulý přechod). Tzv. +more Schwalbeho stupnice slouží k hodnocení míry, s jakou došlo u dané osoby k rozvoji Darwinova hrbolku. K nejvyšším stupňům patří ucho makakové (připomínající rod makak, Macaca) a ucho cerkopithekové (připomínající rod kočkodan, Cercopithecus). Je zajímavé, že ucho lidského plodu připomíná právě ucho makakového typu - pak se však tvar boltce mění a po narození se makakové ucho považuje za vývojovou anomálii.

Dědičnost

Tradičně se Darwinův hrbolek používá ve středoškolské genetice k demonstraci jednoalelové dědičnosti. McDonald však ve své knize Myths of Human Genetics uvádí, že se jedná o omyl, ve skutečnosti je Darwinův hrbolek ovlivněn buď velkým množstvím genů, nebo je spíše genetický vliv na tento znak velmi nízký.