David Bohm
Author
Albert FloresDavid Bohm (20. prosince 1917 Wilkes-Barre, Pensylvánie – 27. října 1992 Londýn) byl americký fyzik židovského původu, který přispěl k rozvoji kvantové teorie. Je známý především svou prací na Bohmovi-Bohmova efektu a plazmatu. Bohm se také zajímal o filozofii a psychologii a byl spolupracovníkem slavného teoretického fyzika Alberta Einsteina. Jeho práce byla většinou zaměřena na kvantovou mechaniku a vztah mezi vědou a mysticismem. David Bohm zemřel v roce 1992 ve věku 74 let.
David Joseph Bohm FRS (20. prosince 1917, Wilkes-Barre - 27. října 1992, Londýn) byl americko-britský fyzik, bývá někdy považován i za představitele tzv. kvantové mystiky. Pokusil se aplikovat kvantovou teorii na oblast filozofie mysli a rozbít s její pomocí "karteziánský řád". Úzce přitom spolupracoval s Karlem Pribramem, jehož holonomní model mozku pomáhal formulovat.
Život
Pocházel ze židovské rodiny, jeho otec emigroval do USA z Maďarska, matka z Litvy. Víru svých rodičů ovšem nepřijal a stal se agnostikem. +more Dostal se do studijní skupiny Roberta Oppenheimera na Kalifornské univerzitě v Berkeley. Díky tomu se dostal i do projektu Manhattan, tedy k výrobě první atomové bomby v Los Alamos. Po válce se stal profesorem na Princetonské univerzitě, kde spolupracoval s Albertem Einsteinem. Kvůli svým raným sympatiím ke komunismu však musel v mccarthyovské éře opustit jak univerzitu, tak Spojené státy. Stal se nejprve brazilským a nakonec britským občanem.
Teorie implicitního řádu
Ve své snaze vyřešit znepokojivé paradoxy moderní fyziky vzkřísil Bohm teorii skrytých proměnných, kterou považovali za vyvrácenou takoví eminentní fyzici a matematici jako Einstein a John von Neumann. Bohm popsal podstatu skutečnosti všeobecně a vědomí zvláště jako spojitý a soudržný celek, který podléhá nikdy nekončícímu procesu změn - celopohybu (holomovement). +more Svět je ve stálém toku proměn a stabilní struktury jakéhokoliv druhu jsou pouze abstrakce. Jakýkoliv popsatelný objekt, entitu nebo událost považuje Bohm za odvozeniny od nedefinovatelné a neznámé totality.
Jevy, které přímo vnímáme našimi smysly a pomocí vědeckých přístrojů, představují jen zlomek celé skutečnosti, rozvinutý nebo explicitní řád. Jeho zdrojem a jeho tvořivou matricí je zavinutý nebo implicitní řád, který je obecnější totalitou existence a jehož je explicitní řád speciální vnitřní formou. +more V implicitním pořádku nejsou již prostor a čas dominantními faktory, které určují vztahy závislosti a nezávislosti různých prvků. Různé aspekty existence mají smysluplný vztah k celku a slouží svými specifickými funkcemi konečnému účelu, spíše než by byly jeho nezávislými stavebními bloky. Obraz vesmíru se tak podobá obrazu živého organismu, jehož orgány, tkáně a buňky mají smysl jedině v relaci k celku.
Fakticky je nemožné stanovit mezi životem a neživou hmotou ostrou a absolutní hranici. Tak život, jakož i neživá hmota mají svůj společný základ v celopohybu, který je jejich prvotním a univerzálním zdrojem. +more Neživou hmotu můžeme považovat za relativně autonomní podoblast, v níž život existuje "implicitně", ale neprojevuje se významně.
Hmota a vědomí nemohou být jedno z druhého vysvětleny nebo jedno na druhé zredukovány. Obě jsou abstrakcemi implicitního řádu, který je jejich společným základem, a představují tak nedělitelnou jednotu. +more Podobně jsou abstrakcemi jediného totálního proudu i znalosti o skutečnosti a zejména o vědě. Spíše než reflexe skutečnosti a její nezávislé popisy jsou to integrální části celopohybu.
Myšlení má dva důležité aspekty: pokud funguje samo o sobě, je mechanické a odvozuje svůj - vesměs neúčelný a irelevantní - řád z paměti. Může však reagovat přímo na inteligenci, která je volným nezávislým a nepodmíněným prvkem, který vzniká při celopohybu. +more Vnímání a znalosti včetně vědeckých teorií jsou výsledkem tvůrčí činnosti, kterou lze srovnat s uměleckým procesem, a nejsou tedy jen objektivními reflexemi nezávisle existující skutečnosti. Skutečná realita je neměřitelná a pravdivé chápání světa vidí neměřitelné jako podstatu existence.
Koncepční fragmentace světa vytváří stav vážné disharmonie a má nebezpečné důsledky. Pokouší se nejen rozdělovat, co je nedělitelné, ale i sjednocovat, co je nesjednotitelné, a vytvářet umělé struktury - národní, ekonomické, politické a náboženské skupiny. +more Nemít jasno o tom, co je a co není skutečně odlišné, znamená nemít jasno o ničem. Nevyhnutelným důsledkem je pak citová, politická a ekonomická krize. Bohm poukázal na fakt, že pojmová fragmentace je podporována strukturou našeho jazyka, která zdůrazňuje dělení pomocí podmětu, slovesa a předmětu. Položil základy nového jazyka, zvaného rheomode. Ten nedovoluje diskusi pozorovaných faktů pomocí separátních věcí statické povahy, ale popisuje svět ve stavu proudění jako dynamický proces.
Reference
Externí odkazy
[url=http://www.britannica.com/EBchecked/topic/71634/David-Bohm]Heslo v encyklopedii Britannica[/url] * [url=http://inventors.about.com/od/bstartinventors/p/David_Bohm.htm]Informace na About.com[/url]
Kategorie:Američtí fyzici Kategorie:Britští fyzici Kategorie:Židovští fyzici Kategorie:Fyzici 20. +more století Kategorie:Účastníci projektu Manhattan Kategorie:Američtí agnostici Kategorie:Američtí Židé Kategorie:Američané maďarsko-židovského původu Kategorie:Absolventi Kalifornské univerzity v Berkeley Kategorie:Členové Královské společnosti Kategorie:Muži Kategorie:Narození 1917 Kategorie:Narození 20. prosince Kategorie:Narození v Pensylvánii Kategorie:Úmrtí 1992 Kategorie:Úmrtí 27. října Kategorie:Úmrtí v Londýně.