David Dacko

David Dacko (24. března 1930 - 20. listopadu 2003) byl první prezident Středoafrické republiky (SAR).

První prezidentský mandát

Po smrti Barthélemyho Bogandy existovali dva možní kandidáti na vedoucí pozici v rodící se samostatné SAR. Před duchovním pokračovatelem Bogandy - Abelem Goumbou - byla dána přednost jeho synovci a ministrovi pro správní záležitosti Davidu Deckovi. +more Kromě obratné manipulace s příbuzenským poměrem ke středoafrické modle Decko umně využil i podpory Francouzů. Úřad prezidenta převzal 14. srpna 1960, den po vyhlášení samostatnosti SAR.

Decko veřejně prohlašoval, že jeho politika bude pokračování Bogandových záměrů. V první řadě se snažil o hospodářské oživení a industrializaci státu, což uvítali i Francouzi, kteří v tom viděli způsob, jak se v zemi udržet. +more Pro místní obyvatele byl ovšem Decko Munzo Vucko (doslova bílý černý, černoch myslící jako běloch) a zaujímali k němu chladný vztah, což musel kompenzovat autoritativním prosazováním své politiky.

V rámci Hnutí pro sociální vývoj černé Afriky se vytvořila frakce, která se brzy vydělila jako Hnutí pro demokratický vývoj střední Afriky (HDVSA); v jejím čele stanul Goumba. Dacko ji ovšem brzy zneškodnil řadou diskriminačních zákonů. +more 23. prosince 1960 je HDVSA zakázáno. Od 21. prosince 1962 je Hnutí pro sociální vývoj černé Afriky jedinou povolenou stranou v zemi.

Za Dackovy vlády došlo, vinou vývoje na mezinárodních trzích, k propadu cen bavlny a kávy. Dackova politika dobrovolných veřejných prací Kwa ti kodro, která měla za cíl, ve shodě s radami francouzských odborníků na rozvojovou pomoc, rozšířit pěstování vývozních plodin, neuspěla. +more Některé jeho iniciativy na podporu pěstování bavlny a rozvoj venkova bohužel přinesly ovoce až za Bokassovy vlády.

Bokassův státní převrat

Podle obecně rozšířeného mínění David Dacko v roce 1965 sám připravil falešný státní převrat, při němž měl na místo prezidenta nastoupit vrchní velitel četnictva Jean Izamo. Důvodem byl neutěšený hospodářský stav země po pěti letech Dackovy vlády. +more Tento záměr ovšem překazil Jean-Bédel Bokassa a uskutečnil skutečný puč dne 31. prosince 1965, když byl Dacko mimo hlavní město Bangui. Tato verze, obhajovaná i samotným Bokassou ovšem nebyla zcela podložena důkazy. Jean-Bédel Bokassa podle některých historiků inicioval převrat sám, aniž by reagoval na přípravy předstíraného státního převratu - ten je sám o sobě zpochybňován.

Dacko se o vzpouře dozvěděl z doslechu a chtěl se vrátit do Bangui, aby nastolil pořádek. Byl však cestou zadržen. +more Alexandre Banza, Bokassův hlavní spolupracovník při těchto událostech, měl v úmyslu ho zabít, Bokassa tomu však zabránil (Dacko byl jeho bratranec). 1. ledna 1966 v půl čtvrté ráno Bokassa oznámil v rozhlase převzetí moci.

Dacko byl poté vězněn až do roku 1969. V roce 1976 se stal Bokassovým poradcem.

Druhý prezidentský mandát

Když se Bokassova moc začala na konci 70. let hroutit, uprchl Dacko do Paříže, odkud začal připravovat znovupřevzetí moci v SAR. +more V noci na 22. září 1979 uskutečnili Francouzi výsadek (tzv. operace Barracuda) a odstranili Bokassu. Dacko byl znovu dosazen do funkce prezidenta. Jeho mandát byl potvrzen ve zmanipulovaných volbách v březnu 1981. Obyvatelstvem byl považován za loutku hájící zájmy Francie. 1. září 1981 byl opět svržen převratem generála Kolingby.

Externí odkazy

Kategorie:Prezidenti Středoafrické republiky Kategorie:Narození 1930 Kategorie:Úmrtí 2003 Kategorie:Muži Kategorie:Narození 24. +more března Kategorie:Úmrtí 20. listopadu Kategorie:Úmrtí v Yaoundé Kategorie:Zemřelí na astma.