Cesko.wiki Dedopliscqaro
Author
Albert FloresDedopliscqaro je fiktivní postava z knihy Páni jafklošií, kterou napsal český spisovatel Jan Werich. Dedopliscqaro je název pro strašidelného muže, který se objevuje v příběhu a působí hrůzu. Je popsán jako velmi vysoký, s dlouhými bílými vlasy a koženým oblečením. Dedopliscqaro se objevuje v různých situacích, jako je například návštěva na vraždě či láhve s jedovatou látkou. Tato postava je jednou z nejznámějších a nejoblíbenějších Werichových příšer a stala se ikonou českého literárního světa. Její strašidelnost a záhadnost jsou přitažlivé pro čtenáře všech věkových kategorií.
Dedopliscqaro , též psáno formou Dedoplis Cqaro, je administrativním střediskem okresu Dedopliscqaro v kraji Kachetie na východě Gruzie při hranici s Ázerbájdžánem.
Poloha
Dedopliscqaro leží asi 120 km vzdušnou čarou východojihovýchodně od hlavního města Tbilisi a 75 km jihovýchodně od krajského města Telavi, na jihovýchodním konci pohoří Gombori ( Gomboris kedi) procházejícího Kachetií mezi širokým údolím řeky Alazani na severovýchodě a náhorní plošinou jíž protéká řeka Jori na jihozápadě. Bezprostředně jižně od Dedopliscqaro dosahuje pohoří Gombori vrcholem Nikoras ciche nadmořskou výšku 1001 m, než přejde v jihovýchodním směru pozvolna do stepi Širaki, která se táhne až k řece Alazani tvořící v jejím dolním toku státní hranici s Ázerbájdžánem. +more V severovýchodím směru je Alazani a hranice s Dagestánem vzdálená necelých 20 km.
Historie
Sídlo bylo poprvé zmíněno ve středověku za vlády krále Davida IV. +more Budovatele kolem roku 1100 jako vojenská posádka. Název Dedopliscqaro, v gruzínském překladu Královnin pramen se podle pověsti vztahuje ke královně Tamaře Gruzínské, která vládla kolem roku 1200.
Po připojení Kachetie k Ruskému impériu v roce 1801 zřídila carská ruská armáda roku 1803 u Dedopliscqara opěrný bod, který měl sloužit k obraně proti dagestánským rebelům, a Depliscqaro přejmenovala na ruský název Carskie Kolodcy ( Carský pramen).
V roce 1869 nechali němečtí podnikatelé Carl Heinrich von Siemens a Werner von Siemens poblíž vesnice zřídit rafinerii na zpracování nedaleko nalezené ropy, která však byla v provozu jen několik let.
Dedopliscqaro zůstalo důležitým vojenským opěrným bodem a i za krátké doby nezávislosti Gruzínské demokratické republiky (1918 - 1921) zde sídlila silná vojenská posádka. Při invazi sovětské Rudé armády pak došlo 18. +more února 1921 k těžkým bojům.
Sovětské úřady přejmenovaly sídlo na Citelcqaro ( v překladu Rudý pramen). Ruská forma názvu byla nejprve Krasnye Kolodcy ( v překladu Rudý pramen), ve 30. +more letech 20. století se začal používat gruzínské formě přizpůsobený název Citeli-Ckaro . Sídlo se stalo správním střediskem rajónu a zprvu získalo statut sídlo městského typu. Statut města získalo v roce 1963.
V roce 1991 byl městu vrácen původní název Dedopliscqaro.
Vývoj obyvatelstva
| Rok | Počet obyvatel |
|---|---|
| 1959 | 8. 492 |
| 1970 | 9. +more026 |
| 1979 | 9. 460 |
| 1989 | 10. 249 |
| 2002 | 7. 628 |
| 2009 | 7. 300 |
| 2014 | 5. 940 |
Kultura a pozoruhodnosti
Nedaleko města se nachází ruiny středověké pevnosti Chornabudži . Ve městě je vlastivědné muzeum. +more Na území okresu, asi 40 km jihovýchodně, se rozkládá Národní park Vašlovani.
Hospodářství
Nedaleko od města se teží a zpracovává vápenec. Ve městě jsou výrobny potravinářského a lehkého průmyslu.
Město je konečnou stanicí v roce 1951 otevřené železniční tratě, která východně od Kačreti odbočuje z tratě Tbilisi - Telavi. Místní silnice do Dedopliscqara odbočuje v Chalaubani nedaleko Signagi ze státní silnice S 5, která spojuje Tbilisi s Ázezerbájdžánem u Lagodechi a prochází podél jižního hřbetu pohoří Gombori.
Reference
Související články
Národní park Vašlovani * Přísná přírodní rezervace Lagodechi