Devět ministrů

Technology

12 hours ago

Author

Devět ministrů bylo označení používané v administrativě čínských států pro devět vysokých úředníků, vedoucích ústředních vládních orgánů. V říších Čchin (221-206 př. n. l.) a Chan (206 př. n. l. - 220 n. l.) stálo devět ministrů v čele nejvyšších orgánů státní správy. V pozdějších čínských státech význam devíti ministerstev klesal, postupně se z orgánů správy státu proměnily v dvorská ministerstva s působností omezenou na císařský dvůr. V říších Ming (1368-1644) a Čching (1635-1912) se jako devět ministrů přeneseně označovalo devět vlivných vedoucích úřadů, totiž ministři stojící v čele šesti ministerstev a tři další významní hodnostáři, případně jiné skupiny vysoce postavených úředníků.

Historie

Termín devět ministrů ťiou-čching, resp. tří hodnostáři a devět ministrů, se v Číně objevil v čouském období (11. +more - 3. století př. n. l. ), zřejmě jako povšechné označení nejvýše postavených úředníků, podobně jako lie-čching nebo čung-čching , další označení pro skupiny vysokých hodnostářů.

Říše Čchin (221-206 př. n. +more l. ) zavedla uspořádání ústřední státní správy v systému tří hodnostářů a devíti ministrů. V něm bylo celkové řízení státu v rukou císaře a tří hodnostářů, kterým bylo podřízeno devět ministrů. Devět ministrů v říši Čchin: # Nejvyšší ceremoniář ( feng-čchang), zodpovídal za oběti, obřady a státní školy; # Velitel císařské družiny ( lang-čung-ling), odpovídal za císařovy družiníky, kteří se pohybovali v blízkosti panovníka a byli mu k dispozici; # Ministr spravedlnosti ( tching-wej), řídil soudy a věznice; # Velitel palácové stráže ( wej-wej), velel ostraze císařských paláců; # Správce stájí ( tchaj-pchu), řídil císařské stáje, ale i péči o pastviny a na nich chovaná stáda koní; # Příjemce cizích emisarů ( tien-kche), se staral o přijímání a ubytování vyslanců z cizích zemí; # Opatrovník císařského rodu ( cung-čeng), dohlížel nad císařovými příbuznými; # Ministr zemědělství a daní ( č’-su nej-š’), dohlížel nad zemědělci a řídil výběr daní; # Císařův komoří ( šao-fu) vedl císařovu domácnost a kancelář.

V chanském období (206 př. n. +more l. - 220 n. l. ) došlo k několika změnám: přejmenován byl velitel císařské družiny, ministr spravedlnosti, ministr zemědělství a daní, vícekrát se změnil název úřadu pro přijímání vyslanců cizích států, velitel palácové stráže si vyměnil pořadí s ministrem spravedlnosti.

Devět ministrů v říši Chan: # Nejvyšší ceremoniář ( tchaj-čchang); # Velitel císařské družiny ( kuang-lu-sün); # Velitel palácové stráže ( wej-wej), za císaře Ťing-tiho (vládl 157-141 př. n. +more l. ) přejmenováno na ústřední velitelství ( čung-jang fu-ling); # Ministr spravedlnosti ( tching-wej), za císaře Ťing-tiho později přejmenován na nejvyššího soudce ( ta-li); # Správce stájí ( tchaj-pchu); # Příjemce cizích emisarů ( ta-sing-ling, doslova „velitel průvodů“), za císaře Wu-tiho (vládl 141-87 př. n. l. ) přejmenován na ta-chung-lu doslova „vyvolávač s mocným hlasem“); # Opatrovník císařského rodu ( cung-čeng); # Ministr zemědělství a daní ( ta-s’-nung, doslova „vrchní zemědělský ředitel“); # Císařův komoří ( šao-fu), význam komořího poklesl po vyčlenění císařského sekretariátu.

Devět ministrů fungovalo v administrativách čínských států i po zániku říše Chan; v souvislosti s přechodem od vládního systému „tří hodnostářů a devíti ministrů“ k systému tří kanceláří a šesti ministerstev klesl jejich význam. Změnilo se jejich pořadí a některé názvy, tak v říši Severní Wej byl komoří šao-fu přejmenován na tchaj-fu.

S omezením kompetencí devíti ministerstev na záležitosti císařského dvora jsou překládány jako dvorská ministerstva s’ (resp. devět dvorských ministerstev ťiou-s’) v čele s ministry čching , například dvorské ministerstvo císařských obětí tchaj-čchang-s’ v čele s ministrem s titulem tchaj-čchang-s’ čching.

Devět dvorských ministerstev v říších Suej, Tchang a Sung: # dvorské ministerstvo císařských obětí ( tchaj-čchang s’); # dvorské ministerstvo císařských zábav ( kuang-lu s’); # dvorské ministerstvo palácové stráže ( wej-wej s’), se staralo o výrobu a skladování zbraní, insignií a dalších potřeb pro vojáky z císařova doprovodu a paláce, za Sungů šlo již jen o čestnou funkci; # dvorské ministerstvo císařského rodu ( cung-čeng s’); # dvorské ministerstvo císařských stájí ( tchaj-pchu s’); # velký soudní dvůr ( ta-li s’); # dvorské ministerstvo státních obřadů ( chung-lu s’); # dvorské ministerstvo císařských sýpek ( s’-nung s’); # dvorské ministerstvo císařského pokladu ( tchaj-fu s’).

Devět dvorských ministerstev fungovalo i v následujícím období, v říši Ming byl z nich nejvlivnější velký soudní dvůr ta-li s’. V mingském období se však termín „devět ministrů“ (ťiou-čching) používal i pro devítku vysoce postavených a vlivných hodnostářů, a sice pro šest ministrů (stojících v čele ministerstev státní správy, daní, obřadů, vojenství, trestů a veřejných prací) doplněných vedoucími kontrolního úřadu, úřadu pro hlášení a velkého soudního dvora. +more Přitom se šest ministrů označovalo za „vyšší z devíti ministrů“ ( ta ťiou-čching), zbývající tři hodnostáři za „nižší z devíti ministrů“ ( siao ťiou-čching). „Nižších devět ministrů“ se také říkalo následujícím hodnostářům: dvorští ministři císařských obětí, stájí, zábav, představený domácnosti následníka trůnu ( čan-š’), akademici akademie Chan-lin ( chan-lin süe-š’), dvorský ministr státních obřadů, kancléř ředitelství vzdělávání ( kuo-c’-ťien ťi-ťiou), dvorští ministři císařských pastvin a úřadu pro pečeti.

V říši Čching se pod „devíti ministry“ stejně jako v mingské době rozumělo šest ministrů s vedoucími tří výše zmíněných úřadů, Nižších devět ministrů byli: dvorští ministři císařských obětí, stájí, zábav, představený domácnosti následníka trůnu ( čan-š’), ředitel dvora císařského rodu ( cung-žen-fu fu-čcheng), dvorský ministr státních obřadů, kancléř ředitelství vzdělávání, metropolitní prefekt ( fu-jin), rádci v sekretariátu následníka trůnu zleva a zprava ( cuo-jou čchun-fang šu-c’). Pro vysoké funkcionáře se používal termín „šest ministerstev a devět ministrů“ ( liou-pu ťiou-čching), který zahrnoval i některé další hodnostáře, například velitele císařské doprovodné gardy ( luan-i wej).