Cesko.wiki Dialogus
Author
Albert FloresDialogus je nábožensko-politický spis z 15. století, hlavní dílo Jana z Rabštejna. Má předchůdce v humanistických dialozích, hlavně Petrarcových a Eneáše Piccolominiho, ale i Jana Troestra. Dialogus poprvé objevil František Palacký.
O díle
Dílo je literární fikce, zasazená do vnějšího rámce dopisu, formálně adresovaného italskému právníku Janu Grassovi - tímto přihlášením se ke svému pavijskému učiteli chtěl nejspíše Rabštejn zvýšit váhu svých právnických dedukcí.
Příběh vypráví o tom, že po návratu z Itálie má autor možnost setkat se se třemi katolickými pány rozdílné politické linie, nechat se zasvětit do příčin domácího rozbroje a zaujmout stanovisko k válce rozpoutané proti Jiříkovi z Poděbrad. Tato fikce je porušována tím, že do ní autor začleňuje časové narážky i na události pozdější, než byla doba jeho návratu. +more Navíc ví v Dialogu leccos autor sám lépe, než jeho dialogičtí zasvěcovatelé.
Rabštejn vykreslil vyhraněné postavy diskutujících šlechticů, např. krvežíznivého Zdeňka ze Šternberka, usvědčovaného z křiklavé nedůslednosti v poměru ke králi, nebo Viléma z Rabí, bodrého, útočného odpůrce odbojných snah (projevuje politické sympatie s utrakvisty). +more Dále Jana ze Švamberka, dobrého, pasivního a dobromyslného, ale málo informovaného velkopřevora ztotožňujícího neutrální stanovisko samotného autora.
Sám autor vystupuje jako „čtvrtá“ postava, s uznávanou právnickou a humanistickou převahou, která přebírá myšlení za ostatní účastníky hovoru, přejímá teoretické výklady s humanistickou povýšeností. Projevuje se zde humanistická útočnost spolu s ironií a sarkasmem.
Rabštejn ve vlastním přesvědčení nesouhlasí s potlačováním kacířství „ohněm a mečem“, hledá cesty „rozumnosti a humanity“, ale své názory vyjadřuje jen jako disputační námět, nikoliv formou určitého tvrzení. To znamená, že ve svém podání je Rabštejn na stanovisku zcela středověkém, pouze polemizuje. +more Náboženská válka přináší lidu zkázu, to Rabštejn ví, ale bude raději „po papežsku“ trpět.
Poslední část díla vyznívá rezignovaně: „již několikrát jsme pánu naznačili, co z toho vzejde, nicméně on chce, aby se věc řešila ohněm a mečem, přiznáváme, že to je naše zkáza, ale dějž se vůle papežova a stolice apoštolské. “. +more Tento závěr je v tragickém rozporu s Rabštejnovým češstvím.
V díle kritizuje Zdeňka za krádeže, loupeže a kořistění, boření domů a zapalování. Vilémovi vkládá do úst větu „kdyby to bylo známo papežovi“, jako by doufal, že při vyšší informovanosti by papež zakročil.