Diplocaulus

Diplocaulus je anebo byl vymřelý rod obratlovců patřící do čeledi amphibamidivorů. Tito mořští obojživelníci žili v období pozdního karbonu, před asi 300 miliony let, až do raného permu, před asi 270 miliony let, což znamená, že přežili jednu z největších hromadných vymírání v historii Země. Diplocaulus měl charakteristický vzhled, který jej odlišoval od jiných zástupců svého rodu. Jeho nejznámějším znakem byly dva výrazně prodloužené kostěné výrůstky na hlavě, které měly tvar palic. Tato struktura sloužila pravděpodobně jako jakési rameno, které hřbetnaté zvíře používalo k plavání a určitě také k posilování svého imponujícího vzhledu. Vzhledem k tomu, že na první pohled mohl Diplocaulus působit dosti děsivě a ohrožujícím dojmem, je možné, že si tímto způsobem získával samice nebo odrazoval soupeře. Pro větší stabilitu a podporu během plavby byla hlava Diplocauluse vybavena hákovitým ocasem. Celková délka tohoto obojživelníka obvykle nepřesahovala 1,5 metru. Diplocaulus byl převážně vodním živočichem, který se živil pravděpodobně červy, měkkýši a dalšími mořskými bezobratlými. I když byl Diplocaulus blízkým příbuzným druhů inkajaculů, předků současných plazů, svou strukturou byl spíše podobný salamandru. Třída obojživelníků byla tehdy velmi rozmanitá a obsahovala nejen obrovské množství druhů, ale také různé tvary a velikosti. Diplocaulus patřil k těm druhům, které byly spíše menší a žily v mořích a povrchových vodních tocích. I když již v té době byli všeobecně považováni za ohrožené a vzácné, jejich populaci ještě více redukovalo období hromadného vymírání, které nastalo v permu a ohrozilo i většinu ostatních druhů obojživelníků. Díky tomu se Diplocaulus stal zástupcem vyhynulého rodu, který nám dodnes připomíná, jak pestrou byla před 300 miliony letmi příroda naší planety.