Disocactus flagelliformis

Disocactus flagelliformis je druh drobných, štíhlých, převisle rostoucích a dobře kvetoucích cereusů. Roste epifyticky v Mexiku. Je známější pod starším názvem Aporocactus flagelliformis. Je to jeden z nejdéle pěstovaných kaktusů, je znám již od roku 1690 a byl pěstován jako pokojová rostlina. Spolu s Echinopsis chamaecereus, známějším pod starším názvem Chamaecereus silvestrii, byl mezi nekaktusáři nejvíce pěstovaným cereusem. Byl křížen s dalšími epifytickými kaktusy, např. s Heliocereus speciosus, rody Selenicereus a Epiphylum. Šlechtění nadále pokračuje.

Výskyt

Rostou v řídkých opadavých lesích jižního a středního Mexika ve vyšších polohách okolo 2 000 m n. m. +more Převážně rostou epifyticky v bohatých společenstvech dalších epifytů. Stanoviště bývá stíněno ostatní vegetací. Humus usazený v kapsách a prohlubních borky má kyselou reakci. Méně často rostou převisle na skalních převisech.

Popis

Velmi štíhlé, prutovité, převisle rostoucí cereusy. Vytváří trsy u báze rozvětvených šlahounů. +more Průměr stonku je 1 až 2 cm, délka okolo 0,5 m až 2 m. Na průřezu kruhovitý stonek nese 8 až 12 nevýrazných plochých žeber. Světle zelené stonky jsou poměrně hustě otrněné, trny jsou odstávající, pružné, žluté, rezavé až nahnědlé. Květy jsou zygomorfní, podobné květům vánočních kaktusů. Jsou až 8 cm dlouhé. Trubka nese několik řídkých štětin. Jednotlivé druhy se odlišují barvou květů, která je v různých odstínech červené. Květy vydrží otevřené 2-4 dny. V přírodě jsou opylovány kolibříky. Plody jsou kulaté bobule až 1,5 cm velké, červené, pokryté štětinami. Semena jsou drobná, 0,6 mm velká, černá.

Kultivary

V 19. století byla vyšlechtěna celá řada kříženců křížením s dalšími epifytickými kaktusy rodů Selenicereus, Heliocereus, Epiphyllum. +more Velmi populární byl kultivar Heliaporus smithii s květy až 15 cm velkými. Vyšlechtil jej v roce 1830 anglický zahradník Mallison křížením mezi D. flagelliformis a Heliocereus speciosus. Další kultivary vyšlechtil Carl Rettig křížením s rody Selenicereus a Epiphyllum.

Jako Aporophylum se označují starší i současné moderní hybridy s rodem Epiphyllum. Moderní výpěstky jsou často multihybridy s přikřížením i dalších rodů. +more Šlahounovité stonky mají po epifylech několik křídlatých žeber a jsou téměř bezostné. Květy bývají souměrné i pravidelné. Jsou populární zejména v Británii a USA, kde jsou běžnou nabídkou zahradnických firem.

Taxonomie

Disocactus flagelliformis První popsal tento kaktus K. +more Linné do tehdy jediného používaného rodu pro kaktusy jako Cactus flagelliformis Linnaeus, Sp. Pl. , p. 467, 1753. Po vytvoření rodu Cereus pro sloupovité kaktusy byl přejmenován jako Cereus flagelliformis (L. ) Mill. , Gard. Dict. , ed. 8, n. 12, 1768 a po dalším členěním cereusů na drobné rody jako Aporocactus flagelliformis (Linnaues) Lemaire, I11. Hort. , 7, 68, 1860. Takto byl znám v době rozkvětu kaktusářství v minulém století. Starší český název byl kaktus bičovitý, přezdívaný též myší nebo liščí ocásky. Teprve nedávno byl rod Aporocactus, zahrnující rostliny s na průřezu kruhovitými stonky sloučeny s dalšími odlišnými rody do rodu Disocactus.

Dříve byly popsány tyto druhy se shodným šlahounovitým stonkem a rozdíly v barvě květu. V současnosti nejsou drobné rozdíly v barvě květu důvodem pro uznání samostatných druhů. +more * A. conzattii má květy červené, * A. flagelliformis karmínové, * A. flagriformis šarlatově červené, * A. leptophis fialové. * A. martianus má květy šarlatově červené s nafialovělým okrajem květních lístků. Nyní je veden jako samostatný druh Disocactus martianus.

Pěstování

Aporokaktusy a jejich hybridy se nejlépe pěstují jako převislé ampulové rostliny. Na rozdíl od běžných kulovitých kaktusů vyžadují nižší intenzitu oslunění. +more Dobře rostou ve stíněných sklenících, zimních zahradách nebo oknech. V létě je možné je zavěsit do korun stromů na zahradě. Zálivka v létě má být bohatá s přihnojením. Přezimování na světle, při 10 až 15 °C. Substrát se má občas navlhčit, aby kořeny zcela nezaschly, jinak se na jaře hůře probouzejí k vegetaci. Dříve byly někdy roubovány na opuncie, pereskie nebo vysoké cereusy pro dosažení stromkovitých tvarů. Některé moderní hybridy snáší i plné slunce a suché přezimování.

Reference

Externí odkazy

[url=http://www. cact. +morecz/galerie_test/galerie. php. text=Aporocactus]Aporocactus flagelliformis v Atlasu kaktusů[/url] * [url=http://exoticke-rostliny. atlasrostlin. cz/aporocactus-flagelliformis]Aporocactus flagelliformis [/url].

Kategorie:Kaktusovité Kategorie:Epifytické rostliny Kategorie:Flóra Mexika Kategorie:Endemity flóry Mexika