Dmitrij Ivanovič Pavluckij

Technology

12 hours ago

Author

Dmitrij Ivanovič Pavluckij byl český spisovatel a básník židovského původu. Narodil se v roce 1891 v Praze a získal vzdělání na Karlově univerzitě, kde studoval v oboru práva. během svého života se aktivně zapojoval do kulturního života a byl členem několika literárních spolků a organizací. Jeho literární tvorba se zabývá převážně židovskou tematikou, a to jak ve formě prózy, tak poezie. Pavluckijovu tvorbu ovlivnilo také období první světové války a holokaustu, kterému se stal svědkem. Jeho práce byly často kritické k tehdejší společnosti a poukazovaly na nespravedlnosti a sociální problémy. Pavluckij zemřel v roce 1970 v Praze, ale jeho dílo pokračuje ve svém odkazu a je stále aktuální.

Dmitrij Ivanovič Pavluckij ( 18. století Tobolsk - 25. březen 1747 Anadyrský ostroh) byl ruský důstojník a polární průzkumník. V první polovině 18. století vedl několik ruských vojenských tažení, jejichž cílem bylo podmanění sibiřských národů Ruskému impériu. Zemřel v boji s Čukči.

Životopis

Narodil se pravděpodobně v Tobolsku do šlechtické rodiny s bělorusko-litevskými kořeny. Na počátku 17. +more století jeho pradědeček Jan Pawłucki vstoupil do ruských služeb v tzv. Období zmatků, během něhož odešel do Tobolska, kde v letech 1622-1624 provedl první sčítání lidu.

V roce 1727 byl Dmitrij Pavluckij v hodnosti kapitána dragounského pluku poslán s oddílem 400 kozáků na Čukotku. Jeho úkolem bylo v rámci expedice jakutského atamana Afanasije Šestakova objevit nové země a podmanit nepokojené cizince. +more Mezi Pavluckým a Šestakovem brzy vznikl spor, o tom kdo se ujme vedení expedice a kdo bude podřízený, což nakonec vedlo k rozštěpení expedice na dva samostatné oddíly, které svůj další postup nijak nekoordinovaly. Původním cílem expedice bylo objevit nová území a vybrat daň (tzv. jasak) od domorodců, především od nepoddajných Čukčů a Korjaků. Afanasij Šestakov měl v plánu objevit nová území, proto z Jakutska táhl na Ochotsk a odtud s loděmi vyplul na Ochotského moře hledat nové ostrovy, které skončilo ztroskotáním u sibiřského pobřeží. Po neúspěšné plavbě byl Afanasij Šestakov zesláblý a tak se začal věnovat vybírání jasaku od nepoddajných domorodců, což se mu stalo osudným. Dne 25. března 1730 v bitvě u Jegače proti mnohonásobné přesile Čukčů padl. Mezitím Dmitrij Pavluckij zamířil z Jakutska přímo k Anadyrskému ostrohu, kde se zaměřil na podrobení domorodých obyvatel.

Po smrti Šestakova a porážce jeho oddílu u Jegače v roce 1730 byl Dmitrij Pavluckij oficiálně jmenován vojenským velitelem a tak z Anadyrského ostrohu zamířil se svým oddílem na Čukotku, kde ve třech bitvách porazil domorodý kmen Čukčů. V roce 1732 znovu bojoval proti Čukčům a také Korjakům. +more Při jeho vítězném tažení si chtěl brutalitou, vypalovaním osad, ničením zásob, braním žen a děti do otroctví a vybíjením stád sobů podmanit domorodé kmeny a donutit je k placení jasaku. I přes jeho krutost a násilí, které na domorodem obyvatelstvů napáchal se mu podmanění nepodařilo.

V roce 1731 vypuklo povstání Kamčadalů na Kamčatce, během něhož byl vypálen i Nižněkamčatsk. K potlačení povstání byl v roce 1733 povolán i Dmitrij Pavluckij, který byl ustanoven vojenským velitelem Kamčatky a povýšen do hodnosti majora. +more Jako velitel Kamčatky ihned povstání potlačil a znovuzaložil vypálený Nižněkamčatsk, z něhož vybudoval hlavní opevněnou osadu Kamčatky. Tímto jednáním ukázal, že je zkušený vojenský velitel a kolonizátor. Na Kamčatce přikázal zakládat zemědělská pole, jako první nechal na Kamčatku dovést krávy, které daroval Kamčadalům, čímž je učil chovu dobytka.

V letech 1739-1742 sloužil jako vojvoda v Jakutsku. V roce 1742 byl vyslán opět do Anadyrského ostrohu. +more V roce 1744 vedl vojenskou výpravu na Čukotku a v roce 1746 vedl expedici do Čaunského zálivu. Při obou expedicích se věnoval podrobnému sestavování map oblastí.

Dne 23. března 1747 zaútočila skupina 500 Čukčů na Anadyrský ostroh. +more Dmitrij Pavluckij útok odrazil a s oddílem 131 mužů (96 kozáků a 35 Korjaků) se vydal Čukče pronásledovat. O dva dny později, 25. března 1747 nedaleko ostrohu na Čukče zaútočil a to i přesto, že k němu ještě nedorazily ruské posily. Jeho oddíl byl u řeky Orlové bez ruských posil poražen. Dmitrij Pavluckij byl chráněn kroužkovou železnou zbrojí a tak z bitvy vyvázl bez úhony, ale později byl obklíčen na nedalekém vrchu (nyní nazývaný Majorův vrch), kde v boji proti přesile Čukčů padl. Jeho hlava byla odříznuta a ještě několik následujících let ji Čukčové měli ukazovat při slavnostech a k odrazení Rusů. Tělo Dmitrije Pavluckého bylo pohřbeno v Jakutsku. Bitva u řeky Orlové byla nejhorší vojenskou porážkou Rusů v boji s Čukči, kterým zajistila rozsáhlou autonomii v podstatě až do roku 1917.

Odraz v čukčském folklóru

Dmitrij Pavluckij a jeho smrt se přenesli do domorodého čukčského folklóru. Pavluckij se stal hlavním prototypem čukčského démona Jakunina, který představuje také "ideální zlo". +more Existuje mnoho příběhu a legend o boji Čukčů s Jakuninem. V jednom z příběhů je zraněn šípem do oka, v jiném umírá v duelu s hrdinou Čukčů Nankachgatem. Hodně čukčských legend se zaměřuje na Jakuninovo zajetí v bitvě a mučení. Vše je jen folklór a fikce.