Drahičyn

Drahičyn (bělorusky Драгічын, rusky Дрогичин, nebo také Дарагічынь, Дарагічын, polsky Drohiczyn) je město v Bělorusku, centrum Drahičynské rajónu v Brestské oblasti. Populace v roce 2015 čítala na 14 800 obyvatel. Nachází se 110 km východně od Brestu a 7 km od železniční stanice Drahičyn (na trati Brest - Homel), na silniční komunikaci ve směru Brest - Pinsk.

Pojmenování

Podle geografa Vadzima Žučkeviče vzešlo toponymum „Дарагічын“ od jména „Дарог“. Tradiční historická forma názvu zní „Дарагічын“. +more Současná oficiální forma názvu „Драгічын“ (polsky Drohiczyn) byla utvořena pod vlivem polského jazyka.

Historie

V písemných pramenech je sídlo poprvé zmiňováno v roce 1452 jako Давячоравічы. V roce 1623 sídlo získalo právo městečka, když bylo součástí Velkoknížectví Litevského. +more V pramenech z roku 1655 je městečko poprvé nazýváno pod současným jménem Драгічын. V 17. století byly užívány dvě oficiální jména: Драгічын a Давячоравічы.

Podle sčítání lidu z roku 1778 byl Drahičyn považován za město centrem kterého byla obchodní zóna ve tvaru obdélníku s dřevěnou radnicí, na níž byla kovová kopule a znak města, u kterého byl dřevěný hostinec s obchodními řadami a bránou ve tvaru věže. Od náměstí se rozcházely ulice Pěrkovičská, Pinská a Chomská, podél kterých se soustředily budovy (všechny vyrobeny ze dřeva). +more Součástí města byla i předměstí Zarečka i Starasellje.

V roce 1778 žilo ve městě i s předměstí Zarečka i Starasellje celkem 785 lidí, z nichž bylo 69% křesťanů a 31% Židů. V důsledku třetí rozdělení Polska (1795) bylo město pod správou Ruského impéria. +more Od roku 1801 a po celou dobu 19. století se město nacházelo v Kobrynském povětu jako součást Hrodenské gubernie. V roce 1849 zde stálo 98 budov. V roce 1886 zde byla postavena železniční stanice. Podle sčítání lidu z roku 1897 zde žilo 2 258 obyvatel, ve městě stálo 280 domů (z toho 140 obydlených), farní škola, dvě veřejné školy a klinika. V roce 1905 žilo ve městě včetně předměstí asi 36 09 obyvatel. Obyvatelé se zabývaly zemědělstvím, obchodem a řemesly.

V předvečer 1. světové války byly v provozu 2 máselnice, závod na čištění křídy, továrna slaměných klobouků (v roce 1914 měla 12 pracovníků, kteří vyrobili zboží v ceně 8 tisíc rublů) a 7 mlýnů, které zaměstnávaly 36 pracovníků.

Od září 1915 do roku 1918 bylo město okupováno vojsky císařského Německa, a v letech 1919-1920 Poláky. V letech 1920-1939 bylo město součástí Polska a Poleského (Brestského) vojvodství s přibližně 4 000 obyvateli. +more V této době zde bylo 246 budov. V roce 1939 bylo město včleněno do běloruské SSR, kde 15. leden 1940 obdrželo oficiální status sídla městského typu a stalo se centrem rajónu.

Od 25. června 1941 do 17. +more července 1944 byla oblast pod okupací německých vojsk. Ve městě bylo od července 1941 do 2. listopadu 1942 v provozu ghetto. Z ustanovené „Zvláštní státní komise pro zjištění a vyšetřování trestných činů, které spáchali němečtí fašističtí okupanti“ vyplývá, že bylo během tříleté německé okupace v Drahičyně a okolních městech zabito celkem 4991 lidí, z čehož bylo 3 338 Židů. Číslo obsahuje obyvatele města Drahičyn, uprchlíky a také Židy, kteří byli vysídleni z jiných ghett. Město bylo osvobozeno vojsky 1. Běloruského frontu během Operace Bagration. Dne 10. listopadu 1967 získal Drahičyn statut města.

Pamětihodnosti

Kostel (1928) * Kostel Obětování Páně (1863)

Soubor:Darahičyn, Pinskaja. Дарагічын, Пінская (1916) (4). +morejpg|Hlavní ulice (1916) Soubor:Darahičyn, Kaścielnaja. Дарагічын, Касьцельная (S. Bochnig, 1929). jpg|Kostel (1929) Soubor:Darahičyn, Kaścielnaja. Дарагічын, Касьцельная (1928-39). jpg|Kostel, hlavní průčelí Soubor:Darahičyn, Kaplica. Дарагічын, Капліца (1915). jpg|Modlitebna (1915).

Ekonomika

Seznam průmyslových podniků ve městě Drahičyn:

* ААТ «Драгічынскі трактарарамонтны завод» * ААТ «Драгічынскі камбікормавы завод» * УВП «Прэмікс» ААТ «Драгічынскі камбікормавы завод» * РУП «Экзон» * РУВП «Экзон-Глюкоза» * Філія «Каапнарыхтпрам» Драгічынскага раённага спажывецкага таварыства. * КУП НП «Драгічынскі камбінат побытавага абслугоўваньня»

Vzdělání, zdravotnictví, kultura, masová média

Ve městě je v provozu gymnázium, 2 střední, hudební, dětsko-mládežnická sportovní škola a 6 školek. Zdravotnické služby zajišťuje nemocnice a klinika. +more Je zde kino, dům kultury, dům dětí a mládeže, 2 knihovny a centrum mládeže «Спатканьне». Vycházejí rajónní noviny «Драгічынскі веснік».

Demografie

ImageSize = width:auto height:180 barincrement:27 PlotArea = left:50 bottom:20 top:15 right:15 TimeAxis = orientation:vertical AlignBars = late Colors = id:linegrey2 value:gray(0. 9) id:linegrey value:gray(0. +more7) id:cobar value:rgb(0. 0,0. 7,0. 8) id:cobar2 value:rgb(0. 6,0. 9,0. 6) DateFormat = yyyy Period = from:0 till:15000 ScaleMajor = unit:year increment:2500 start:0 gridcolor:linegrey ScaleMinor = unit:year increment:500 start:0 gridcolor:linegrey2 PlotData = color:cobar width:15 bar:1778 from:0 till:416 bar:1849 from:0 till:167 bar:1878 from:0 till:1476 bar:1897 from:0 till:2258 bar:1921 from:0 till:1987 bar:1959 from:0 till:3500 bar:1971 from:0 till:7100 bar:1993 from:0 till:15000 bar:2009 from:0 till:14744 bar:2015 from:0 till:14800 TextData= fontsize:10px pos:(10,195) text:.

* 18. +more století: 1778 - 416 obyv. * 19. století: 1830 - 341 mužů, z čehož bylo 5 šlechticů, 11 duchovních, 268 židovských měšťanských, 57 křesťanských měšťanů a rolníků; 1849 - 167 obyv. ; 1878 - 1 476 obyv. (702 mužů a 774 žen), z čehož bylo 176 křesťanů a 1 300 Židů; 1892 - 3 475 obyv. ; 1897 - 2 258 obyv. * 20. století: 1921 - 1 987 obyv. ; 1959 - 3,5 tis. obyv. ; 1971 - 7,1 tis. obyv. ; 1991 - 14,6 tis. obyv. ; 1993 - 15 tis. obyv. * 21. století: 2006 - 15 obyv. ; 2008 - 15 obyv. ; 2009 - 14 744 obyv. (podle sčítání lidu); 2015 - 14 800 obyv.

Významní rodáci

Izrael Be'eri (1911 Drahičyn - 1972 Izrael) - izraelský rabín

* Uladzimjer Macvjejevič Zdanovič (Уладзімер Мацьвеевіч Здановіч, 1959) - běloruský státník, předseda Stálého výboru Sněmovny reprezentantů Národního shromáždění Běloruské republiky v oblasti vzdělávání, kultury, vědy a vědeckého a technického pokroku

* Hanna Mikalajeŭna Kislicyna (Ганна Мікалаеўна Кісліцына, 1967) - běloruský literární kritik, kandidát filologie (1993), dcera Aly Kanstancinaŭny Kabakovič

* Uladzimir Uladzimiravič Kožuch (Уладзімір Уладзіміравіч Кожух, 1953) - běloruský umělec

Odkazy

Reference

Externí odkazy

Kategorie:Města v Bělorusku Kategorie:Brestská oblast