Cesko.wiki Dramatická výchova
Author
Albert FloresDramatická výchova je jeden z pěti oborů estetické výchovy a výchovy uměním (vedle výchovy literární, výtvarné, hudební a pohybové/taneční), v němž se pracuje s prostředky a postupy divadelního umění, především s mimetickou hrou (dramatickou hrou, hrou v roli). V dramatické výchově je tak pozornost soustředěna především na lidské jednání a mezilidské vztahy. V dramatické výchově se vychází z přirozené dětské napodobivé hry (hry „jako“), která je založena na přeměně, v níž se účastníci hry a vše, co je do hry zahrnuto (prostor, předměty, zvuky), stávají něčím nebo někým jiným, než v realitě (aktuálním světě) jsou (vstupují do fiktivního světa, který svým jednáním aktivně spoluvytvářejí).
Dramatickou výchovu je možné charakterizovat také jako učení přímým prožitkem a vlastní zkušeností v jednání, nabývání životní zkušenosti společným řešením problému (situace) nejen intelektem, ale i intuicí, a to se zapojením těla a emocí.
Metody
Stěžejní metodou dramatické výchovy je dramatická hra (mimetická hra, hra v roli), která může být realizována v těchto třech základních rovinách:
* Rovina simulace - Hráči hrají sami sebe, avšak v simulované situaci, ve které se nyní nenacházejí. * Rovina alternace - Zde na sebe hráči berou roli někoho jiného ve fiktivní situaci, ale fiktivní postavu vytvářejí svým jednáním pouze „obrysově“, jako postavu typovou, s důrazem na její funkci v ději. +more * Rovina charakterizace - Při ní jde už o vědomé komplexní vytváření fiktivní dramatické osoby, k němuž je nezbytnou podmínkou určitá životní zkušenost a určitý stupeň mentálního vývoje.
Josef Valenta (2008) dělí metody dramatické výchovy do těchto skupin:
# Metoda (ú)plné hry # Metody pantomimicko-pohybové # Metody verbálně zvukové # Metody graficko-písemné # Metody materiálově-věcné
Metody graficko-písemné a materiálově-věcné doplňují metody základní. Jsou to takové aktivity, které nejsou pro dramatickou výchovu typické (výtvarné práce apod.).
Cíle
Cíle, které pedagog dramatické výchovy sleduje, se váží na všestranné rozvíjení osobnosti dítěte a mladého člověka (zaměření na osobnost a její vztahy ke světu, a především ke společnosti a ve společnosti, na komunikaci, zohlednění etických a estetických hodnot, rozvoj schopnosti adekvátně prožívat fikci, používat improvizaci, učit se zaujímat vlastní stanoviska, formulovat vlastní názory a naslouchat druhým, rozvoj kreativity, získávání divadelních dovedností, event. i znalostí, rozvíjení schopnosti vnímat, prožívat a hodnotit umělecké dílo a výchova kultivovaného a poučeného diváka).
Dramatická výchova má dvě základní směřování: interní školní dramatickou výchovu a dramatickou výchovu, v níž se pracuje na divadelním nebo přednesovém tvaru, tedy divadlo hrané dětmi a mládeží a dětský přednes (sólový i kolektivní). Práce na divadelní nebo přednesové inscenaci je logickou součástí dramatickovýchovného procesu, není však jeho cílem, ale prostředkem k výchovnému působení na účastníka hry.
Výuka a zařazení do kurikula
Dramatická výchova ve škole může být samostatným vyučovacím předmětem, nebo mohou být některé její metody a techniky využívány při výuce jiným předmětům.
Dramatickou výchovu lze v České republice studovat na vysokých školách, a to jako obor na Divadelní fakultě AMU v Praze na Katedře výchovné dramatiky, na Divadelní fakultě JAMU v Brně v ateliéru Divadlo a výchova, anebo jako specializaci na některých pedagogických fakultách.
V Rámcovém vzdělávacím programu pro základní vzdělávání a v Rámcovém vzdělávacím programu pro gymnaziální vzdělávání je dramatická výchova zařazena jako doplňující obor a školy ji mohou zařadit do svých vzdělávacích programů vedle výchovy výtvarné a hudební. Na základních uměleckých školách je dramatická výchova vyučována jako samostatný obor (literárně-dramatický obor) už od 60. +more let 20. století.
Literatura
BLÁHOVÁ, Krista; VACEK, Pavel; ULRYCHOVÁ, Irina; PROVAZNÍK, Jaroslav. Uvedení do systému školní dramatiky: Dramatická výchova pro učitele obecné, základní a národní školy. +more Praha: IPOS-ARTAMA; Praha: Sdružení pro tvořivou dramatiku, 1996. 84 s. . * BOLTON, Gavin. Towards a Theory of Drama in Education. London: Longman, 1979. 162 s. . * BUDÍNSKÁ, Hana. Hry pro šest smyslů: Kartotéka pro loutkáře i neloutkáře, kteří si umějí hrát s dětmi. 10. vyd. Praha: NIPOS-ARTAMA, 2017 [1984]. 28, 16, 218 s. . * DISMAN, Miloslav. Receptář dramatické výchovy. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1976. 148 s. * KOMENSKÝ, Jan Amos. Škola na jevišti. Přeložil Josef HENDRICH. Brno: Komenium, 1947. 120 s. Pedagogické klasobraní, sv. 1. * KOŤÁTKOVÁ, Soňa; PROVAZNÍK, Jaroslav; BLÁHOVÁ, Krista; SVOBODOVÁ, Radka; TOMKOVÁ; Anna. Vybrané kapitoly z dramatické výchovy. Praha: Karolinum, 1998. 224 s. . * MACKOVÁ, Silva. Divadlo a výchova: (Úvahy o oboru). Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, 2016. 260 s. . * MACHKOVÁ, Eva. Dramatická hra a tvořivost. Praha: Nakladatelství H & H, 2017. 278 s. * MACHKOVÁ, Eva. Jak se učí dramatická výchova: didaktika dramatické výchovy. 2. vyd. Praha: AMU, Divadelní fakulta, katedra výchovné dramatiky, 2007 [2004]. 224 s. . * MACHKOVÁ, Eva. Nástin historie a teorie dramatické výchovy. Praha: Akademie múzických umění v Praze v Nakladatelství AMU. 234 s. . * MACHKOVÁ, Eva. Úvod do studia dramatické výchovy. 3. , aktualizované vyd. Praha: NIPOS, 2018 [1998]. 160 s. . * MACHKOVÁ, Eva (ed. ). Dramatická výchova Soni Pavelkové. Praha: NIPOS, 2019. 160 s. . * MARUŠÁK, Radek. Literatura v akci: Metody dramatické výchovy při práci s uměleckou literaturou. Praha: AMU, Divadelní fakulta, katedra výchovné dramatiky, 2010. 196 s. . * MARUŠÁK, Radek, KRÁLOVÁ, Olga, RODRIGUEZOVÁ, Veronika. Dramatická výchova v kurikulu současné školy: Využití metod a technik. Praha: Portál, 2008. 128 s. . * MARTÍNKOVÁ, Nina. Hra a divadlo. Praha: NIPOS, 2018. 152 s. . * MLEJNEK, Josef. Dětská tvořivá hra. 3. vyd. Praha: NIPOS-ARTAMA, 2011 [1981; 1997]. 152 s. . * MORGAN(OVÁ), Norah; SAXTON(OVÁ), Juliana. Vyučování dramatu: hlava plná nápadů. Přeložili Helena ZYMONOVÁ a Jaroslav PROVAZNÍK. Praha: Sdružení pro tvořivou dramatiku, 2001. 252 s. Přel. z Teaching drama: a mind of many wonders [1987]. . * NEELANDS, Jonothan. Making Sense of Drama: A Guide to Classroom Practice. Oxford: Heinemann, 1984. 124 s. .