Druhý dodatek Ústavy Spojených států amerických

Listina práv USA Druhý dodatek Ústavy Spojených států amerických ( zkráceně Second Amendment, Amendment II nebo jen 2A) zaručuje jejich obyvatelům přirozené právo držet a nosit zbraně. Společně s dalšími devíti dodatky je součástí Listiny práv, která vešla v platnost 15. prosince 1791. V rámci Spojených států má ve svých ústavách #Obdobná ustanovení v ústavách jednotlivých států unie|obdobné ustanovení i 44 států unie a to minimálně v rozsahu formálně zaručujícím právo nosit zbraň pro obranu.

Přestože je Druhý dodatek nejkratším a také nejsrozumitelnějším dodatkem ústavy Spojených států, patří zároveň k nejkontroverznějším. Americká společnost je tak dlouhodobě silně rozdělená v pohledu na tento dodatek a práva jím chráněná. +more Rozdílný je i přístup složek státní moci v jednotlivých státech unie a to od velmi liberálních až po značně restriktivní (často fakticky resktriktivnějších než např. regulace zbraní v České republice nebo jiných evropských státech). Obecně patří mezi zastánce práva držet a nosit zbraně především voliči republikánské, libertariánské a státoprávní strany. Naopak voliči Demokratů a Zelených patří spíše k odpůrcům Druhého dodatku a preferují přísnou regulaci.

Konečnou instancí a autoritou ve výkladu práv chráněných Druhým dodatkem a přípustnosti jejich omezení je Nejvyšší soud Spojených států amerických. Nejvyšší soud se ovšem zabývá jen zlomkem jemu předložených případů. +more Od významného případu Spojené státy proti Millerovi z konce třicátých let 20. století, rozhodoval pouze čtyři významné případy. V přelomovém výroku k případu District of Columbia proti Hellerovi v roce 2008 Nejvyšší soud potvrdil, že druhý dodatek zaručuje přirozené právo jednotlivce držet zbraně za účelem obrany. Dále mj. konstatoval že právo držet a nosit zbraně za účelem sebeobrany je ústřední složkou druhého dodatku. Ale také, že práva chráněná Druhým dodatkem neplatí zcela absolutně. Dle soudu je tak možná regulace omezující nebo zakazující držení zbraní odsouzenými zločinci nebo mentálně nezpůsobilými osobami, přípustná je též regulace omezující nošení neobvyklých nebo zvlášť nebezpečných zbraní.

O dva roky později tentýž soud ve svém výroku k případu McDonald proti městu Chicago prohlásil, že Druhý dodatek platí nejen pro federální vládu a Kongres, ale prostřednictvím aplikace práva na řádný proces dle 14. dodatku Ústavy (Due Process Clause), platí i pro jednotlivé státy unie a to včetně jejich místních samospráv nebo administrativních území. +more Tím byly zrušeny předchozí rozsudky tohoto soudu z konce 19. století, které platnost omezení daných druhým dodatkem omezovaly pouze na federální moc (Spojené státy proti Cruikshankovi, Presser proti státu Illinois, Miller proti státu Texas, Robertson proti Baldwinovi). V roce 2016 Nejvyšší soud v případu Caetanová proti státu Massachusetts konstatoval, že druhý dodatek se vztahuje na všechny nositelné zbraně a to včetně takových, které v době přijetí dodatku neexistovaly.

Ve výroku v případu New York State Rifle & Pistol Association proti Bruenovi pak Nejvyšší soud v červnu 2022 konstantoval, že Druhý a Čtrnáctý dodatek ústavy, zaručují právo jednotlivce nosit zbraně za účelem sebeobrany. Rozhodnutí připouští možnost jednotlivých států podmínit výkon tohoto práva udělením odpovídajícího povolení, ovšem na nárokovém principu tj. +more po splněním objektivních podmínek nutných pro vydání takového povolení. Rozsudek dále zavrhl do té doby běžně užívaného restriktivního posuzování přípustnosti regulace práv vycházejících z Druhého dodatku pomocí tzv. dvoustupňového přezkumu (angl. two-tier scrutiny) a namísto něj při výkladu práv chráněných Druhým dodatkem ukládá užít jeho text a utvořenou historickou tradici.

Text dodatku

: Verze textu sepsaná Williamem Lambertem, ratifikovaná státem Delaware a použitá Nejvyšším soudem v případu District of Columbia proti Hellerovi:

Do češtiny přeloženo jako:

Verze textu ratifikovaná Thomasem Jeffersonem: A well regulated militia being necessary to the security of a free state, the right of the people to keep and bear arms shall not be infringed.

Některé státy ratifikovaly text, ve kterám došlo k vypuštění některé z čárek (např. Maryland): A well regulated Militia being necessary to the security of a free State, the right of the people to keep and bear Arms, shall not be infringed.

Ratifikační dokumenty států New York, Pensylvánie, Rhode Island a Jižní Karolíny obsahují pouze jedinou čárku, ale zachovávají velká písmena: A well regulated Militia being necessary to the security of a free State, the right of the people to keep and bear Arms shall not be infringed.

Stát New Jersey ratifikoval text, který neobsahuje čárky vůbec: A well regulated Militia being necessary to the security of a free State the right of the people to keep and bear Arms shall not be infringed.

Význam

Druhý dodatek je nejkratším a také nejsrozumitelnějším dodatkem ústavy Spojených států. Říká, že lidé mají právo vlastnit zbraně a vytvářet milice. +more Toto právo nesmí být občanům upíráno na státní ani federální úrovni. Byl sepsán, aby občané mohli za použití zbraní svrhnout vládu, která by byla tyranská, pokusila by se omezovat základní práva lidu a kterou by se nepodařilo odvolat skrze politický proces. Zbraně v rukou spořádaných občanů současně slouží jako jakási protiváha státní a federální ozbrojené moci. Socha Minutemana, člena dobře vycvičené milice, symbol Druhého dodatku ústavy Spojených států amerických.

Nerestriktivní výklad Druhého dodatku podporuje Národní střelecká asociace (National Riffle Association, NRA), jedna z největších a nejvlivnější zájmových organizací v USA.

Význam pojmu well regulated militia

Slovo regulated (regulované, řízené, udržované) v kontextu druhého dodatku znamená disciplinované a trénované. Nemá tedy nic společného s podřizováním se federálním autoritám. +more Raní angličtí osadníci v období před přijetím ústavy Spojených států nahlíželi na právo držet a nosit zbraně a na právo ustavovat milice jako významné k těmto účelům: * oprávnění lidu ustavovat milice; * podílení se na ochraně práva; * svržení tyranské vlády; * odvrácení invaze; * potlačení povstání; * usnadnění přirozeného práva na sebeobranu.

Související federální zákony

Poloautomatická puška AR-15, nejpoužívanější zbraň na sport a sebeobranu v USA

Národní zbraňový zákon (National Firearms Act)

Tento zákon, schválený 26. června 1934, měl regulovat zvláště nebezpečné zbraně v té době spojované s organizovaným zločinem. +more Regulace spočívá v nutnosti získat federální povolení (jehož vydání může trvat více než rok), zaplatit daň ve výši 200 USD za každou zbraň/tlumič (200 USD z roku 1934 dnes odpovídá přibližně 3600 USD) a následně zbraň registrovat u federálního úřadu. Na tento zákon reagoval černý trh, který bez větších problémů dokázal zásobovat zločince právě těmito zakázanými zbraněmi. Původně se NFA měl vztahovat i na všechny krátké zbraně (handguns - pistole a revolvery) nicméně tato verze nenašla dostatečnou podporu.

Zbraně regulované NFA

Kulomety (Machine guns) - Jakékoliv zbraně schopné vystřelit na jedno stisknutí spouště vícekrát. Zákon je souhrnně označuje za „machine guns“ (kulomety). +more Ekvivalentem v české terminologii jsou zbraně samočinné. Přičemž jedinou regulovanou součástí zbraně je tzv. „Lower receiver“. * Pušky a brokovnice s krátkou hlavní (Short-Barreled Rifles a Short-Barreled shotguns) - Pušky s hlavní kratší než 40,64 cm nebo celkově kratší než 66,04 cm (16, resp. 26 palců). Brokovnice s hlavní kratší než 45,72 cm nebo celkově kratší než 66,04 cm (18, resp. 26 palců). * Tlumiče hluku - Zařízení určená k tlumení hluku výstřelu. * Destruktivní zařízení (destruktive devices) - Zařízení jako granáty, rakety, bomby atd. a palné zbraně s ráží vyšší než 1,27 cm (0. 5 palce), s určitými výjimkami, například brokovnicemi ráže 10 a 12, které v zákoně nejsou obsaženy, neboť podle kongresu mají „legitimní využití ve sportu“. * Jakékoliv jiné zbraně - „Any other weapons“. Zbraně neodpovídající běžnému výrobnímu provedení. Například pistole s nainstalovanou přední rukojetí, krátké brokovnice bez pažby či zbraně maskované jako jiné předměty.

Federální zbraňový zákon (Federal Firearms Act)

Přijat 30. června 1938. +more Zavedl institut Federální zbrojní licence (Federal Firearms License) a povinnost pro výrobce a prodejce zbraní si ji pořídit. Zároveň bylo zakázáno prodávat zbraně zločincům. Tento zákon byl nahrazen Zákonem o kontrole zbraní v roce 1968, který z něj však většinu přebral.

Zákon o kontrole zbraní (Gun Control Act)

Tento zákon, přijatý 22. října 1968, zakazuje určitým lidem, jako například osobám odsouzeným za zločiny s možnou trestní sazbou vyšší než jeden rok, za přestupek za domácí násilí, zneužívání návykových látek (Heroin, marihuana, léky s obsahem psychoaktivních látek, ne však alkohol a tabák) atp. +more, držet a nosit zbraně. Dále zakazuje import zbraní, kterým není federálními úřady uznán „Sportovní účel“ (lov nebo některé sportovní disciplíny, nikoliv praktické střelecké disciplíny). Zákon přebral většinu zákona Federal Firearms act, který také nahradil.

Zákon o ochraně vlastníků zbraní (Firearm owners protection act)

Přijatý v roce 1986, tento zákon upravil GCA z roku 1968 pro odstranění určitých problémů zneužívaných úřady proti vlastníkům zbraní (například umožnil cestovat se zbraněmi přes státy USA, které je například zakazují). Nicméně zároveň byl uzavřen registr pro automatické zbraně, a pro civilisty(bez ffl licence a SOT statusu)v USA již není možné nabývat do vlastnictví automatické zbraně novější než z roku 1986.

Zákon o nedetekovatelných zbraních (Undetectable firearms act)

Přijat v roce 1988, zakazuje výrobu, import a vlastnictví zbraní, ve kterých je méně než 105 gramů kovu (3,7 uncí), z důvodu jejich obtížnější detekce při kontrolách osob či zavazadel.

Zákon o školních bezzbraňových zónách (Gun-Free school zones act)

Přijat v roce 1990,.Zakazuje vnášení zbraní do škol.

Zákon o veřejném bezpečí a ochraně rekreačního použití zbraní (Public Safety and Recreational Firearms Use Protection Act)

Častěji znám jako Federální zákaz útočných zbraní (Federal assault weapons ban). Přijatý v září 1994, tento zákon zakazoval prodej nových poloautomatických zbraní (pistolí, pušek a brokovnic), které používají odnímatelné zásobníky a sdílely „příliš mnoho“ (kosmetických) součásti zbraní používaných ozbrojenými složkami (pistolová rukojeť, sklopná či teleskopická pažba, nástavec na bajonet, tlumič výšlehu, nástavec na granátomet atd). +more Dále byly zakázány nové zásobníky na více než 10 nábojů.

Tento zákon byl přijat s datem vypršení (sunset provision), z důvodu zajištění podpory v kongresu. Obnovit se ho nepodařilo a tak v roce 2004 vypršel.

Bradyho zákon o prevenci zločinu s krátkými zbraněmi (Brady Handgun Violence Prevention Act)

Tento zákon byl přijat v listopadu 1993. Je pojmenován po Jamesi Bradym, který byl zraněn při atentátu na Ronalda Reagana, v důsledku zranění ochrnul a nakonec na něj i zemřel (byť o mnoho let později, v roce 2014).

Tento zákon nařídil při prodeji zbraní provést prověrku nakupujícího a zároveň nařídil minimální čekací dobu 5 dní. Zároveň bylo nařízeno vytvořit systém, který by umožňoval dělat prověrky nakupujících okamžitě. +more Tento systém, známý jako NICS (National Instant Criminal Background Check System) [url=https://www. fbi. gov/services/cjis/nics](9)[/url] byl spuštěn v roce 1998 a je provozován FBI.

V současné době mají prodejci zbraní povinnost ověřit v tomto systému (telefonicky či přes internet), zda je zájemce o zbraň oprávněn ji držet (především v souladu s Gun Control act). Většina prověrek je provedena okamžitě, pokud však trvá déle než 72 hodin, je možné zbraň prodat i bez ní. +more Nicméně tento systém je přístupný pouze těm prodejcům, kteří mají Federální zbrojní licenci (Federal firearms license). Není tedy například možné, bez návštěvy licencovaného prodejce, provést prověrku, pokud chcete zbraň prodat soukromě.

Zákon o ochraně zákonného obchodu v oblasti zbraní (Protection of Lawful Commerce in Arms Act)

Přijat v roce 2005, zabraňuje žalobám na výrobce či prodejce zbraní (těch s federální licencí) kvůli zločinům spáchaným jimi vyrobenými/prodanými zbraněmi.

Případy projednávané Nejvyšším soudem

Důležité soudní spory a verdikty projednávané Nejvyšším soudem Spojených států amerických, které se týkají práv chráněných druhým dodatkem. Nejvyšší soud není povinen se zabývat žádostmi o přezkum rozhodnutí nižších soudů a proto je jím projednán jen zlomek navržených případů. +more Právo držet a nosit zbraně je tak přezdíváno jako „nejméně oblíbené ústavní právo“. Pro přijetí případu k projedání soudem je nutný souhlas min. čtyř soudců a min. pěti aby bylo vydáno rozhodnutí. Při přijetí případu může soud zůžit okolnosti projednávaného případu. alt=Fotografie soudců amerického Nejvyššího soudu, kteří rozhodovali případ District of Columbia proti Hellerovi v roce 2008 alt=Fotografie soudce amerického Nejvyššího soudu Antonina Scalii.

alt=Fotografie soudce amerického Nejvyššího soudu Clarence Thomase * Spojené státy proti Cruikshankovi (1872) ** Verdikt [5-4]: První a druhý dodatek federální ústavy neomezují práva států nebo osob, směrem k osobám. +more ** První případ porušení práv vycházejících z druhého dodatku před Nejvyšším soudem. ** Částečně zrušen verdikty v případech DeJonge proti Oregonu (1937) a McDonald proti městu Chicago (aplikace ústavních dodatků i na státy). * Presser proti státu Illinois (1886) a Miller proti státu Texas (1894) ** Verdikt [9-0]: Státy mohou omezovat soukromé ozbrojené skupiny. Druhý dodatek omezuje pouze federální vládu a Kongres. ** Zrušen verdiktem Nejvyššího soudu v případu McDonald proti městu Chicago. *Robertson proti Baldwinovi (1897) ** V případu Nejvyšší soud potvrdil, že právo lidu držet a nosit zbraně není porušeno zákony, které omezují nebo zakazují skryté nošení zbraní. * Spojené státy proti Millerovi (1939) ** Verdikt [8-0]: Kategorie zbraní dle NFA, které se považují vhodné pro vojenskou (miliční) službu a spadají pod druhý dodatek. Kongres může regulovat mezistátní prodej upilovaných brokovnic, jelikož nejsou zbraněmi vhodnými pro miliční použití. * District of Columbia proti Hellerovi (2008, zkrácený název DC v. Heller) ** Meritum: Přísné zákony federálního distriktu Washingtonu, D. C. , která mj. od držitele zbraní, který je drží bez spojitosti se službou v jakékoliv státem zřízené domobraně, požadují aby tyto soukromé zbraně pořízeného pro soukrémé užítí uchovával ve vlastním obydlí nenabité a rozebrané nebo opatřené zámkem spouště. ** Verdikt [5-4]: Držení zbraní dle druhého dodatku ústavy je právem zákonadbalého zodpovědného jednotlivce, ovšem neplatí zcela neomezeně. Regulace podmínek držení zbraní státem nebo federací tak neodporuje ústavě. ** Soud se nezabýval právem nosit zbraň na veřejnosti. * McDonald proti městu Chicago (2010) ** Meritum: Obyvatel Chicaga 76letý Otis McDonald se kvůli výrazně zhoršující se bezpečnostní situaci v jeho bydlišti, rozhodl opatřit si krátkou zbraň. Město vyžadovalo registraci všech zbraní tohoto druhu předtím než je mohou obyvatelé nabýt do vlastnictví. Registrace, ale město odmítalo od roku 1982 provádět, dále požadovalo každoroční znovuregistrování včetně zaplacení nového poplatku a pozbytí možností registrace zbraně jejíž registrace vypršela, díky čemuž bylo nabývání a držení krátkých zbraní prakticky zakázano. ** Verdikt [5-4]: Druhý dodatek platí nejen pro federální vládu, ale i jednotlivé státy unie vč. jejich místních samospráv (prostřednictvím aplikace práva na řádný proces dle 5. a 15. dodatku Ústavy). Právo držet a nosit zbraně za účelem sebeobrany je ústřední složkou druhého dodatku. * Caetano proti státu Massachusetts (2016) ** Meritum: Jaime Caetano z Massachusetts si opatřila a následně použila elektrický paralyzér na obranu před napadením ze strany násilnického bývalého partnera. Následně byla zatčena policií, obžalována a odsouzena za nezákonné držení paralyzéru. Nejvyšší soud státu Massachusetts rozhodl, že elektrický paralyzér není zbraní chráněné druhým dodatkem, jelikož se nejedná o zbraň která byla v době přijetí tohoto dodatku běžně používána. ** Verdikt [9-0]: Nejvyšší soud státu Massachusetts rozhodl v rozporu s druhým dodatkem a jeho výkladu v rozsudcích Nejvyššího soudu v DC. v Heller a McDonald v Chicago. Druhý dodatek se netýká pouze palných zbraní, ale všech nositelných zbraní a to včetně zbraní, které v době přijetí dodatku neexistovaly. ** Caetano byla následně v červenci 2016 uznána nevinnou. * Voisine proti Spojeným státům (2016) ** Meritum: V roce 2009 na východě státu Maine zastřelil opakovaně trestaný Stephen Voisine orla bělohlavého. Vzhledem ke své trestní minulosti zahrnující domácí násilí nebyl osobou způsobilou legálně držet zbraň (dle Domestic Violence Offender Gun Ban, který je součástí zákona Omnibus Consolidated Appropriations Act of 1997). Voisine oponoval že Domestic Violence Offender Gun Ban, odporuje ústavě a výroku z DC. v Heller protože mu odpírá právo na obranu. ** Verdikt [6-2]: Osoby usvědčené z domácího násilí nemohou vlastnit zbraně. * New York State Rifle & Pistol Association Inc. proti městu New York (2019, zkrácené názvy NYSRPA v. NYC, NYSRPA I) ** Meritum: Přísné zákony města New York zakazující transport nenabitých zbraní vlastníkem jinam než na sedm vybraných střelnic a související rozhodnutí nižších soudů porušují druhý dodatek a výrok z případu District of Columbia proti Hellerovi. ** Po rozhodnutí soudu projednat případ, stát New York a město New York v nezbytně nutné míře změnily své zákony, aby předešly vynesení precedentního rozsudku jako v případu DC v. Heller. Soud se následně v dubnu 2020 odmítl případem dále zabývat s tím že již pozbyl existence. S tímto rozhodnutím v disentním stanovisku nesouhlasili soudci Alito, Gorsuch a částečně Thomas a Kavanaugh s tím názorem, že Nejvyšší soud se měl zabývat případem města a nižších soudů porušujících verdikt z District of Columbia proti Hellerovi a McDonald proti městu Chicago. * Caniglia proti Stromovi (2021) ** Verdikt [9-0]: Soud se jednomyslně shodl, že preventivní zabavení zbraní policií bez soudního příkazu porušuje práva chráněná druhým a čtvrtým dodatkem ústavy (ochrana občanů před prohledáváním, zatýkáním a zabavováním majetku bez konkrétního soudního příkazu nebo bez důvodu opravňujícího věřit, že byl spáchán zločin) * New York State Rifle & Pistol Association Inc. proti Bruenovi (2021, zkrácené názvy NYSRPA v. Bruen, původně NYSRPA v. Corlett, NYSRPA II) ** Meritum: Porušují státem New York přísné stanovené požadavky na žadatele o vydání povolení ke skrytému nošení zbraní za účelem sebeobrany jejich práva chráněná druhým dodatkem ústavy. (Whether the State's denial of petitioners' applications for concealed-carry licenses for self-defense violated the Second Amendment. ) ** Verdikt [6-3]: Druhý a čtrnáctý dodatek Ústavy ochraňují právo jednotlivců nosit zbraň za účel obrany na veřejnosti. Neobjektivní požadavky státu New York vyžadující po žadatelých o vydání nenárokového povolení k nošení zbraně z důvodu sebeobrany prokázání tzv. proper clause (potřeby nosit zbraň) porušují práva zakonadbalých občanů chráněná čtrnáctým dodatkem, čímž porušily jejich právo držet a nosit zbraň chráněné druhým dodatkem. Pro účely posuzování přípustnosti regulace práv vycházejících z druhého dodatku není přípustná dosavadní praxe dvoustupňového přezkumu (angl. two-tier scrutiny), ale namísto něj se má užít historické tradice výkladu daných práv. Státy ovšem stále mohou regulovat nošení zbraní vydáváním odpovídajících povolení, jsou-li vydávána na nárokovém tj. objektivním splnění podmínek pro vydání.

Obdobná ustanovení v ústavách jednotlivých států unie

Čtyřicet čtyři státu s výjimkou Kalifornie, Iowy, Marylandu, Minnesoty, New Jersey a New Yorku, má ve svých ústavách ustanovení podobné druhému federálnímu dodatku. New York má toto ustanovení součástí § 4 Zákona o občanských právech (Dobře udržovaná domobrana je nezbytná pro bezpečnost svobodného státu, právo lidu držet a nosit zbraně nemá být porušeno).

Nejkratší takové ustanovení obsahují ústavy Alabamy a Connecticutu, které přiznávají každému občanu státu právo nosit zbraně pro obranu svou a státu. Velká část států přiznává práva v rozsahu obdobném jako federální dodatek, přičemž některé ústavy konkretizují důvody výkonu těchto práv (obrana sebe, rodiny, domova a jiných osob, lov, rekreační účely, pomoc veřejné moci, atd. +more). Část státu navíc z ochrany těchto práv vyčleňuje pravomoc státních parlamentů přijímat zákony regulující především skryté nošení zbraní za účelem předcházení kriminalitě. Mnoho státu v těchto ustanoveních ústavy stanovuje omezení pro udržování vojenských sil (především v době míru) a jejich přísnou kontrolu civilní vládou, jelikož vojsko je považováno za ohrožení svobody. Největší rozsah pak obsahují ústavy států Idaho a Missouri, které navíc chrání jejich obyvatele před cíleným nepřímým omezováním tohoto práva (uvalení daní, poplatků, registrací nebo licencí souvisejícího s držením a nošením zbraní nebo omezení běžného příslušenství).