Dvě věže

Dvě věže je název druhého ze tří svazků románu Pán prstenů anglického autora Johna Ronalda Reuela Tolkiena. Navazuje na Společenstvo Prstenu a předchází Návratu krále. Skládá se ze dvou knih (částí), v rámci celého románu jde o knihu třetí (obahuje jedenáct kapitol) a čtvrtou (deset kapitol). Děj třetí knihy sleduje výpravu Aragorna, Legolase a Gimliho za unesenými hobity, setkání Smíška a Pipina s entem Stromovousem a boj království Rohan proti čaroději Sarumanovi. Poprvé byly Dvě věže vydány 11. listopadu 1954 ve Velké Británii nakladatelstvím Allen & Unwin.

Okolnosti vydání

Po britském a posléze i americkém Společenstva Prstenu vydalo nakladatelství Allen & Unwin Dvě věže ještě téhož roku, 11. listopadu 1954. +more Krátce poté kniha vyšla také v USA. Recenze byly podobně příznivé jako u prvního svazku románu. Cliffhanger na konci čtvrté knihy navíc tentokrát přiměl čtenáře i recenzenty, aby hlasitě vyjadřovali svůj zájem o třetí knihu.

S názvem díla Tolkien spokojen nebyl, byť v dopise určeném nakladateli Rayneru Unwinovi uznává jiný by sotva dokázal lépe propojit mimoběžné příběhy ve třetí a čtvrté knize. Identita dvou věží zůstává úmyslně víceznačnou. +more Sám Tolkien byl toho názoru, že ději nejlépe odpovídá jejich ztotožnění s Orthankem a věží v Cirith Ungolu. V poznámce na konci Společenstva Prstenu je však uvedeno, že nad dějem se tyčí „Sarumanova citadela Orthank a pevnost Minas Morgul“. Sám autor také uznával, že mohou odkazovat také k protikladu Barad-dûr a Minas Tirith, Orthanku a Barad-dûr, případně Orthanku a Minas Tirith. Tolkien rovněž zvažoval, že knihu pojmenuje Stín se dlouží (The Shadow Lenghtens), v návaznosti na Návrat stínu, původní název Společenstva Prstenu. Pro jednotlivé části určil Tolkien pojmenování „Zrada Železného pasu“ (pro třetí knihu) a „Prsten jde na východ“ (pro čtvrtou knihu), ve finálním textu se jich však neužívá. Na kresbě, kterou Tolkien zhotovil pro přebal knihy, jsou jako dvě věže vyobrazeny Minas Morgul a Orthank. Nad Minas Morgul se nachází srpek měsíce (narážka na původní název věže předtím, než ji Sauron obsadil: Minas Ithil znamená doslova „věž měsíce“) a u Orthankem nahoře pěticípá hvězda (pentagram symbolizující čaroděje) a bílá ruka vespod. Pro původní vydání kresba využita nebyla, jako ilustraci na přebal ji poprvé umístilo až nakladatelství HarperCollins v roce 2000.

Děj

Kniha třetí

Třetí kniha sleduje osudy Aragorna, Legolase a Gimliho. Aragorn se na počátku rozhodne sledovat skřety, kteří s uneseným Smíškem a Pipinem směřují na západ do Železného pasu, sídla zlého čaroděje Sarumana. +more Než se jim to podaří, skřeti jsou pobiti jezdeckou družinou Rohirů, obyvatel Rohanu, království, přes jehož území skřeti putují. Zajatí hobiti přitom nepozorovaně uniknou a dostanou se do blízkého lesa Fangornu, který je domovem entů, stromům podobných bytostí, které les opatrují. Na jednoho enta jménem Stromovous Smíšek s Pipinem narazí. Svým příchodem přimějí enty se sejít a reagovat na situaci, která se jich dotýká nepřátelským jednáním Sarumana, jehož sídlo s Fangornem sousedí. Hněv entů nad Sarumanem konečně přeteče a entové se s oběma hobity vydají k Sarumanovu sídlu, věži Orthanku, stojící uprostřed kruhu skal v Železném pasu. V Železném pasu si Saruman vybudoval rozsáhlé dílny, v nichž vyzbrojuje své vojsko skřetů, neboť dříve zatoužil po Jednom prstenu a snaží se jej získat místo Saurona (o tom se čtenář dozví z kapitoly o Elrondově poradě). Entové dílny v Železném pasu zničí a věž Orthank obklíčí (nemohou ji zničit), Saruman je polapen ve svém sídle.

Aragorn s Legolasem a Gimlim nedostihnou skřety dříve, než ti jsou pobiti Jezdci Rohanu. Se zajatými hobity se již nesetkají, zato se setkají s jednou rohanskou družinou, vedenou Éomerem, synovcem rohanského krále Théodena. +more S jejich pomocí se vydají hledat do Fangornu Smíška s Pipinem, narazí tam však na Gandalfa, který, jak se ukáže, v souboji s balrogem zemřel, ale nyní se vrací na svět ještě silnější, aby splnil svůj úkol - jako Gandalf Bílý.

Gandalf Aragorna s druhy odvrací od dalšího hledání hobitů a bere je s sebou do rohanského hlavního města Edorasu. Rohanský král Théoden je v zajetí vlivu svého rádce Grímy Červivce, ve skutečnosti Sarumanova sluhy, který měl Rohiry udržet v Sarumanově vlivu. +more Od Grímy osvobozený Théoden se následně s vojskem vydá do Železného pasu, aby skoncoval se Sarumanovou mocí. Saruman se pokusí Rohiry zničit svým vojskem Uruk-hai a ti jsou nuceni uchýlit se do staré rohanské pevnosti Hlásky v Helmově žlebu a v ní se bránit. Sarumanovo vojsko je nakonec zničeno a Gandalf s Éomerem se vydají přemoci samotného Sarumana. Ten se je nejprve pokusí silou své výmluvnosti svést na svou stranu, Gandalf mu proto odejme jeho moc. O Sarumanově porážce se okamžitě dozví Sauron (Saruman vlastnil vidoucí kámen, palantír, umožňující spojení na dálku, do něhož se podívá Pipin) a vyšle jednoho z nazgûlů, aby k němu dopravil hobita, o němž je přesvědčen, že nese Jeden prsten. To byla předzvěst války, kterou Sauron hodlá rozpoutat, proto se Gandalf spěšně spolu s Pipinem vydává na cestu do Gondoru.

Kniha čtvrtá

Čtvrtá kniha popisuje cestu Froda a Sama do Mordoru. Nedlouho po rozpadu Společenstva narazí na Gluma, tvora, který vlastnil Jeden prsten před Bilbem (blíže o tom v Hobitovi). +more Glum sledoval Společenstvo od Morie, kde přebýval, neboť toužil prsten získat zpět. Frodo Gluma zkrotí a přiměje ho, aby mu ukázal cestu do Mordoru, kde již podle vlastních slov jednou byl. Glum Froda se Samem vede k Černé bráně Mordoru, Sauronovy říše obklopené horami, ta je však silně střežena. Glum pak nabídne další cestu dále na jihu. Při jejím hledání narazí hobiti s Glumem na družinu Faramira, Boromirova bratra, který v tamní končině hlídá východní hranici Gondoru před Sauronovými zlými služebníky. Faramir se dozví o prstenu, který Frodo nese, a jelikož ví, o jaký prsten se jedná, málem po něm sám zatouží. Nechá však hobity pokračovat dál v cestě. Hobiti pod Glumovým vedením dojdou nakonec k průsmyku, kudy vede cesta do Mordoru. Vydají se jím vzhůru, až dojdou k podzemním tunelům, které ústí přímo v Mordoru za hřebenem hraničních hor. Glum je do tunelů zavede a potom zmizí. Glum totiž stále touží získat zpět Jeden prsten a doufá, že se Froda zbaví s pomocí Oduly, obrovské pavoučice, která tunely obývá. Odula skutečně hobity přepadne a svým jedem ochromí Froda. Sam v domnění, že je Frodo mrtev, si bere prsten k sobě, čímž nevědomky zabrání Sauronovi, aby se prstenu zmocnil, neboť vzápětí Frodovo tělo naleznou skřeti. Sam je rozhodnut dokončit poslání sám a prsten donést k Hoře osudu, na samém konci knihy se však dozví od skřetů, že Frodo je pouze omráčen.

Adaptace

Dvě věže byly poprvé částečně adaptovány na filmové plátno v roce 1978, když do kin vstoupila Bakshiho adaptace Pána prstenů. Jednalo se o animovaný snímek vyrobený technikou rotoskopie. +more Zahrnoval Společenstvo Prstenu a pouze první část Dvou věží. Linie Froda a Sama končí v okamžiku, kdy je Glum vede k Odulinu doupěti, osudy ostatních jsou dovedeny až k bitvě o Helmův žleb.

Film Pán prstenů: Dvě věže režiséra Petera Jacksona měl premiéru v prosinci 2002 jakožto druhý díl filmové trilogie Pán prstenů. Děj předlohy, která plynule navazuje na předchozí a následující svazek, je upraven tak, aby bylo dosaženo samostatného a kompaktního filmu. +more Snímek vrcholí bitvou o Helmův žleb, jejíž význam je proti knižní podobě podtržen, útokem entů na Železný pas a událostmi v Osgiliathu, kam jsou Frodo a Sam zavedeni Faramirem ve scénách, jež předloha neobsahuje.

Reference

Kategorie:Pán prstenů Kategorie:Knihy z roku 1954 Kategorie:Anglická fantasy literární díla Kategorie:Knihy o Středozemi