Cesko.wiki Dříve vyslovené přání
Author
Albert FloresDříve vyslovené přání je medicínsko-právní a etický institut, který umožňuje člověku předem vyjádřit svou vůli pro případ, že by se v budoucnu dostal do zdravotního stavu, ve kterém by nemohl vyjádřit svůj souhlas nebo naopak nesouhlas s poskytnutím zdravotních služeb. Vedle negativního reversu se jedná o další nástroj, který v medicínském právu umožňuje pacientovi naplňovat právo na osobní svobodu formou neposkytnutí zdravotní péče.
Prohlášení o odmítnutí nějakého zákroku bývá nejčastěji spojeno se snahou zabránit umělému prodlužování života. Typickou podobou dříve vysloveného přání je žádost nezahajovat kardiopulmonální resuscitaci při oběhovém selhání (angl. +more zkratka „DNR“ - do not resuscitate).
Využití
Institut dříve vysloveného přání mohou využít lidé, kteří mají obavu, že by se v budoucnu mohli dostat do situace, kdy by nebyli schopni rozhodovat o své léčbě a znají svá přání dopředu. Může se jednat nejen o lidi s onemocněním, u kterého lze očekávat, že k takovému stavu povede (např. +more syndrom demence), ale také o lidi zdravé, kteří chtějí vyjádřit svou vůli např. pro případ vážné dopravní nehody, nebo o budoucí rodičky, které se rozhodnou využít tuto možnost jako formu porodního plánu.
Nejčastějším důvodem k odmítnutí lékařské péče bývá snaha zamezit umělému prodlužování života při oběhovém selhání, vyjádřená anglickou zkratkou „DNR“ (do not resuscitate). Pacient však může tímto způsobem také vyjádřit například svůj nesouhlas s podáváním umělé výživy nebo s hospitalizací.
Zakotvení institutu v českém právním řádu
V roce 2001 ratifikovala Česká republika Úmluvu o lidských právech a biomedicíně (celým názvem Úmluva na ochranu lidských práv a důstojnosti lidské bytosti v souvislosti s aplikací biologie a medicíny), která ve čl. 9 uvádí, že na dříve vyslovená přání bude brán zřetel. +more Na tuto úmluvu navázal zákon č. 372/2011 Sb. , o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (dále jen zákon o zdravotních službách), který v § 36 upravuje podmínky uplatnění dříve vysloveného přání. Dále tento pojem užívá v § 98 nový občanský zákoník - zákon č. 89/2012 Sb.
Lidská práva jako východiska institutu dříve vysloveného přání
V základech institutu stojí pojetí člověka jakou autonomní bytosti (princip autonomie), právo na ochranu lidské důstojnosti, právo na sebeurčení a nedotknutelnost osoby. Pramenem těchto práv jsou mezinárodní smlouvy o lidských právech, v českém právním řádu potom ústavní Listina základních práv a svobod. +more Respekt k autonomii člověka a k lidské důstojnosti je také základním principem uplatňovaným v lékařské etice.
Pojmosloví
V českém prostředí je možné se vedle pojmu „dříve vyslovené přání“, setkat také s termínem „dříve projevená přání“. Tato pojmová nejednotnost byla způsobena odlišným překladem anglického termínu „expressed wishes“ užitého v Úmluvě o lidských právech a biomedicíně. +more Zákon o zdravotních službách užívá termín „dříve vyslovené přání“. V zahraniční literatuře se setkáváme s pestrou škálou pojmů, např. „advance directive“, „living will“, „personal directive“, „advance decision“ nebo „instructiones previas“, v německy hovořících zemích je tento institut označován jako „die Patientenverfügung“.
Formální náležitosti
V České republice má dříve vyslovené přání písemnou podobu (v anglicky hovořícím prostředí je tato podoba nazývána „living will“). Je potřeba specifikovat okolnosti, ke kterým se přání váže, tedy stádium nemoci a/nebo konkrétní výkon zdravotní péče. +more Součástí dokumentu je písemné poučení pacienta lékařem o možných důsledcích jeho rozhodnutí. Toto poučení může poskytnout všeobecný praktický lékař, nebo lékař ve zdravotnickém oboru, který souvisí s dříve vysloveným přáním. Dokument musí být opatřen úředně ověřeným podpisem pacienta. Pacient může své přání vyjádřit také za hospitalizace a to buď při přijetí, nebo kdykoli v průběhu hospitalizace. Přání vyslovené tímto způsobem je zaznamenáno do zdravotnické dokumentace pacienta a pod tento záznam se podepíše pacient, zdravotnický pracovník a svědek (v tomto případě není třeba podpis úředně ověřovat). Přání vyslovené během hospitalizace slouží pouze pro spolupráci s tímto konkrétním poskytovatelem zdravotních služeb.
Podmínky využití institutu v ČR
Zákon o zdravotních službách udává podmínky, které je třeba naplnit, aby bylo možné brát dříve vyslovené přání na zřetel. V první řadě musí mít zdravotnický personál toto přání k dispozici a dále musí nastat situace, ke které se toto přání vztahuje a skutečnost, že pacient není schopen pro svůj zdravotní stav vyjádřit souhlas nebo nesouhlas se zdravotní péčí. +more Dříve vyslovené přání musí splňovat formální náležitosti. Zákon rovněž uvádí podmínky, za kterých dříve vyslovené přání uplatnit nelze, a to pokud došlo od doby jeho vyslovení k takovému vývoji v poskytování zdravotnických služeb, že lze důvodně předpokládat, že by pacient za těchto okolností s poskytnutím služby souhlasil, dále není možné uplatnit přání, jež by vedlo k takovým postupům, které by ve výsledku aktivně způsobily smrt pacienta nebo ohrozily jiné osoby. Zdravotníci také nemohou respektovat přání, které neměli k dispozici před započetím takových zdravotních výkonů, jejichž přerušení by nyní mělo za následek aktivní způsobení smrti pacienta. Možnost využít institut dříve vysloveného přání se nevztahuje na nezletilé osoby a osoby s omezenou svéprávností.
Etické a právní problémy
S institutem dříve vysloveného přání vyvstaly problémy etické a právní povahy. Týkají se v první řadě způsobu vyjádření přání: problematická může být jeho neurčitost, stejně jako naopak přílišná specifikace. +more Dále je tu otázka, zda je vždy zcela zřejmá hranice, za kterou osoba ztrácí kompetenci vědomě o sobě rozhodovat. Kritici institutu také přináší otázku, zda je člověk vždy schopen zvážit situaci předem a mít jistotu v tom, co bude chtít v budoucnu. Je možné, že „kompetentní já“, které vyslovilo své přání, má jiné zájmy, než „nekompetentní já“, tedy že osoba, která se v minulosti rozhodla přestat v případě konkrétního stavu žít, je nyní v tomto stavu spokojená. Podle některých názorů dokonce v situaci, kdy o sobě nejsme schopni rozhodovat, vzniká nová osoba s novou identitou a původní osoba není kompetentní rozhodovat o osobě nové. Otázkou také zůstává, nakolik dříve vyslovené přání odráží vlastní přání pacienta, jeho názory a pohled na situaci a nakolik je tento člověk ovlivněn informacemi a přístupem lékaře, který mu poskytl poučení a dalšími zdravotníky podílejícími se na jeho léčbě. Nakonec můžeme jako na problematickou nahlížet také na formulaci „bude brát zřetel“, kterou uvádí zákon o zdravotních službách i Úmluva o lidských právech a biomedicíně, a která, podle některých autorů, neposkytuje dostatečnou právní jistotu.
Dříve vyslovené přání v zahraničí
Kolébkou institutu dříve vysloveného přání jsou USA. V roce 1969 zde advokát Luis Kutner navrhl formu dokumentů, které jsou dnes známé pod termínem „living will“. +more Od této doby proniká institut dříve vysloveného přání nejprve do legislativy USA, dnes je poměrně rozšířený také v evropských zemích, v Kanadě a Austrálii. Vedle klasické formy „living will“, tedy předem sepsaného formálního dokumentu, a tzv. „substitute decision-making“, kdy pacient určí osobu, která bude místo něj v dané situaci rozhodovat, existuje v některých zemích ještě třetí, méně využívaný způsob vyjádření přání zvaný „values history“. Jsou při něm zohledněny hodnoty, postoje a životní plán pacienta (pacientům je například doporučováno seznámit své blízké, zdravotníky a další pomáhající profesionály se svými postoji ke zdraví a nemoci, hodnotami, přáními a pocity souvisejícími s poskytováním péče, hovořit s nimi o důležitých otázkách, svá přání, postoje a názory sepsat).