Důsledky modernity

Technology
12 hours ago
8
4
2
Avatar
Author
Albert Flores

Důsledky modernity jsou soubor jevů a změn, které souvisejí s modernizací ve společnosti. Modernita se vyznačuje rychlým technologickým pokrokem, industrializací, urbanizací a změnou sociálních vztahů. V důsledku modernity se objevují nové možnosti a výhody, ale také různá negativa a problémy. Mezi pozitivní důsledky modernity patří ekonomický růst, zvyšování životní úrovně, medicínské pokroky, vědecký pokrok a vznik nových forem umění a kultury. Modernita také umožnila vznik demokracie, zlepšení práv žen a menšin a rozvoj vzdělání a vědy. Negativními důsledky modernity jsou například environmentální problémy, ztráta tradičních hodnot a sociálních vazeb, nerovnoměrné rozložení bohatství, individualizace a ztráta společenských kořenů. Modernita také přinesla zvýšený stres, politické konflikty a riziko globálních problémů jako je třeba terorismus. Důsledky modernity jsou komplexní a ovlivňují všechny aspekty lidského života. Je důležité uznat jak pozitivní, tak negativní stránky modernity a hledat řešení a kompromisy, které by minimalizovaly negativní dopady a maximalizovaly její pozitivní potenciál.

Důsledky modernity je kniha britského sociologa Anthonyho Giddense. Kniha pokračuje v práci na sociologické teorii, kterou Giddens započal v 70. letech analyzováním mocenských struktur a elit.  Vyšla v roce 1990, v českém překladu pak poprvé v roce 1998. Giddens v knize analyzuje problémy, se kterými se lze setkat v běžném životě a srozumitelně formuluje důsledky proměny společnosti na společnost pozdně moderní.

Dílo se skládá z předmluvy, šesti částí a doplňujících tabulek a schémat.

Obsah

Obsah knihy:

Kapitola I

Giddens se zde zabývá institucionální analýzou modernity a zkoumá ji v kulturních a poznávacích podtextech. Historie lidstva se, co se formy týká, podle Giddense nevyvíjela hladce. +more Popisuje zde, že diskontinuita se projevila v průběhu celého historického vývoje společnosti, konkrétně například při přechodu mezi společností kmenovou a vytvářením agrárních států. Dlouhodobý vliv měl na tento vývoj dle Giddense sociální evolucionismus.

Definuje zde modernitu jako něco, co se bezprostředně týká způsobů sociálního života, které se v Evropě objevují přibližně od 17. století a postupně pak pronikají do celého světa. +more Rozlišuje zde tři základní spolu související zdroje vývoje modernity, které pomáhají vysvětlit důvod podoby života v dnešním světě.

* Oddělení času a prostoru * Rozvinutí vyvazujících mechanismů * Reflexivní přivlastňování vědění

Kapitola II

Zde se Giddens zabývá otázkou, jsou-li moderní instituce kapitalistické, nebo industriální. Definuje zde kapitalismus jako systém produkce zboží založený na vztahu mezi soukromým vlastnictvím kapitálu a nemajetnou námezdní prací. +more Určující roli napříč třídním systémem hraje dle Giddense právě tento vztah, kdy kapitalistický podnik závisí na produkci pro trhy, na kterých se vytváří konkurenční prostředí. Kapitalistický podnik na těchto trzích realizuje svůj zisk prodejem zboží za určité prodejní ceny. Tyto ceny dávají signály stejnou měrou mezi investory, výrobce a spotřebitele.

Přítomnost konkurenčního prostředí je hlavním impulsem ke značné soutěživosti mezi jednotlivými kapitalistickými podniky, což pro tyto jednotlivé podniky vytváří potřebu nekončící technické inovace.

Dalším důležitým bodem je dle Giddense značná izolace ekonomiky od zbylých oblastí společnosti, ale především zajistit oddělení od politických institucí. Důvodem je právě to, že díky velkému množství inovací v ekonomickém sektoru společnosti, jsou tyto ekonomické vztahy ve značné převaze nad institucemi ostatními.

Existence soukromého vlastnictví výrobních prostředků je dalším prvkem zajištujícím oddělení politiky od ekonomiky.

Industrialismus je pak podle něj používání neživých zdrojů materiální síly ve výrobě zboží, hovoří zde totiž o strojích, které vykonávají dané úkoly. Dále zde zkoumá institucionální dimenze modernity a otázku globalizace modernity.

Kapitola III

Zde se věnuje pojmu důvěry a proměně vztahů důvěry mezi předmoderní a moderní společností. Důvěru chápe v širokém smyslu nejen jako důvěru v konkrétní osoby. +more Mluví o důvěře v abstraktní systémy (to jsou všechny společností používané soubory znaků a expertní systémy typu peněz, letecké dopravy atd. ), které nás neustále obklopují a nelze se z nich vymanit, tudíž důvěra v ně je zásadní. Důvěru chápe ale ještě šířeji - spojuje ji s pocitem ontologického bezpečí, což je pocit důvěřivosti v "trvalost své vlastní identity a ve stálost sociálního a materiálního prostředí svého jednání. " Pocit ontologického bezpečí je požadavkem pro normální každodenní fungování, jeho nedostatek se projevuje v psychických onemocněních. Opakem této základní důvěry je existenciální pocit úzkosti a strach. Následně srovnává zdroje důvěry a úzkostí mezi moderní a předmoderní dobou.

Kapitola IV

Ve čtvrté kapitole autor spojuje globalizující tendence modernity k tzv. transformaci intimity (proměnou budování mechanismů důvěry). +more Popisuje proměnu osobní vztahů - v moderní době byla do jisté míry zničena pospolitost svázaná s místem života, dále například přátelství se z částečně institucializovaného a strategického vztahu dle Giddense proměnilo v intimní vztah založený na otevírání se sobě navzájem. Dobrý přítel v moderní době je ten, kdo udržuje psychickou podobu, zatímco dříve byla hlavním elementem upřímnost a dodržování cti. Znakem modernity je i jiné vnímání nebezpečí, kdy jsme sice všichni informováni a globálních hrozbách, ale nepřipouštíme si, že by reálně mohly nastat.

Giddens pojímá modernitu jako „molocha“ - pádící stroj plný protikladů, který lze kontrolovat jen částečně, který převálcuje vše, co mu stojí v cestě. Vymezuje se tak vůči Marxově a Weberově pojetí modernity. +more Stejně tak se v závěru vymezuje vůči konceptu postmodernity, který sám nahrazuje tzv. “radikální modernitou. ”.

Kapitola V

Giddens se snaží odpovědět na otázku, proč se vším pokrokem a modernizací nežijeme v utopickém světě, který předvídali osvícenci. Jako důvody uvádí například nezamýšlené důsledky, tedy teorii, že přítomnost lidské bytosti s sebou vždy přináší riziko selhání. +more Dále představuje utopický realismus, jako pokus o zvládání nežádoucích důsledků modernity. Utopický realismus přináší alternativní budoucnosti, spojuje emancipační politiku a politiku pro život (seberealizaci). Giddens se dále zabývá odlišnými orientacemi na budoucnost, například pomocí sociálních hnutí.

Kapitola VI

V poslední kapitole autor rozebírá modernitu, jako projekt západních zemí, který se některých zemí vůbec netýká. Jako jeden ze základních důsledků modernity uvádí autor globalizaci, kdy zdůrazňuje, že se jedná o více než rozšíření západních institucí do zbytku světa a nahrazení struktur tamních. +moreGlobalizace dle autora představuje nerovnoměrný proces vývoje, který rozděluje svět tím, že vytváří nové formy celosvětové vzájemné závislosti, kdy neexistují žádní druzí a dochází k vytváření vzájemné závislosti mezi jednotlivými státy. Vznikem těchto nových forem závislostí dochází k vytváření i nových forem rizik a nebezpečí. Paralelně díky těmto faktorům dochází k podpoře vývoje možných dalekosáhlých globálních nebezpečí. Giddens upozorňuje, že jde o úhel pohledu, například zatímco z pohledu globalizace, je modernita spíše západní projekt, z pohledu globálních rizik jsou do ní zapojeni všichni.

Odkazy

Reference

Literatura

GIDDENS, Anthony. Důsledky modernity. Praha: Sociologické nakladatelství, 1998. Post (Sociologické nakladatelství). . * Velký sociologický slovník. Praha: Karolinum, 1996. .

Kategorie:Sociologická literatura Kategorie:Knihy z roku 1990

5 min read
Share this post:
Like it 8

Leave a Comment

Please, enter your name.
Please, provide a valid email address.
Please, enter your comment.
Enjoy this post? Join Cesko.wiki
Don’t forget to share it
Top