Džizja
Author
Albert FloresDžizja byla daň z hlavy dříve vybíraná od jinověrců (především křesťanů a židů) na území pod vládou muslimů. Tímto diskriminačním opatřením však na druhou stranu získávali nárok na ochranu státu (dhimmi) a byli zproštěni vojenské služby. Jedná se o praxi minulosti, dnes se jí snaží oživit některé extremistické skupiny.
Historie
Džizja má oporu v Koránu (9:29 - „Bojujte proti těm, kdož nevěří v Boha a v den poslední a nezakazují to, co zakázal Bůh a Jeho posel, a kteří neuctívají náboženství pravdy, z těch, kterým se dostalo Písma dokud nedají poplatek přímo vlastní rukou, jsouce poníženi. “). +more Neměla být naopak vybírána od žen, dětí, starých lidí, nemocných, chudých a mnichů. Praxe však byla mnohdy odlišná. Historička Bat Ye'or popisuje vybírání džizji v Egyptě v 8. století:.
Paul Fregosi popisuje muslimský přístup: „Křesťanství, ať už bylo jako náboženský celek uvnitř Osmanské říše chráněno, nebo mimo jeho hranice napadáno, bylo v první řadě a především dojnou krávou. Co se týče slušnosti, musela být džizja placena veřejně během bizarního a ponižujícího obřadu, při němž muslimský výběrčí daní udeřil dhimmí do hlavy nebo zadní části krku. +more Tento násilný rituál symbolizoval podrobenost dhimmí. Vykladač Koránu z 12. století Zamachšárí nařizoval, že by džizja měla být vybírána se „znevážením a ponížením“.
Podle Bat Ye'or toto provádění úderů „přežilo beze změn až do úsvitu 19. století, bylo rituálně prováděno v arabsko-muslimských zemích jako Jemen nebo Maroko, kde i nadále vymáhali od židů daň podle Koránu. +more“.
Dále říká, že byla „daň z hlavy vymáhána mučením, výběrčí daní pro sebe požadovali dárky; vdovy a sirotci byli olupování“.
S džizjou často souviselo i otroctví. Evropský cestovatel 17. století Jean-Bapiste Tavernier zjistil: