EMD BL2

Technology

12 hours ago

Author

Albert Flores

EMD BL2 je dieselová lokomotiva vyráběná společností Electro-Motive Division (EMD) od roku 1948 do roku 1949. Celkem bylo vyrobeno 58 kusů těchto lokomotiv, které byly používány převážně ve Spojených státech a Kanadě. Lokomotiva byla konstruována jako následovník předchozího modelu BL1. EMD BL2 byla navržena pro střední nákladní a osobní vlaky, a to především na tratích s nižší rychlostí. Měla výkon 1500 koní a byla vybavena dvěma všesměrovými dieselmotory EMD 567B. Lokomotiva měla hydraulickou převodovku, která umožňovala snadnou a plynulou změnu rychlosti. EMD BL2 měla charakteristický vzhled, který se lišil od předchozích modelů lokomotiv EMD. Měla jediný velký větrák na střeše a čelními okny v čelní straně těla lokomotivy. Tento design dával BL2 jedinečný vzhled a výkonnost, která byla pro model typická. Použití lokomotiv EMD BL2 bylo poměrně krátké, a to především kvůli rychlému vývoji technologie v oblasti lokomotiv. V 60. letech byly většina lokomotiv BL2 vyřazena a nahrazena modernějšími modely. Několik exemplářů však přežilo a bylo zachováno jako historické památky. EMD BL2 je dnes zajímavou lokomotivou pro sběratele a milovníky železnice. Je ceněna pro svůj unikátní design a historický význam v železničním průmyslu.

EMD BL2 byla čtyřnápravová dieselelektrická lokomotiva vyrobená v letech 1948 až 1949 v počtu 59 kusů americkou firmou Electro-Motive Division (EMD), divizí koncernu General Motors. Jednalo se o první pokus tohoto výrobce o průnik na trh s lokomotivami koncepce road switcher, stroji vhodnými pro traťovou službu i posun. BL2 vychází z tehdy vyráběného modelu skříňové lokomotivy F3, od kterého se však odlišuje nekonvenčním vzhledem, zkosenými boky pro zajištění výhledu směrem vzad a plošinami pro posunovače. Lokomotiva nebyla prodejně úspěšná a brzy byla ve výrobě nahrazena daleko zdařilejším modelem GP7, jehož se prodalo přes 2 700 kusů.

Vývoj

+morejpg|vpravo|náhled|Zadní_pohled_ze_stanoviště_lokomotivy_BL2'>200x200pixelů Ačkoliv byla společnost EMD po 2. světové válce dominantním výrobcem amerických dieselových lokomotiv, jednou z oblastí, na které se příliš nesoustředila, byly univerzální stroje typu road switcher, za jejichž prvního zástupce je považován model RS-1 představený lokomotivkou ALCO v roce 1941. EMD sice nabízela vylepšené posunovací lokomotivy série NW, vybavené traťovými podvozky a parními generátory pro vytápění osobních vlaků, ale tyto byly vyrobeny jen v malých počtech a často využívány spíše pro přetahy souprav v koncových stanicích.

V roce 1947 byl konečně postaven prototyp lokomotivy BL1, v jehož označení písmena BL znamenala „Branch Line“ - lokomotiva pro vedlejší tratě. V letech 1948 a 1949 pak bylo vyrobeno 58 sériových strojů označených BL2, které se odlišovaly použitím elektrického kontroléru místo pneumatického a dalšími menšími detaily. +more Na stejný standard byl později upraven i původní prototyp. Lokomotivy BL2 se příliš neosvědčily, jelikož nenabízely některé z výhod skutečných kapotových lokomotiv - snadnější přístup k vnitřním komponentům během údržby a nižší pořizovací náklady. Navíc jejich lehká konstrukce neumožňovala nasazení ve vozbě těžších vlaků. Neúspěch lokomotiv BL2 ale EMD poskytl cenné zkušenosti, které byly zužitkovány při vývoji mnohem úspěšnějšího modelu GP7.

Popis

BL2 ve vnitřní části vycházela z lokomotiv F3, byla ale postavena na delším rámu. Karosérie byla zkosena tak, aby poskytovala výhled směrem vzad, stále však byla zachována komplikovaná boční nosná konstrukce. +more Lokomotivu s uspořádáním pojezdu Bo′Bo′ poháněl dvoudobý šestnáctiválec 16-567B přeplňovaný Rootsovými dmychadly, elektrický přenos výkonu zajišťoval trakční generátor D12 v kombinaci s trakčními motory typu D17. Některé lokomotivy byly vybaveny parním generátorem pro vytápění osobních vozů, ten byl umístěn v přední části a jeho komín byl vyveden mezi čelními okny.