Echinopsis

Echinopsis je rod kaktusů, jež je považován za jeden z odolnějších a méně náročných z hlediska pěstování. Název rodu je odvozen z řečtiny. Pochází z řeckého slova "Echinos" (= ježek, mořský ježek) a latinského "opsis" (= vzhled), což charakterizuje typický vzhled většiny druhů rodu - kulovitý tvar s bohatým habitem tenkých dlouhých jehlovitých trnů. Rod Echinopsis je jedním v minulosti ze špatně specifikovaných rodů jihoamerických kaktusů, jež je nyní nově definovaný ICSO (Mezinárodní organizace pro výzkum sukulentů). Nejednotnost v názorech spočívala v začlenění různých skupin kaktusů, dříve samostatných rodů, pod tento rod jako podrody.

Popis

Tvarem těla jsou obvykle kulovité později až protáhlé (kyjovité) i sloupovitě protažené středně velké až velké, s jednotlivým stonkem i odnožující. Včetně podrodů je zahrnuto v tomto rodu asi 128 druhů, které se vyskytují na jihoamerickém kontinentu. +more Počtem a tvarem žeber, tvarem areol, počtem okrajových a středových trnů a jejich délkou, tvarem i barvou jednotlivé druhy varírují v široké škále (viz popisy dílčích taxonů).

Květy

Na bočních areolách se často objevují silně ochlupená poupata, která se postupně vzpřimují a protahují se v dlouhou ochmýřenou trubku vlastního květu. Ten se u některých druhů plně rozvine až zvečera nebo v noci a většinou silně voní. +more Jejich doba kvetení je poměrně krátká (i jednodenní). Květy jsou obvykle velké mnohdy s délkou 20 až 25, někdy i 30 cm a průměru až 8 cm. Barvou je většina květů ve škále od čistě bílé přes krémové nádechy až po růžové odstíny. Najdou se ale i druhy s květem červeným, krvavě rudým nebo i žlutým. Jsou to rostliny dlouhověké a některé druhy dosahují poměrně větších až decimetrových rozměrů.

Plody

Kulovité až vejčité a někdy až podlouhlé mnohdy s nepravidelnou délkou, některé plody jsou i jedlé. Často jsou dužnaté. +more U některých rodů až poměrně suché, často prudce se otvírající. Semena jsou kulovitá až vejčitá černá a matná s patrným kruhovitým hilem.

Výskyt a rozšíření

Kaktusy rodu Echinopsis jsou rozšířeny ve střední a jižní Brazílii, Paraguayi, Uruguayi, Peru, Bolívii, Argentině a v Chile. Rostou jak na slunných skalnatých místech, tak na pampách, na kamenitých, řídkou vegetací pokrytých svazích And tak i v řídkých lesních porostech a křovinových pásmech často až ve výškách kolem 3500 m n. +more m. .

Pěstování

Zemina velmi propustná, humózní, dostatečně výživná. Prospívá jim slunečné a vzdušné stanoviště jako i přistíněná místa s dostatečnou zálivkou a častým rosením. +more Chladné, světlé a suché přezimování při 5 - 8 st. C je základem úspěšného a opakovaného kvetení.

Systematika

Prvopis rodu a popis typového druhu - Echinopsis eryriesii provedl a roku 1837 publikoval Joseph Gerhard Zuccarini. Následně +moreBritton'>N. Britton a J. Rose(1923) k tomuto rodu přiřadili dalších 28 druhů, dále popsali rod Lobivia s 20 druhy a akceptovali rod Trichocereus. Později Curt Backeberg přidal dalších 6 rodů, u nichž bylo jen málo opodstatněných argumentů k jejich samostatnému rodovému postavení. Roku 1974 prozkoumal a popsal semena Heimo Friedrich a následně popisy doplnily bratři Friedrich a Wolfgang Glaetzleové (1983), což vedlo k tomu, že dříve samostatné rody Helianthocereus, Hymenorebutia, Pseudolobivia, Soehrensia a Trichocereus byli přeřazeny k rodu Echinopsis. Následné vědecké rozbory a diskuse se pak vedly ještě o rodu Lobivia, který nyní patří do rodu Echinopsis a rodu Rebutia, který prozatím zůstal samostatným rodem.

Fotogalerie

Soubor: Echinopsis atacamensis. jpg|Echinopsis atacamensis File:Echinopsis aurea Prague 2011 1. +morejpg|Echinopsis aurea Soubor: Echinopsis chamaecereus. 2006-06-09. 2. uellue. jpg|Echinopsis chamaecereus Soubor: Echinopsis chiloensis 5. jpg|Echinopsis chiloensis Soubor: Echinopsis huascha v. rubriflora. jpg|Echinopsis huascha var. rubriflora Soubor: Trichocereus chiloensis 2. jpg|Trichocereus chiloensis File:Echinopsis mamillosa Prague 2011 1. jpg|Echinopsis mamillosa Soubor: Flowering Cactus 1. jpeg|Echinopsis oxygona Soubor: Echinopsis eyriesii HabitusFlowers BotGardBln0806b. JPG|Echinopsis eyriesii Soubor: Echinopsis werdermannii 1. jpg|Echinopsis werdermannii.

Literatura

Backeberg C. , Die Cactaceae, Band1-6, Jena 1963 * Backeberg C. +more, Das Kakteenlexikon, Jena 1966 * Haage W, Kakteen von Abiz Z, Neumann Vrlg. Leipzig, 1983 * Rauh W. , Kakteen an i. Standorten, Berlin-Hamburg, 1979 * Rausch W. , Lobivia 85, Wien 1985 * Ritter Fr. , Kakteen in Südamerika, Band1-4, Spangenberg 1983 * Říha J. a Šubík R. ,Encyklopedie kaktusů, Pha 1992 * Říha J. , Úvod do systematiky(Systémy čeledi Cactaceae), příl. AK, 1988.

Externí odkazy

Atlas: [http://www. cact. +morecz/galerie_test/galerie. htm] * BioLib: [http://www. biolib. cz/cz/taxon/id105582/] * UNEP-WCMC: [http://sea. unep-wcmc. org/eu/taxonomy/pageResults. cfm. GenRecID=4583&Kingdom=plants&CFID=45940578&CFTOKEN=46056060].

Kategorie:Kaktusovité Kategorie:Flóra Brazílie Kategorie:Flóra jihu Jižní Ameriky Kategorie:Flóra západu Jižní Ameriky