Edison Vasiljevič Denisov

Technology

12 hours ago

Author

Edison Vasiljevič Denisov (rusky Эдисон Васильевич Денисов, 6. dubna 1929, Tomsk, SSSR - 24. listopadu 1996, Paříž, Francie) byl ruský hudební skladatel, představitel ruské avantgardní hudby 20. století. Je považován za jednu z nejdůležitějších osobností generace po éře Šostakoviče.

Život

Edison Vasiljevič Denisov se narodil 6. +more dubna 1929 v Tomsku. Jeho otec, Vasilij Grigorjevič Denisov, byl radiofyzik a jeho matka, Antonina Ivanovna Titova, byla doktorka. Od dětství se zajímal o matematiku, hudbu a malování. Edison se již v dětství naučil hrát na kytaru a mandolínu, a tak sílil jeho vztah k hudbě. Jeho otec zemřel v roce 1940, když mu bylo 11 let. Po smrti svého otce se musel starat o nemocnou babičku a 2 mladší sestry.

V roce 1946 začal studovat na matematicko-fyzikální fakultě Tomské státní univerzity a zároveň hudební školu v Tomsku. Mezi lety 1946-1950 se naučil hrát na několik hudebních nástrojů. +more V roce 1951 ukončil svá studia v Tomsku a hned na to se začal věnovat hudbě a na popud Dmitrije D. Šostakoviče nastoupil na Moskevskou státní konzervatoř. Během studia na konzervatoři složil operu Voják Ivan (Иван - солдат), která byla ovlivněna ruským folklorem. V díle se projevuje nejen znalost lidových písní, ale i schopnost najít nové cesty k současnému umění.

Po roce 1956 se stal profesorem na Moskevské státní konzervatoři a vyučoval instrumentaci a psaní kompozic. Jeho pedagogická práce měla velký význam pro vývoj sovětské hudby.

V 60. letech byl známý po celém světě, avšak doma čelil silné kritice, jeho práce byla pokládána za temnou a chaotickou.

V roce 1979 byl Denisov zařazen do seznamu Chrennikova sedmička. Skladatelé, kteří neodpovídali kritériím sovětského skladatele byli zařazeni do tohoto seznamu a měli zakázáno vycestovat do zahraničí.

Více než 30 let spolupracoval se zakladatelem divadla Na Tagance Jurijem Ljubimovem, pro kterého skládal hudební a filmovou hudbu. V roce 1990 se stal ředitelem moskevského Sdružení pro soudobou hudbu.

V poslední letech svého života žil a pracoval ve Francii.

Dílo

V 60. letech se Denisov zajímal o současnou hudbu v zahraničí. +more Mezi jeho největší inspirace patřila francouzská, vídeňská hudba a poválečná avantgarda Pierra Bouleze a Karlheinze Stockhausena. Během těchto let se věnoval podrobné analýze děl hudebních skladatelů (např. díla Stravinského, Mahlera, Debussyho anebo Stockhausena), o kterých se na konzervatoři neučili a pomocí těchto analýz zkoušel nové způsoby skládání hudby. A tím byla ovlivněna jeho vlastní tvorba.

Začal experimentovat s technikami dodekafonie a serialismu. Chtěl dosáhnout kompoziční techniky, kde pevné a trvalé struktury interagují s neustále měnícími se melodickými strukturami a první takovou prací byla Le Soleil des Incas (1964) (Slunce Inků).

V 70. letech napsal sérii instrumentálních koncertů (klavírní, flétnový, houslový). +more Mimo dodekafonie Denisov začal používat prvky elektronické hudby či nové techniky hraní. Mnoho jeho koncertů bylo složeno zejména pro západní umělce, včetně saxofonisty Jean-Marie Londeixe, hobojisty Heinze Hollingera, klarinetisty Eduarda Brunnera a flétnistky Aurèle Nicoletové.

V 80. letech pokračoval v psaní koncertních kompozic, v tomto období vznikla jedno z jeho nejdůležitějších děl, a to Pěna dní (Пена дней, 1981) - premiéra 1986. +more Denisov volně kombinoval různé techniky a v jeho tvorbě se výrazněji objevovala ruská lidová hudba. V pozdních 90. letech Denisov napsal Histoire de la vie et de la Mort de Notre Seigneur Jésus Christ (Život a smrt našho Pána Ježíše Krista, 1992) a Morgentraum (Ranní sen, 1993), v nichž se projevilo téma náboženství.

Opery

Pěna dní (L'écume des jours, Пена дней, 1981) * Čtyři dívky (Les quatre filles, Четыре девушки, 1986)

Balet

Zpověď (Исповедь, 1984)

Symfonie

Symfonie pro dva smyčcové orchestry a bicí nástroje (Симфония для двух струнных оркестров и ударных, 1962) * Komorní symfonie č. 2 (Камерная симфония № 2, 1994)

Koncerty

Koncert pro flétnu, hoboj, klavír a bicí nástroje (Концерт для флейты, гобоя, фортепиано и ударных, 1963) * Koncert pro klavír a orchestr (Концерт для фортепиано с оркестром, 1974) * Paganiniho Caprice č. 5 pro housle a smyčcové nástroje (Пять каприсов Паганини для скрипки и струнных, 1985)

Díla pro hudební instrumenty a pěvecké sbory

Znaki na bělom (Знаки на белом, 1974) * Sonáta pro housle sólo (Соната для скрипки соло, 1978) * Dvě skladby pro flétnu sólo (Две пьесы для флейты соло, 1983) * Sonáta pro altový saxofon a violoncello (Соната для альт-саксофона и виолончели, 1996) * Rekviem pro soprán, tenor, sbor a orchestr podle veršů Francisca Tancera a liturgických textů (Реквием для сопрано, тенора, хора и оркестра на стихи Франциско Танцера и литургические тексты, 1980)