Élidská škola je pedagogický směr založený na psychologii Jean-Marc Gasparda Itarda a jeho žáka Edouarda Séguina. Tato škola se zaměřuje na vzdělávání osob se sluchovým postižením, zejména na výchovu a vzdělávání osob se sluchovým postižením a poruchami komunikace. Élidská škola je založena na principu individuálního přístupu ke každému žákovi, s důrazem na jeho specifické potřeby a schopnosti. Metodika školy klade důraz na rozvoj smyslové, motorické a intelektové sféry žáka, a to prostřednictvím speciálně vyvinutých pomůcek a her. Élidská škola je považována za jednu z prvních inkluzivních škol, které umožňují vzdělávání osob se sluchovým postižením ve stejném prostředí jako žáci bez postižení. Jedním z hlavních cílů Élidské školy je přispět ke zvýšení rovnosti ve společnosti a zlepšit integraci osob se sluchovým postižením.
Elidská škola nebo elidsko-eretrijská škola byla jedna ze Sokratovských škol, jejíž přívrženci byli: Faidón z Élidy, Menedemos, Asklepiades z Eretria. Zachovaly se o ní jen útržkovité zprávy; svými názory se podobala megarské škole. Stoupenci elidské školy se zabývali převážně etickými otázkami. Menedemos tvrdil, že všechny různorodé ctnosti mají jednotný základ, a proto je lze redukovat na jediné dobro, které je vlastně rozumem postižitelná pravda. Menedemovi připisují i názor, že obecné vlastnosti věcí samostatně neexistují, projevují se pouze v jednotlivých konkrétních věcech.
Cesko.wiki 