Emanuel Šrámek

Technology

12 hours ago

Author

Emanuel Šrámek (2. května 1910 Žinkovy - 24. července 1992 Žinkovy) byl československý generál, důstojník 1. československé tankové brigády v období druhé světové války a vojenský pedagog.

Život

Před druhou světovou válkou

Emanuel Šrámek se narodil 2. května 1910 v Žinkovách u Nepomuku v rodině řídícího učitele Emanuela Šrámka a Marie, rozené Šléglové. +more Vychodil obecnou školu a vystudoval reálné gymnázium v Praze XII, kde maturoval v roce 1930. Po ukončení studií nastoupil na prezenční vojenskou službu u pěšího pluku 35 v Plzni, v jejímž rámci absolvoval školu pro důstojníky pěchoty v záloze v Klatovech. Stal se vojákem z povolání. Mezi lety 1931 a 1933 studoval na Vojenské akademii v Hranicích, poté sloužil u horských pěších pluků na Slovensku. Od 1. září 1936 byl převelen do Slezska a jeho další profesní osudy jsou spojené s výstavbou a službou v tamním Československého opevnění. Všeobecnou mobilizaci na podzim 1938 absolvoval jako velitel pěchotního srubu MO-S 2 U školy na bohumínsku. Po zrušení hraničářského pluku 4 v prosinci 1938 byl převelen horskému pluku 4 ve Vlachovu, kde působil až do rozpadu Československa v březnu 1939. Dosáhl hodnosti poručíka.

Druhá světová válka

Francie

Po rozpadu Československa a vzniku Protektorátu Čechy a Morava v březnu 1939 se Emanuel Šrámek vrátil do rodných Žinkov. Na zajištěné místo u firmy Baťa již nenastoupil a 12. +more července 1939 ilegálně přešel hranici do Polska. Zde byl několik dní zadržen polskými četníky, podařilo se mu ale dostat do Krakova, kde vstoupil do zde vznikající československé zahraniční jednotky. Ještě v červenci odplul do Francie, kde byl nucen vstoupit do cizinecké legie. V druhé polovině září 1939 se již mohl přesunout do Agde, kde vznikala další československá zahraniční jednotka, kde posléze vystřídal několik velitelských funkcí. Během bitvy o Francii se zúčastnil na pozici velitele roty bojů na Marně, po pádu Francie se evakuoval do Spojeného království.

Spojené království

U ve Spojeném království vzniklé 1. československé smíšené brigády sloužil Emanuel Šrámek jako velitel družstva u protiletadlové kulometné roty. +more K 1. listopadu 1940 byl se skupinou čtyř set nadbytečných důstojníků přeřazen k náhradnímu tělesu, proti čemuž si společně s dalšími dvaceti sedmi důstojníky stěžoval memorandem prezidentu Edvardu Benešovi a premiérovi Janu Šrámkovi, za což byl potrestán 21 dny domácího vězení. V květnu 1941 byl převelen k velitelské rotě pěšího praporu 1, následně absolvoval kurz velitelů rot a 24. června 1942 se stal velitelem čety u pěšího praporu 1. Dne 31. října se oženil s Joan Whiteovou. Po vzniku Československé samostatné obrněné brigády se k 3. září 1943 stal velitelem tankové čety.

Východní fronta

Emanuel Šrámek si zažádal o převelení k 1. československé tankové brigádě bojující na východní frontě v rámci +more_československý_armádní_sbor'>1. československého armádního sboru, kam byl zařazen k 1. lednu 1945. K 15. lednu se stal velitelem motorizovaného praporu samopalníků, se kterým dobyl ves Rovné a následně postupoval východním Slovenskem až ke Kežmarku. K 20. březnu 1945 byl ustanoven po Richardu Tesaříkovi velitelem 3. tankového praporu, který následně vedl přes Żory a Tvorkov na Ostravsko a stal se tak velitelem první zahraniční jednotky vstoupivší na území Česka. Během Ostravské operace využilo velení 4. ukrajinského frotnu jeho znalostí československého předválečného opevnění v oblasti Ostravy k určení jeho slabých míst, protože jej německá armáda využila k obraně. Po dobytí Ostravy postupoval Šrámkův prapor přes Olomouc na Prahu, kde u Horních Měcholup dne 9. května 1945 jeho válečná cesta skončila. Dosáhl hodnosti štábního kapitána.

Po druhé světové válce

Po skončení druhé světové války se Emanuel Šrámek účastnil zajištění Těšínska, v červenci 1945 se podílel na organizaci vysídlení Němců z Ostravska. Následně působil na velitelských pozicích u tankových jednotek, v letech 1946 a 1947 studoval na Vysoké škole válečné v Praze. +more Od srpna 1948 do začátku padesátých let působil jako vojenský pedagog, za kritiku poměrů ve vojenském školství byl propuštěn z armády. Na začátku devadesátých let byl povýšen do hodnosti generálmajora. Zemřel 24. července 1992 v rodných Žinkovách.