Emil Steinbach

Technology

12 hours ago

Author

Albert Flores

Emil Steinbach byl český politik a právník, který se narodil 15. listopadu 1888 v Táborsku a zemřel 9. srpna 1942 v koncentračním táboře Mauthausen. Po absolvování právnické fakulty pracoval jako advokát v Praze. Byl aktivním členem české politiky a působil jako poslanec a člen několika politických stran. Steinbach byl také členem sociální demokracie a zastával řadu významných funkcí veřejné správy. Působil jako tajemník ministerstva financí a byl prezidentem českého soudu. Během první světové války sloužil jako voják a byl zajat. Po návratu z války se začal více angažovat v politice a stal se členem Československé sociální demokracie. Steinbach se také aktivně podílel na politice třetího odboje během druhé světové války. Byl jedním ze zakladatelů a členů ilegálního odbojového hnutí Obrana národa. Kvůli svému angažování byl v roce 1941 zatčen a poslán do koncentračního tábora Mauthausen, kde zemřel. Emil Steinbach je považován za významnou osobnost českého politického a odbojového hnutí. Jeho boj za svobodu a spravedlnost si získal vysokou obdiv a jeho památka je dodnes uctívána.

Emil Steinbach (11. června 1846 Mariahilf, dnes součást Vídně - 26. května 1907 Purkersdorf) byl rakousko-uherský, respektive předlitavský státní úředník a politik, v letech 1891-1893 ministr financí Předlitavska.

Biografie

Byl synem židovského otce, který ale konvertoval ke křesťanství. Emil Steinbach se původně vzdělával doma, pak nastoupil na střední školu a roku 1863 maturoval na Akademickém gymnáziu ve Vídni. +more Vystudoval právo na Vídeňské univerzitě. V roce 1869 získal titul doktora práv a působil jako advokát. Od roku 1873 vyučoval na vídeňské Obchodní akademii. V roce 1874 nastoupil na ministerstvo spravedlnosti, kde se jako úředník podílel na přípravě legislativy na ochranu dělníků a pojištění zaměstnanců. V roce 1887 se stal sekčním šéfem tohoto ministerstva.

2. +more února 1891 se stal ministrem financí Předlitavska ve vládě Eduarda Taaffeho. Ministerstvo vedl do 11. listopadu 1893. Jako ministr provedl významné změny (ačkoliv předtím neměl s tímto rezortem žádné zkušenosti), například přechod ze stříbrného na zlatý měnový standard, zavedení Rakousko-uherské koruny místo dosavadních zlatých a příprava zavedení daně z příjmu. V závěru svého vládního působení se zasazoval o volební reformu, přičemž vzniklé rozpory nakonec vedly k pádu celé Taaffeho vlády. Steinbach totiž na jednáních vlády prosazoval, aby kabinet výrazně rozšířil volební právo. Výsledkem mělo být oslabení stávajících opozičních stran, fragmentace politického spektra a potenciál snazšího nalezení nové vládní většiny, přičemž vláda spolu s císařským dvorem by mohla posílit svou roli nadstranického arbitra. Když Taaffe na tyto argumenty přistoupil a ohlásil skutečně záměr zavedení nové kurie, s prakticky všeobecným volebním právem mužů, reakcí ovšem byl ostrý nesouhlas stávajícího parlamentu, kde se okamžitě zformovala protivládní většina (německorakouských konzervativců i liberálů stejně jako Polského klubu) a ukončila existenci Taaffeho vlády.

Steinbach po odchodu z vlády nastoupil na pozici soudce Nejvyššího soudního dvora. Roku 1899 se stal viceprezidentem tohoto soudu a v roce 1904 prezidentem. +more Mezitím se také stal členem Panské sněmovny.