Enantiornithes

Enantiornithes (řecky proti-ptáci) je podtřída dávno vyhynulých primitivních druhohorních ptáků, žijících asi před 131 až 66 miliony let (v období spodní až nejsvrchnější křídy). Většina z nich měla ještě primitivní vývojové znaky, jako jsou ozubené čelisti a drápy na předních končetinách. Bylo pojmenováno přes 40 rodů těchto praptáků, mnohé jsou však známé jen podle úlomků fosilních kostí.

Paleobiologie

Obvykle nedosahovali velkých rozměrů (například rod Iberomesornis pravděpodobně vážil jen kolem 13 gramů), rekordní rozpětí křídel z dosud známých rodů měl nejspíš Avisaurus s mírou asi 1,2 metru. Jedním z prvních popsaných druhů byl čínský Sinornis, který dosahoval délky jen kolem 14 až 25 cm. +more Mezi nejstarší zástupce patřil španělský taxon Noguerornis se stářím kolem 130 milionů let. Všichni enantiorniti vyhynuli spolu s neptačími dinosaury během vymírání na konci křídy. Na konci roku 2017 byla publikována studie, podle které vědci identifikovali fosilní tyčinky a čípky v oku čínského enantiornita z období spodní křídy (stáří asi 120 milionů let) a poprvé tak prokázali schopnost barevného vidění u pravěkého ptáka.

Několik enantiornitů již bylo objeveno v jantaru z Myanmaru, a to v úžasném stupni dochování. Studie z roku 2018 ukazuje, že trávicí systém enantiornitů a některých ornituromorfů byl primitivnější a méně vyspělý, než u pozdějších ptáků. +more To mohlo také rozhodnout o schopnosti přežití katastrofy na konci křídy před 66 miliony let (kdy enantiorniti vymírají, zatímco předkové současných ptáků nikoliv). Skvěle zachované exempláře enantiornitů o stáří 127 milionů let byly objeveny také ve Španělsku.

Jak ukázal objev, publikovaný v roce 2021, někteří enantiorniti měli lebku anatomicky velmi podobnou lebce neptačích teropodních dinosaurů (byla akinetická, méně kompaktní a na úrovni jednotlivých kosterních fragmentů takřka nepohyblivá).

Rozmnožování

Opakovaný objev medulární kosti (tkáně bohaté na vápník, sloužící jako zdroj tohoto prvku pro tvorbu vaječné skořápky) u enantiornitů dokazuje, že měli podobný reprodukční systém jako dnešní ("moderní") ptáci. Unikátní objev fosilních mláďat enantiornitů z tzv. +more Jeholské bioty v Číně ukázal, že tito pravěcí opeřenci pelichali (měnili peří z prachového na obrysové) podobně jako dnešní ptáci.

Objev výborně zachovalých fosilií devíti samic enantiornitů z Číny prokázal, že stejně jako u dnešních ptáků byl i u těchto praptáků funkční pouze levý vejcovod, zatímco funkčnost pravého byla brzy v evoluční historii ptáků ztracena.

Rozměry

Většina druhů enantiornitů dosahovala jen malých tělesných rozměrů. Mezi největší druhy patřil například druh Mirarce eatoni, formálně popsaný v listopadu roku 2018. +more Tento severoamerický taxon ze sedimentů souvrství Kaiparowits v Utahu měl pažní kost (humerus) dlouhou téměř 10 centimetrů, což odpovídá celkové délce těla přes 50 centimetrů. Tento druh praptáka navíc velmi rychle rostl, což je u zástupce tohoto kladu poměrně neobvyklé.

Měkké tkáně

U některých skvěle zachovaných fosilních jedinců byly objeveny i fosilní otisky původních měkkých tkání, například u druhu Orienantius ritteri a mnoha dalších. V jantaru z Myanmaru byly objeveny celé části těl těchto praptáků v exkluzivním stavu dochovaní.

Odkazy

Reference

Literatura

Hope, S. (2002). +more The Mesozoic record of Neornithes (modern birds). In: Chiappe, L. M. and Witmer, L. M. (eds. ): Mesozoic Birds: Above the Heads of Dinosaurs: 339-388. University of California Press, Berkeley. * Feduccia, A. (1996). The Origin and Evolution of Birds. Yale University Press, New Haven. * Chi Zhang & Min Wang (2018). [url=://doi. org/10. 1101/350496 * Min Wang, Jingmai K O’Connor, Alida M Bailleul & Zhiheng Li (2020). [url=https://academic. oup. com/nsr/article/7/6/1068/5681418]url=://doi. org/10. 1093/nsr/nwz214 * Alexander D. Clark and Jingmai K. O’Connor (2021). [url=https://www. frontiersin. org/articles/10. 3389/fevo. 2021. 654156/full]url=://doi. org/10. 3389/fevo. 2021. 654156 * Di Liu, L. M. Chiappe, Becky Wu, Qingjin Meng, Yuguang Zhang, Rui Qiu, Hai Xing & Zhaohui Zeng (2021). [url=https://www. sciencedirect. com/science/article/abs/pii/S019566712100269X]url=://doi. org/10. 1016/j. cretres. 2021. 105021 * Cubo, J. , A. D. Buscalioni, L. J. Legendre, E. Bourdon, J. L. Sanz, and A. de Ricqlès (2021). [url=https://onlinelibrary. wiley. com/doi/10. 1111/pala. 12583]url=https://www. biorxiv. org/content/early/2018/09/19/350496]Bayesian tip dating reveals heterogeneous morphological clocks in Mesozoic birds[/url]. bioRxiv. doi:[/url]Evolution and distribution of medullary bone: evidence from a new Early Cretaceous enantiornithine bird. [/url] National Science Review. 7 (6): 1068-1078. doi:[/url]Exploring the Ecomorphology of Two Cretaceous Enantiornithines With Unique Pedal Morphology[/url]. Frontiers in Ecology and Evolution. 9: 654156. doi:[/url]Cranial and dental morphology in a bohaiornithid enantiornithine with information on its tooth replacement pattern[/url]. Cretaceous Research. 105021. doi:[/url]Palaeohistological inferences of resting metabolic rates in Concornis and Iberomesornis (Enantiornithes, Ornithothoraces) from the Lower Cretaceous of Las Hoyas (Spain)[/url]. Palaeontology. doi: 10. 1111/pala. 12583.

Externí odkazy

[url=https://albertonykus.blogspot.com/2019/06/whats-deal-with-enantiornithean-tails.html]Článek o ocasní části páteře enantiornitů[/url]

Kategorie:Druhohorní ptáci Kategorie:Pravěcí ptáci Kategorie:Organismy žijící v křídě