Engelbert Šubert

Engelbert Šubert byl český spisovatel a novinář, který se narodil 9. dubna 1850 v Křížanicích u Kyjova a zemřel 30. července 1919 v Praze. Je známý především svými dobrodružnými a historickými romány, které patřily k nejpopulárnějším literárním dílům té doby. Šubert studoval na gymnáziu v Kyjově a později v Uherském Hradišti. Poté pracoval jako vychovatel v rodině hraběte Zichyho, kvůli čemuž měl možnost poznat mnoho zajímavých a exotických míst v Evropě. Tato zkušenost zřejmě ovlivnila jeho pozdější tvorbu. První literární úspěch slavil Šubert v roce 1873, kdy v týdeníku Šotek vyšel jeho román "Otec Gedeon". Následovala řada dalších románů, jako například "Caričina dcerka" (1876), "Bledý vrah" (1884) nebo "Tajemný zázrak" (1902). Jeho díla se vyznačovala vypravěčským kouzlem, napínavým dějem a věrohodným historickým pozadím. Kromě psaní se Šubert také věnoval novinařině. Působil v deníku Národní listy, kde se zaměřoval na politickou publicistiku. Byl aktivním zastáncem české národní emancipace a bojoval za práva Čechů v Rakousku-Uhersku. Engelbert Šubert byl významnou osobností české literatury a žurnalistiky 19. století. Jeho díla byla oblíbená nejen v Čechách, ale také v dalších zemích Evropy. Díky svým románům a politické práci se stal ikonou českého národního obrození.