Eparchie vilniuská a litevská

Technology

12 hours ago

Author

Albert Flores

Eparchie vilniuská a litevská je jedna z eparchií Ruské pravoslavné církve. Byla zřízena v roce 1921 z odštěpených území bývalé Vilniuské eparchie. Sídlí ve Vilniusu a jejím správcem je biskup protodiakon Gerasim (Šipelica). Eparchie zahrnuje území Litvy a části Běloruska a Polska. Jejím hlavním chrámem je chrám svatého Alexandra Něvského ve Vilniusu. Eparchie vilniuská a litevská má velmi bohatý kulturní a historický odkaz a představuje důležitou součást pravoslavného náboženského života v tomto regionu.

Eparchie Vilnius a Litva je eparchie ruské pravoslavné církve nacházející se v Litvě.

Území a titul biskupa

Zahrnuje celé území Litvy.

Eparchiálnímu biskupovi náleží titul biskup vilniuský a litevský.

Historie

Eparchie litevská byla založena roku 1839, kdy na radě uniátských polockých a vitebských biskupů bylo rozhodnuto o opětovném spojení s pravoslavnou církví. Hranice eparchie zahrnovaly Vilenskou a Grodenskou gubernii. +more Bývalý uniátský biskup Iosif (Semaško) se stal prvním biskupem Litvy. Správa litevské eparchie sídlila v Uspenském monastýru (Grodenská gubernie). Roku 1845 byla správa přenesena do Vilniusu.

Po první světové válce a začlenění Vilniusu do Polska, bylo území eparchie rozděleno mezi dvě válčící země. Polská pravoslavná církev opustila podřízenost moskevského patriarchátu a přijala autokefalii od konstantinopolského patriarchy. +more Farnosti bývalé vilenské gubernie se staly součástí vilenské a lidské eparchie polské pravoslavné církve, kterou vedl arcibiskup Feodosij (Feodosijev).

Arcibiskup vilenský Jelevferij (Bogojavlenskij) se bránil odtržení a byl vypovězen z Polska. Začátkem roku 1923 přijel do Kaunasu, aby zde řídil pravoslavné farnosti, aniž by se vzdal práv na farnosti, které skončily na území Polska.

V Litevské republice zůstala Litevská pravoslavná eparchie pod jurisdikcí Moskevského patriarchátu. Podle všeobecného sčítání lidu z roku 1923 žilo v Litvě 22 925 pravoslavných, většinou Rusů (78,6 %), dále Litevců (7,62 %) a Bělorusů (7,09 %).

Loajalita arcibiskupa Jelevferije k zástupci locum tenens metropolitovi Sergijovi (Stragorodskému) vytvořila pro něj a pro eparchii zvláštní podmínky: např. roku 1928 po příjezdu do Moskvy byl povýšen na metropolitu, dne 30. +more dubna 1931 byl jmenován správcem ruských farností Moskevského patriarchátu v západní Evropě (nezahrnutých do jurisdikce metropolity Jevlogije (Georgijevského) a synodu biskupů Ruské pravoslavné církve v zahraničí a v eparchii byla zřízena duchovní a vzdělávací instituce Moskevského patriarchátu - pastorační kurzy.

Poté co SSSR převedla region Vilnius do Litvy, byly jeho farnosti sjednoceny s litevskou eparchií. Metropolita Jelevferij přestěhoval své sídlo do Vilniusu.

V lednu 1941 po smrti metropolity Jelevferije byl jmenován na jeho místo arcibiskup Sergij (Voskresenskij), řídící záležitosti Moskevského patriarchátu.

Po obsazení Litvy německými vojsky v červenci 1941 byla země, s výjimkou malé části na jihu, zařazena do Říšského komisariátu Ostland.

Metropolita Sergij obnovil vikariát Kovno. Roku 1942 v monastýru Svatého Ducha ve Vilniusu otevřel pastorační kurzy, které připravovaly kněze jak pro pobaltské státy, tak pro Pravoslavnou duchovní misii v osvobozených oblastech Ruska (zrušenou sovětskými úřady v březnu 1945).

Za ne zcela objasněných okolností byl 29. dubna 1944 metropolita Sergij zabit.

Od ledna 1945 začal ve Vilniusu pracovat pověřený zástupce Rady pro záležitosti Ruské pravoslavné církve při Radě ministrů SSSR. V březnu dočasný správce eparchie arcibiskup Vasilij (Ratmirov) reorganizoval správu eparchie.

K 1. lednu 2005 zde bylo 50 farností a dva monastýry.