Eparchie volgogradská

Technology

12 hours ago

Author

Albert Flores

Eparchie Volgograd je eparchie ruské pravoslavné církve nacházející se v Rusku.

Území a titul biskupa

Zahrnuje správní hranice území Volgogradské oblasti.

Eparchiálnímu biskupovi náleží titul biskup volgogradský a kamyšinský.

Historie

Dne 4. října 1918 bylo Svatým synodem rozhodnuto že vikář saratovské eparchie Damian (Govorov) se stane biskupem caricynským (Caricyn - starší název Volgogradu). +more Titul saratovského biskupa ze změnil z biskup saratovský a carinský na biskup saratovský a petrovský. Koncem roku 1919 opustil město a odešel na Krym, poté přes Konstantinopol se dostal do Bulharska, kde 19. dubna 1936 zemřel v hodnosti arcibiskupa caricynského.

V roce 1918 byla pod tlakem úřadů uzavřena okresní duchovní škola v Kamyšinu, roku 1920 Usť-Medvědická duchovní škola a 9. října 1922 byly zklikvidovány všechny monastýry.

Zmatek v církevním životu města zavedl Sergej Michajlovič Trufanov (mnišským jménem Iliodor), který se roku 1921 vrátil do Caricynu. Vytvořil náboženskou komunitu, prohlásil se za patriarchu celé Rusi, uznal správnost učení a politiky Bolševiků a prohlásil že jeho osobní názory se jen z mála liší od názorů komunistů. +more Roku 1922 uprchl do zahraničí.

V červnu 1922 skupina caricynských duchovních renovacionistů, podporována místními úřady oznámila vytvoření Dočasné církevní správy caricynské eparchie. Její hlavou se stal biskup Modest (Nikitin). +more Správa spoléhajíc se na podporu sovětských úřadů, zahájila kampaň za diskreditaci biskupa Nifonta (Fomina) a požadovala jeho odstranění z Caricynu. V létě 1922 byl biskup Nifont obviněn z úmyslného ukrývání církevních cenností a zatčen. Dne 10. dubna 1923 ho soud odsoudil k vězení.

V caricynské (od roku 1925 Stalingradské) eparchii ve 20. a 30. +more letech 20. století současně existovaly farnosti ruské pravoslavné církve a farnosti různých renovacionistických skupin. Roku 1925 bylo ve stalingradské eparchii ruské pravoslavné církve 35 farností a 360 farností v rukou renovacionistů. V budoucnu úřady prováděly cílenou politiku zavírání chrámů. Dne 1. ledna 1940 bylo v rámci Stalingradské oblasti uzavřeno asi 580 chrámů.

V podmínkách masivního uzavírání chrámů se bohoslužby ve stalingradských chrámech na příkaz arcibiskupa Petra (Sokolova) (1930-1935) konaly nepřetržitě, aby se jich mohli zúčastnit všichni věřící. Kněží směli vykonávat bohoslužby v soukromých bytech.

Ve 30. letech 20. +more století bylo zatýkání duchovních a věřících na základě obvinění z protisovětských aktivit, terorismu a špionáže pro cizí státy stále častější. Od roku 1937 nebyl biskupských stolec v Stalingradu obsazen. Dne 8. července 1943 byla správa eparchie svěřena arcibiskupovi saratovskému Grigoriju (Čukovovy), jeho titul byl změněn na arcibiskup saratovský a stalingradský.

Od 26. června 1944 byly farnosti stalingradské oblasti svěřeny astrachaňskému arcibiskupovi Filipovi (Stavickému). +more Jeho titul byl změněn na arcibiskup astrachaňský a stalingradský.

K 1. lednu 1947 fungovalo ve Stalingradské oblasti 40 chrámů a modliteben.

Koncem 50. let 20. +more století začala nová perzekuce proti církvi. Byla zničena řada chrámů a zredukován počet farností. Dne 15. července 1959 byla stalingradská eparchie připojena k saratovské eparchii, která dostala název Saratov a Stalingrad.

Dne 31. ledna 1991 byla Svatým synodem oddělením ze saratovské eparchie obnovena volgogradská eparchie.

Dne 15. března 2012 Svatý synod rozhodl o vytvoření kalačovské a urjupinské eparchie a to z částí území volgogradské eparchie. +more Tyto eparchie se stali součástí nově vytvořené volgogradské metropole.