Erik Krvavá sekyra

Technology

12 hours ago

Author

Erik Krvavá Sekyra (norsky: Eirik Blodøks; † 954) byl norský král zhruba v letech 930-34, vládce Orknejí zhruba v letech 937-54, a možná král Jórvíku (Yorku) v letech 948-49 a 952-54). Erik, který vládl Jorviku, ale nutně nemusel být Erik Krvavá sekyra.

Jeho přídomek ságy obvykle vysvětlují jako odkaz na to, že Erik zabíjel své nevlastní bratry v boji o moc nad celým Norskem. Fagrskinna ale tento přídomek připisuje Erikově násilnické pověsti coby vikingského nájezdníka.

Život

Erik byl oblíbeným synem svého otce Haralda I. +more Když Harald zestárl, předal nejvyšší moc Erikovi, který se měl stát jeho nástupcem. Po jeho smrti se Erik ujal vlády nad celou zemí. Byl ve sporu se svými bratry a čtyři z nich zabil, počínaje Bjørnem Farmannem a později Olafem Haraldssonem a Sigrødem Haraldssonem v bitvě u Tønsbergu.

Důsledkem Erikovy tyranské vlády (zřejmě v ságách zveličené) bylo jeho sesazení a útěk ze země, když norští šlechtici prohlásili králem jeho nevlastního bratra Haakona I. +more Podle islandských ság se pak Erik s rodinou usadil na Orknejích, kde vládl mnoho let. Později možná převzal vládu nad Jorvikem (anglickým Yorkem), kde mohl být společně s Gunhildou pokřtěn. I o Jorvik ale přišel (pokud byl oním Erikem, který zde vládl) a zemřel v bitvě u Stainmoru (954).

Manželství a potomci

Erikovou manželkou byla Gunnhild Gormsdóttir, zřejmě dcera dánského krále Gorma Starého. Gunnhild a Erik zřejmě měli následující děti: Gamleho, Guthorma, +more_Norský'>Haralda, Ragnfroda, Ragnhildu, Erlinga, Gudroda a Sigurda Slevu. Gunnhild byla často označována za čarodějku.

Po smrti manžela se Gunnhild se syny uchýlila k dánskému králi Haraldu Modrozubovi, který byl možná jejím bratrem. +more Jeden ze synů, Gamle, zemřel okolo roku 960 v boji proti Haakonovi I. Norskému. Zbývající synové Haakona porazili v bitvě u Fitjaru v roce 961, ve které zemřel. Haakonovy síly sice vyhrály bitvu, ale jeho smrt zanechala mocenské vakuum, které její synové s dánskou pomocí využili. Erikovi synové se stali vládci Norska. V roce 971 ale jarl Haakon Sigurdsson s pomocí Haralda Modrozuba v připravil vraždu jednoho z nich, Haralda II. , a ostatní se svou matkou uprchli na Orkneje.