Ernest Denis

Josefa Mukařovského z roku 1880 Ernest Denis, počeštěně též Arnošt Denis (3. ledna 1849 Nîmes - 4. ledna 1921 Paříž), byl francouzský historik, politik, slavista a především bohemista, profesor na univerzitách v Bordeaux a na pařížské Sorboně. Je autorem mnoha děl o politických a kulturních dějinách Čechů, ale i dalších slovanských národů. Čechy považoval za kulturně i politicky nejvyspělejší, proto jim přisuzoval i vůdčí roli v boji slovanských národů střední a jižní Evropy za samostatnost. Byl přesvědčen o nezbytnosti získání samostatnosti pro český národ a vytrvalým bojovníkem za jeho práva. Založil a redigoval revue La Nation Tchèque („Český národ“). Svou neúnavnou činností, politickým a společenským vlivem se významně zasloužil o vytvoření Československa. Jakkoli jiné národnosti, je Ernest Denis postavou, kterou je nezbytné zařadit mezi nejvýznamnější osobnosti českých moderních dějin.

I přes svoji náklonnost k českým zemím zůstal Ernest Denis Francouzem hluboce poznamenaným porážkou v prusko-francouzské válce let 1870-1871 a angažovaným antiklerikálním republikánem. Mnohé jeho názory odrážejí vzrušenou atmosféru francouzské společnosti přelomu 19. +more a 20.  století. Příčinu třicetileté války viděl hlavně v jezuitském komplotu. A ten se snažil odhalit a pohanět s o to větší vervou, že právě v době, kdy o českých dějinách intenzivně přemýšlel, se ve Francii rozhořel ostrý konflikt mezi církví a antiklerikály.  Denis však jakožto angažovaný badatel do sebe nasál mnoho z bouřlivé atmosféry epochy Fin de siècle. Nikdy neskrýval svoji antipruskou a republikánskou orientaci. Myšlením a metodami však zůstal francouzským historikem své doby a vyhraněného politického smýšlení. V českých dějinách hledal souzvuky s historií své vlasti, což ho činí jedinečným.

Život

Busta a pamětní deska Ernesta Denise na Malostranském náměstí v Praze +morejpg|náhled'>Profesor Ernest Denis Ernest Denis se narodil v Nîmes (departement Gard), ve staré protestantské rodině. V roce 1870 se během svých studií historie v Paříži aktivně účastnil obrany obleženého města během prusko-francouzské války, která byla ukončena drtivou porážkou Francie u Sedanu. Tehdy se ve Francii stal velmi slavným manifest českých poslanců říšské rady z 8. prosince téhož roku, kterým protestovali „ve jménu humanity proti násilí, konaném na Francii, heroickém národu, který má právo na svou hrdost“ a žádali císaře Františka Josefa I. , aby se zasadil u svých spojenců o ukončení teroru na Prusy obsazeném území. Toto v té době zcela výjimečné gesto, učiněné navíc představiteli národa, který sám postrádal svobodu, na Denise velmi zapůsobilo a bylo nejspíše i prvním impulsem pro jeho další profesionální zaměření.

V roce 1872 Denis, coby čerstvý profesor historie, uskutečnil svoji první návštěvu Čech, kde strávil plné dva roky. Na základě své práce o Janu Husovi, sepsané v té době, získává posléze titul doktora věd. +more Během svého pobytu intenzivně studuje český jazyk, který se mu stává klíčem k ostatním slovanským jazykům. Po svém návratu do Francie se věnuje výuce historie a v listopadu 1878 je jmenován vysokoškolským učitelem na fakultě v Bordeaux, kde se postupně specializuje na slovanská historická témata a získává velké množství žáků. Na konci roku 1881 opouští Bordeaux a přechází do Grenoblu. Stává se čelním reprezentantem slavistiky a snaží se prostřednictvím váhy své osobnosti ovlivňovat osobnosti francouzské politiky, zdůrazňuje zahraničně-politickou orientaci na podporu zájmů slovanských národů, a to především těch, které v té době nedisponují samostatností. V letech 1885-1898 také uskutečňuje mnoho cest do Čech, na Moravu, do Polska, Ruska a Německa.

V roce 1896 získává místo vedoucího katedry soudobé historie na pařížské Sorbonně. Stává se významnou osobností stojící v centru literárního a vědeckého prostředí tehdejší Francie s výrazným politickým vlivem. +more Ve své práci se zaměřuje především na českou historii a národnostní a politické problémy našeho národa. Zakládá a rediguje v té době slavnou revue „La Nation Tchéque“.

Byl přesvědčeným republikánem, vizionářem nevyhnutelnosti národního probuzení ve střední Evropě a neúnavným propagátorem veškerého slovanského odporu, kde přisuzoval zásadní úlohu Čechům, kteří mu byli kulturou i jazykem nejbližší.

V rozmezí od 1. do 6. +more července 1915 uskutečnil celou řadu vystoupení k 500. výročí Husova upálení; již 1. 7. zveřejnil v „La Nation Tchéque“ rozsáhlou úvahu o našem kostnickém mistru, 4. července se podílel na Masarykově přednášce v Curychu a 6. července s ním přednášel v Reformačním sále v Ženevě.

Rok 1918 potvrdil jeho historickou vizi a korunoval jeho úsilí, vedené dlouho společně s pozdějšími čelnými představiteli novodobého českého státu Tomášem G. Masarykem a Edvardem Benešem. +more Výsledky jeho úsilí se projevují i v navázání velmi přátelských vztahů mezi Československem a Francií, spojených kromě jiného i významnou francouzskou pomocí při budování armády nového státu. Jeho zásluhou vzniká na Sorboně katedra slavistiky, historie slovanských národů a „Historie československého státu“. Katedra posléze získává název „Katedra Ernesta Denise“. Prof. Denis zakládá též „Nadaci Československé republiky“ (Fondation de la République Tchécoslovaque). Kromě toho zakládá na jeho popud francouzská vláda „Národní školu východních jazyků“ (l'École Nationale des langues orientales) s katedrou jazyka českého.

V roce 1920 navštívil Československo, kde se mu po právu dostalo triumfálního uvítání. Plánoval i další návrat, ten mu však překazila zákeřná nemoc, jež ukončila jeho život 4. +more ledna 1921.

Památky

Denisův pomník v rodném městě Nîmes * Ernest Denis je zakladatelem Francouzského institutu v Praze, který je dodnes spojován s jeho jménem. +more * Železniční nádraží Praha-Těšnov bylo v roce 1919 pojmenováno Denisovo nádraží. * Denisovy sady v Brně byly přejmenovány roku 1919; dosavadní městský park Františkov byl prvním veřejným parkem na Moravě. Od roku 1958 jsou sady prohlášeny za kulturní památku. * Pomník Ernesta Denise v Praze, dílo sochaře Karla Dvořáka, byl odhalen 27. října 1928 na dolním Malostranském náměstí v Praze. V noci z 20. na 21. dubna 1940 jej němečtí okupanti odstranili a zničili. V Muzeu hl. m. Prahy se dochoval jeho model. Při oslavách 80. výročí Denisova úmrtí se uvažovalo o jeho znovupostavení, obrovské měřítko pomníku a umělecká kvalita díla nebyly shledány vyhovujícími. * Busta a pamětní deska Ernesta Denise, jejímiž autory jsou akademický sochař Petr Roztočil a Ing. arch. Mikoláš Vavřín, byla v Praze odhalena 31. října 2003 u původního místa pomníku, na fasádě domu „Bílý Orel“ na Malostranském náměstí č. 27. * Denisovo nábřeží v Plzni se nachází u řeky Radbuzy. * Denisova ulice je v Jičíně, Jindřichově Hradci, Klatovech, Olomouci, Přerově, Teplicích a v Žatci. * Denisova cesta je turistická cesta vedoucí z Jičína do Prachovských skal. * Pomník Ernesta Denise v rodném městě Nîmes má reliéf dívčích postav Francie (vlevo ve frygické čapce revolucionářů) a Slovanky (s lipovou ratolestí v ruce). * Mramorovou pamětní desku Ernesta Denise vytvořil v Paříži sochař Jaroslav Hruška. * V Hradci Králové bylo po Denisovi pojmenováno Denisovo náměstí.

Citát

Dílo

Spisy

Hus et la guerre des hussites (Hus a husitství), 1878 * Origines de l'Unité des Frères bohêmes (Počátky jednoty českobratrské), 1885 * Georges de Podebrad (Jiří z Poděbrad) * La Bohême pendant la seconde moitié du XV siècle (Čechy ve druhé polovině 15. století), 1885 * Etablissement de la dynastie Autrichienne en Bohême (Postavení rakouské dynastie v Čechách), 1889 * Fin de l'indépendance bohême (Konec samostatnosti české), 1890 * La France à Moscou (Francie u Moskvy), 1891 * L'histoire générale du XIVe siècle à nos jours (Všeobecná historie od 14. +more století do našich dnů) kolektivní čtyřsvazkové d dílo, 1891-1894 * L'Allemagne 1789-1810 (Německo 1789-1710), 1896 * L'Allemagne 1810-1852 (Německo 1810-1852), 1898 * La Confédération germanique (Germánská konfederace), 1898 * Mémoires et essais sur Palacky (Vzpomínky a eseje o Palackém), 1898 * La Bohême depuis la montagne blanche (Čechy po Bílé hoře), 1903 * Qui a voulu la guerre . (Kdo si přál válku. ), ve spolupráci s profesorem Durkheimem, 1914 * La guerre. Causes immédiates et lointaines. L'intoxication d'un peuple (Válka - Aktuální a historické příčiny. Intoxikace národa), 1915 * Les Slovaques (Slováci), 1917 * La grande Serbie (Velké Srbsko), 1918 * L'Allemagne et la paix (Německo a mír), 1918.

České překlady

DENIS, Ernest. Konec samostatnosti české. +more Díl 1. Jiří z Poděbrad. Jagielovci. Překlad Jindřich Vančura. 3. přehlédnuté vyd. Praha: Šolc a Šimáček, [1921. ]. 469 s. [url=https://archive. org/details/konecsamostatnos01deniuoft]Dostupné online (archive. org)[/url] * DENIS, Ernest. Konec samostatnosti české. Díl 2. První Habsburkové, Defenestrace pražská. Překlad Jindřich Vančura. 3. přehlédnuté vyd. Praha: Šolc a Šimáček, [1921. ]. 624 s. [url=https://archive. org/details/konecsamostatnos02deniuoft]Dostupné online (archiv. org)[/url] * DENIS, Ernest. Konec samostatnosti české. Díl 1, Kniha 1. - 2. Jiří Poděbradský. Konec doby husitské. Jagielovci. Překlad Jindřich Vančura. 4. přehlédnuté vyd. Praha: Šolc a Šimáček, 1932. 30, 301 s. [url=http://kramerius5. nkp. cz/uuid/uuid:76678820-58ce-11e2-8888-005056827e51]Dostupné online. [/url] * DENIS, Ernest. Konec samostatnosti české. Díl 2, Kniha 1. - 3. Ferdinand I. Počátky reakce katolické. Povstání. Překlad Jindřich Vančura. 4. vyd. Praha: Šolc a Šimáček, 1932. 435 s. [url=http://kramerius5. nkp. cz/uuid/uuid:1ab72e80-2b1f-11e3-8d9d-005056827e51]Dostupné online. [/url] * * DENIS, Ernest. Čechy po Bílé hoře. 1. díl. Vítězství církve. Centralism. Překlad Jindřich Vančura. 1. vyd. Praha: Bursík & Kohout, 1904. 633 s. [Od Bílé hory do konce panování Leopolda II. ] [url=https://archive. org/details/echypoblhoe00vangoog]Dostupné online (archive. org)[/url] * DENIS, Ernest. Čechy po Bílé hoře. Díl I. Kniha I. , Vítězství církve. Překlad Jindřich Vančura. 4. přehlédnuté vyd. Praha: Šolc a Šimáček, 1931. 245 s. [url=http://kramerius5. nkp. cz/uuid/uuid:8191da80-5377-11e3-ac69-005056827e51]Dostupné online. [/url] * DENIS, Ernest. Čechy po Bílé hoře. Díl I. Kniha II. , Absolutism katolický. Překlad Jindřich Vančura. 4. přehlédnuté vyd. Praha: Šolc a Šimáček, 1931. 199 s. [url=http://kramerius5. nkp. cz/uuid/uuid:b701c750-662f-11e3-ae59-005056827e52]Dostupné online. [/url] * DENIS, Ernest. Čechy po Bílé hoře. Díl I. Kniha III. , Osvícený despotism. Překlad Jindřich Vančura. 4.

Odkazy

Reference

Literatura

ŠALDA, František Xaver. Kritické projevy. +more 11. svazek. 1. vyd. V Praze: Melantrich, 1959. 278 s. cnb000975605. [Stať „Arnošt Denis" je otištěna na str. 189-197; [url=http://www. ucl. cas. cz/edicee/data/soubory/FXS/KP11/35. pdf]dostupné online[/url]. ] * * * Ernest Denis - zivot a doba / Tomas Chrobak ; traduit par Ales Pohorsky. - Nakladatelstvi Eva, 2004 * Ernest Denis a ceska spolecnost / Doubravka Olsakova ; traduit par Ales Pohorsky.

Externí odkazy

[url=http://texty. citanka. +morecz/denis/ksctoc. html]Konec samostatnosti české[/url] * [url=http://www. rozhlas. cz/pred100lety/odboj/_zprava/ernest-denis-francouz-bojujici-za-ceskou-samostatnost--1403957]Ernest Denis: Francouz bojující za českou samostatnost[/url] - článek na Před 100 lety, speciálním webu Českého rozhlasu o 1. světové válce.

Kategorie:Francouzští historikové Kategorie:Francouzští politici Kategorie:Francouzští slavisté Kategorie:Čeští bohemisté Kategorie:Profesoři pařížské univerzity Kategorie:Držitelé čestných doktorátů ČVUT Kategorie:Narození 3. +more ledna Kategorie:Narození 1849 Kategorie:Úmrtí 4. ledna Kategorie:Úmrtí 1921 Kategorie:Muži Kategorie:Narození v Nîmes Kategorie:Úmrtí v Paříži Kategorie:Historikové 19. století Kategorie:Historikové 20. století.