Cesko.wiki Erotologie
Author
Albert FloresErotologie je interdisciplinární obor zabývající se studiem a výzkumem sexuálních praktik a fenoménů. Tento obor kombinuje poznatky z různých vědních disciplín, jako jsou psychologie, sociologie, biologie, antropologie nebo medicína, a zkoumá různé aspekty sexuálních funkcí a chování. Hlavním cílem erotologie je pochopení lidské sexuality, včetně emocionálních, sociálních a biologických faktorů, které na ni působí. Erotologie se věnuje například výzkumu sexuální orientace, reprodukčních procesů, intimity, sexuálního vzrušení, pornografie, sexuálních dysfunkcí, sexuálních fetišismů či sexuální výchovy. Využívá různé metody výzkumu, jako jsou dotazníkové šetření, experimenty, klinické studie, analýza obsahu či vyhodnocování biologických dat. Erotologie je velmi důležitá pro lepší porozumění lidské sexuality a pro objasnění aspektů spojených se sexuálním chováním. Tato disciplína může přispět k vytvoření zdravějšího a pozitivnějšího pohledu na sexuální praktiky a pomoci lidem ve zlepšování jejich sexuálního života.
Erotologie je zkoumání otázek týkajících se erótu, lásky pohlavního typu a jejích projevů. V současné době je v akademické vědě částečně zahrnuta v sexuologii, která ji od přelomu 19. a 20. století vytlačuje, avšak oproti ní není jejím primárním předmětem rozmnožování ani pohlavní diferenciace, ale erotické city a vztahy a jejich projevy a sociální a psychologický kontext. V současné době je erotologie málokde deklarována jako samostatná akademická disciplína, avšak například Institute for Advanced Study of Human Sexuality ji samostatně jmenuje vedle sexuologie mezi předměty své činnosti. Někteří odborníci (například Kurt Freund) kladou důraz na svébytnost erotologie například tím, že ve svých pracích píší o erotické preferenci namísto běžnějšího terminu sexuální orientace.
Historie a koncepce
Od starověku až do současnosti bylo erotologii věnováno mnoho systematických odborných teoretických i praktických děl, z nichž některá se zabývají filosofií, psychologií i sociologií lásky, jiná technickými otázkami tělesného kontaktu nebo namlouvání.
Za díla konstituující Platónovu erotologii, která lásku (erós) považuje za umocněné přátelství (filia), jsou považovány dialogy jako Symposion a Faidros, druhotně i Lysis, vztahem lásky a přátelství se zabývá rovněž ve svých Zákonech (např. Nom. +more 837a). Mezi známá díla patří rovněž Ovidiovo Umění milovat, Ars amatoria. Platónská erotologie nalezla ohlasy i v křesťanské mystice, například v díle Bernarda z Clairvaux O lásce k Bohu.
Michel Foucault ve svých Dějinách sexuality (1. díl, Vůle k vědění, 3. +more kapitola) rozlišuje společnosti, které jsou obdařeny ars erotica (uměním milovat, například Čína, Japonsko, Řím, arabsko-muslimské společnosti), v němž poznání vychází ze zkušenosti, učení a iniciace a praxí své účinky násobí, od naší (západní) civilizace, v níž ars erotica není známa, avšak která jako jediná praktikuje scientia sexualis, tedy postupy, v nichž hlavním rituálem pro produkci pravdy je doznání a aplikace těchto pravd má diskursivní a mocenský charakter. Ve středověku mělo doznání formu pokání, v novověku formu průzkumů, medicinalizace lásky a sexuality a další formy.
Reference
Literatura
Platón: Symposion, Faidros, Lysis, Zákony * Ovidius: Ars amatoria * Jiří Zeman: Žena a krása. K otázkám erotologické estetiky. +more Gaudeaumus, nakladatelství Univerzity Hradec Králové, 2001, edice Prométheus, 43. svazek, [url=http://web. uhk. cz/prometh/e_43. htm]anotace[/url] * Friedrich Karl Forberg: De figuris veneris, 1884, latinsky, překlady pod názvy Handbuch der klassischen Erotologie, Manual of Classical Erotology, Manuel d’érotologie classique, Manuale di erotologia classica, Klassische Liebesspiele/Wollust in den Villen Roms atd. * Richard Francis Burton: The Perfumed Garden of the Cheikh Nefzaoui: A Manual of Arabian Erotology, 1886.
Kategorie:Láska Kategorie:Sociologické teorie Kategorie:Sexuologie