Eugen Löbl

Technology

12 hours ago

Author

Eugen Löbl byl český spisovatel a publicista židovského původu, který se narodil 26. února 1863 ve Vídni a zemřel 3. listopadu 1918 v Brně. Patřil k významným postavám českého žurnalistického a literárního prostředí koncem 19. a začátkem 20. století. Löbl studoval gymnasium v Bučovicích a následně práva na Vídeňské univerzitě. Po ukončení studií pracoval jako redaktor a publicista v rakouských novinách. V roce 1887 se Löbl přestěhoval do Brna, kde získal místo redaktora a později šéfredaktora v brněnském deníku "Brněnské noviny". Eugen Löbl byl známý především jako spisovatel a publicista, který se věnoval politickým, kulturním a sociálním tématům. Psal články o sdružování židovského obyvatelstva v českém prostředí a také o vztazích mezi židovskou a českou komunitou. Dokázal spojovat své židovské kořeny s českou identitou a stal se významným představitelem židovského osvícenství a sionismu v meziválečném období. Löblovy literární práce zahrnují eseje, recenze, divadelní hry a román "Mistr Jeronym", který vyšel v roce 1912. Jeho tvorba odráží jeho vlastní zkušenosti a postoje k židovskému a českému životu. Eugen Löbl zemřel krátce po vzniku Československa v roce 1918. Jeho dílo je dodnes ceněno pro jeho přínos k literatuře a jeho angažovanost ve prospěch židovské komunity v Čechách. Jeho jméno je spojováno s bojem proti antisemitismu a za rovnoprávnost a integraci židovských obyvatel v české společnosti.

Eugen Löbl (14. května 1907 Holíč - 8. srpna 1987 New York) byl slovenský ekonom, politik a pedagog židovského původu.

Život

Pocházel z rodiny obchodníka Alberta Löbla a Hedvigy rozené Kohnové. Po maturitě na Vyšší průmyslové škole strojní v Bratislavě studoval na vídeňské Vysoké škole pro světový obchod. +more V letech 1925-1926 pracoval v konstrukční kanceláři, poté byl až do roku 1938 zaměstnancem pojišťovací společnosti.

Od mládí byl levicově orientován, stal se členem skupiny intelektuálů okolo časopisu DAV. Do komunistické strany vstoupil v roce 1931. +more Pod pseudonymem J. Les publikoval v tisku články o Sovětském svazu, který v září 1936 navštívil, a brožuru Odpoveď André Gideovi, kriticky reagující na Návrat ze SSSR André Gida. Löblova kritika ale byla vedením strany i davisty považována za málo radikální. Roku 1937 se stal tajemníkem Svazu přátel SSSR.

V roce 1939 ho strana vyslala do Krakova a později do Londýna. Zde pracoval v nadaci na pomoc československým uprchlíkům Czech Refugee Trust Fund, od roku 1941 byl tajemníkem Svazu československo-britského přátelství. +more Od roku 1943 byl poradcem ministra zahraničí čs. exilové vlády Jana Masaryka pro ekonomiku a záležitosti UNRRA. Účastnil se první konference UNRRA na konci listopadu 1943 v Atlantic City. Pracoval také jako vedoucí úředník na exilovém ministerstvu hospodářské obnovy.

Po návratu do Československa v roce 1945 se stal náměstkem ministra zahraničního obchodu. V roce 1949 byl zatčen a poté tři roky držen ve vyšetřovací vazbě. +more Jako jeden z obžalovaných v procesu se Slánským byl v listopadu 1952 odsouzen na doživotí za velezradu, vyzvědačství a sabotáž. V roce 1955 prodělal infarkt, ve vězeňské nemocnici na Pankráci na žádost generální prokuratury sepsal zprávu o procesu a vyšetřovacích metodách při jeho přípravě. Z vězení byl propuštěn v roce 1960.

Po propuštění nejprve pracoval jako skladník, v roce 1963 byl rehabilitován a 1. dubna následujícího roku se stal ředitelem krajské pobočky SBČS v Bratislavě. +more Byl spolupracovníkem Oty Šika při přípravě ekonomické reformy. Od roku 1965 se snažil o vydání knihy o procesu se Slánským, ale vyjít mohla až v době pražského jara 1968. Kniha s názvem Svedectvo o procese s vedením protištátneho sprisahaneckého centra na čele s Rudolfom Slánskym byla velmi úspěšná, po nástupu normalizace v dalším roce byla zakázána. K 1. květnu 1968 propůjčil prezident Ludvík Svoboda Eugenu Löblovi Řád práce za „dlouholetou a obětavou politickou a veřejnou činnost“.

Srpnovou okupaci považoval Löbl za konec nadějí na ekonomickou reformu, a proto záhy po ní emigroval. V Poučení z krizového vývoje z prosince 1970 byl zařazen mezi „přední reprezentanty“ sil, které se „angažovaly z pozic sionismu“ a měly „značný vliv v boji proti socialismu v ČSSR“.

V letech 1969 až 1976 přednášel ekonomii a politické vědy na několika univerzitách v USA. Působil ve Světovém kongresu Slováků (SKS) jako jeho místopředseda a hlavní ekonomický odborník. +more Úzce spolupracoval s předsedou SKS Štefanem Romanem, společně napsali populárně-vědeckou knihu Zodpovedná spoločnosť.

Zemřel 8. srpna 1987 v New Yorku na zástavu srdce.