Eugenius Warming

Eugenius Warming, vlastním jménem Johannes Eugenius Bülow Warming, (3. listopadu 1841 Manoe - 2. duben 1924 Kodaň) byl dánský průkopník v oblasti ekologie a botanik, který se proslavil zejména svým výzkumem arktické flóry a vegetace. Narodil se na dánském ostrově Manoe. Warming studoval na univerzitě v Kodaňské kapli a v roce 1865 získal doktorát. Poté se stal asistentem na katedře botaniky na univerzitě v Kielu v Německu. V roce 1866 se vrátil zpět do Kodaně, kde získal místo odborného asistenta na univerzitě. V následujících letech zastával různé funkce na univerzitě a současně se věnoval intenzivnímu výzkumu. Jeho nejvýznamnější prací bylo studium Grónska a Arktidy, kde celkem strávil kolem pěti let v letech 1884-1895. Zde zkoumal flóru, vegetaci a klimatické podmínky tohoto regionu. Výsledky svých výzkumů publikoval ve sborníku "Plants in Arctic regions" (1895), který se stal klasikou v oboru. Warming během svého výzkumu poprvé použil metodu kvantitativního vyhodnocení rostlinných společenstev, což byl průkopnický přístup. Kromě svých arktických studií se Warming také zajímal o výzkum tropické flóry, zejména v Indii, Austrálii a Tichomoří. V roce 1872 se zúčastnil mezinárodní expedice na Špicberky a v roce 1898 na Falklandské ostrovy. Warming zastával také důležité posty na univerzitě a vědeckých organizacích. Byl rektorem univerzity v Kodani a předsedou Dánské botanické společnosti. Také se podílel na vydávání významného botanického časopisu "Botaniske Tidsskrift". Eugenius Warming se zapojoval do diskusí a debat o ochraně přírody a udržitelném rozvoji. Byl jedním z průkopníků ekologie jako samostatné vědecké disciplíny. Jeho přístup k ekologii byl holistický, zdůrazňoval vztahy mezi organismy a jejich životním prostředím. Eugenius Warming zemřel 2. dubna 1924 v Kodani ve věku 82 let. Své významné pozůstalosti po sobě zanechal nejen v oblasti vědy, ale také v oblasti ochrany přírody a environmentálního úsilí.