Evropská silnice

Značka „silnice pro mezinárodní provoz“ Mezinárodní silniční systém Evropská mezinárodní silnice (někdy označovaná též jako eurosilnice) je silnice či dálnice zařazená do evropské sítě mezinárodních silnic. Tyto trasy mají jednotné číslování, začínající písmenem E. Označují se zelenou tabulkou s tímto číslem. Naprostá většina eurosilnic vede přes území více států, což byl hlavní účel jejich založení, vedoucí ke sjednocení číslování hlavních tahů na kontinentě. Evropské silnice se dělí na silnice 1. třídy (páteřní a mezilehlé) a silnice 2. třídy (odbočné, propojovací a připojovací). Toto rozdělení nesouvisí s označením silnic v jednotlivých zemích.

Evropská mezinárodní síť prochází všemi státy na kontinentě (nejen v Evropské unii) kromě Malty, Kypru, Andorry, Islandu, Monaka, San Marina a Vatikánu a do roku 2000 i kromě Albánie. Evropská síť zasahuje i na asijský kontinent, a to v Turecku (nachází se částečně i v Evropě) a v kavkazských státech (Arménie, Ázerbájdžán a Gruzie; kvůli nejasným hranicím kontinentu jsou někdy přičleňovány k Evropě a někdy k Asii).

Přes Česko prochází 13 evropských mezinárodních silnic, z toho čtyři páteřní E50, E55, E65 a E75, vedoucí přes celý kontinent.

Evropské silnice propojují především významná hospodářská střediska, hlavní města a křižovatky. Evropská silnice proto není vždy ta nejkratší trasa spojující dva konce kontinentu. +more Například E65 ze Švédska do Řecka by mohla vést nejkratší cestou přes Srbsko a na českém území přes Trutnov a Svitavy. Namísto toho vede delší trasou přes Prahu a přes Chorvatsko.

Číslování silnic není náhodné. Čísla se přidělují podle určitého klíče ve směru sever-jih a východ-západ (viz níže). +more Tím, že silnice spojují významná místa a obcházejí hory a moře, síť není pravoúhlá.

Komunikace, po kterých se vedou evropské silnice, musejí splňovat přísnější parametry než běžné silnice první třídy. To se týká především rekonstrukcí a novostaveb silnic. +more Přednostně jsou evropské trasy vedeny po dálnicích a rychlostních silnicích.

Síť mezinárodních silnic má na starosti Evropská hospodářská komise OSN (UNECE). Nejedná se o systém vytvořený Evropskou unií. +more Existoval již před jejím založením. Používané číslování se od vnitrostátního číslování odlišuje předponou „E-“ (E1 a výše). Ve většině evropských zemích mají mezinárodní silnice zároveň své vnitrostátní číslo. V několika zemích (Švédsko, Norsko) však mají pouze mezinárodní označení.

Mezinárodní silnice existují i v jiných světadílech; např. Panamerická dálnice v Severní a Jižní Americe a asijská síť dálnic.

Číslovací systém

Systém číslování mezinárodních silnic byl definován v roce 1975 komisí UNECE a původně měl v seznamu jen několik desítek čísel. V té době českým územím procházely např. +more silnice E12 a E14 a neexistovaly tzv. spojovací trasy (2. třída). Koncem 80. let 20. století prošel systém zásadní změnou, seznam se rozrostl, byl celý přepracován a nyní má tuto podobu: * Páteřní a mezilehlé silnice, nazývané silnice 1. třídy, mají vždy dvojciferná čísla (E01 - E99). Někde jsou však dosud nesprávně značeny jen jednou cifrou bez nuly na začátku (E1 - E9). * Odbočné, propojovací a připojovací silnice, nazývané silnice 2. třídy, mají vždy trojciferná čísla (E130 - E999, avšak mimo E001 - E129, viz níže). * Páteřní silnice ve směru sever-jih (tedy přibližně ve směru poledníků) mají vždy dvojciferná čísla končící číslicí 5. Tato čísla směrem k východu narůstají o 10. V oblasti Atlantiku tedy vede první severojižní E05 a čím dále na východ se čísla zvyšují (E15, E25 atd. ). * Páteřní silnice ve směru západ-východ (tedy přibližně ve směru rovnoběžek) mají vždy dvojciferná čísla končící číslicí 0, která směrem k jihu narůstají o 10. V polárních oblastech Skandinávie vede nejsevernější E10, zatímco u Středozemního moře na jihu Evropy E90. * Mezilehlé silnice mají dvojciferná lichá (sever-jih) a dvojciferná sudá (západ-východ) čísla s hodnotou v intervalu daném čísly páteřních silnic, mezi nimiž se nacházejí. Například sudá silnice E48 musí začínat anebo převážně vést mezi silnicemi E40 a E50 a např. lichá E49 mezi E45 a E55. * Silnice 2. třídy mají vždy trojciferná čísla: první cifru mají shodnou s první cifrou nejbližší páteřní silnice severně od ní (např. E40), druhou cifrou shodnou s první cifrou nejbližší páteřní silnice západně od ní (např. E65) a třetí cifrou řadovou. Touto kombinací vznikne např. E461, E462 až E469. U silnic 2. třídy není určen směr podle poledníků nebo rovnoběžek.

Jelikož dvouciferná čísla pro severojižní silnice byla vyčerpána v oblasti západních hranic Ruska, nebylo zde možné zajistit stejná pravidla číslování. Proto systém pokračuje výjimečně i přes stovku: * Silnice 1. +more třídy ve směru sever-jih situované východně od silnice E99 mají trojciferná lichá čísla od 101 do 129. Páteřní vždy E105, E115 a E125. Pro mezilehlé silnice platí pravidla popsaná v odstavcích výše, tedy např. E107, E127 apod. * Silnice 2. třídy situované východně od E101 mají trojciferná čísla, ale vždy začínající 0, od 001 do 099 (např. E001, E019).

Výjimky

Dvě silnice první třídy, jmenovitě E47 a E55, zůstávají ve Švédsku a Norsku označeny starými čísly, E6, resp. E4. +more Tyto výjimky byly uděleny, aby se ušetřily enormní výdaje, které by si výměna značek na těchto mimořádně dlouhých úsecích vyžádala. Od Dánska na jih jsou však tyto silnice označeny novými čísly. Nové označení se vztahuje i na ostatní evropské silnice ve Skandinávii.

Zajímavosti

Kvůli železné oponě, tedy neprostupnosti státních hranic mezi Západem a Východem, musela být síť evropských silnic značně upravena. Nebylo žádoucí, aby dálková trasa překračovala Železnou oponu víckrát než jednou a pokud to šlo, celá zůstala buď v západní nebo východní části Evropy. +more Nejznámějším příkladem je silnice E65, která z Prahy do Chorvatska místo přes Vídeň vede oklikou výhradně tehdejšími státy východního bloku (přes Slovensko a Maďarsko). Mezi další nuceně kličkující silnice podél hranic mezi západním a východním Německem patřila např. E49.

Přes Albánii se až do pádu režimu nedalo projíždět vůbec. Veřejná doprava zde neexistovala a proto důležité evropské trasy E65 a E80 zemi dodnes obcházejí složitou oklikou. +more Nová úprava by přinesla velké náklady a proto byly po roce 2000 přes Albánii zavedeny zkratky formou evropských silnic 2. třídy.

Mnohé trasy sice běžně přecházejí i přes moře, kdy evropská silnice dorazí k přístavu, trajektem se vozidla přepraví na druhou stranu a tam zase silnice pod stejným číslem pokračuje dál. Ale existují i silnice, které jsou mořem přerušeny, protože se řidiči nemají jak dostat na druhou stranu. +more Např. E80 vede do italského přístavu Pescara, ale odtud žádný trajekt do Dubrovníku (odkud E80 zase pokračuje dál na východ) nepluje.

Některé evropské trasy jsou z různých důvodů ukončeny na hraničním přechodu nebo ve městě a nepokračují dál, i když silnice pokračuje dál normálně. Např. +more E675 nebo E761.

Staré číslování silnic

Do 80. let bylo číslování vedeno méně systematicky a méně rovnoměrně a koncentrovalo se na západní Evropu. +more Páteřní tahy se vyznačovaly jednociferným číslem a jednotlivé silnice byly trasovány přirozeně, bez snahy dodržovat poledníkový nebo rovnoběžkový směr. Na českém území byla síť číslovaných evropských silnic oproti dnešku podstatně řidší, v základu však existovala.

Silnice 1. třídy

V následujícím přehledu se pomlčkou (-) značí silniční spojení mezi městy po souši. Třemi tečkami (…) se značí vedení trasy přes vodu.

Páteřní silnice ve směru východ-západ

Mezilehlé silnice ve směru východ-západ

Páteřní silnice ve směru sever-jih

Mezilehlé silnice ve směru sever-jih

Páteřní silnice východně od E99

Silnice 2. třídy