Cesko.wiki Fehim Spaho
Author
Albert FloresFehim-efendija Spaho (4. února 1877 Sarajevo, osmanská říše - 14. února 1942 Sarajevo, Nezávislý stát Chorvatsko) byl bosenskohercegovský publicista, novinář, překladatel a reisu-l-ulema Islámského společenství v Bosně a Hercegovině (1938-1942) bosňáckého původu. Jeho bratr Mehmed Spaho byl politik a dlouholetý předseda Jugoslávské muslimské organizace.
Životopis
Narodil se do solidně zajištěné sarajevské muslimské rodiny Spaho, která měla řemeslnický původ. Fehimův otec Hasan-efendija Spaho (1841-1915) byl znalcem islámského práva a v letech 1905-1912 vedl Šarí‘atskou soudní školu v Sarajevu. +more V manželství s Fatimou Bičakčić zplodil šest dětí, syny Fehima, Mehmeda (1883-1939) a Mustafu (1888-1964) a dcery Aišu (manželem Rašid Rašidkadić), Behiju (manželem Hamid Afgan) a Habibu.
Fehim v rodném Sarajevu vystudoval reformovaný mekteb a ruždii, islámské nižší školy, a několik ročníků vyššího gymnázia, z něhož posléze přešel na Šarí‘atskou soudní školu (1890-1895, zde absolvoval 3 roky distančně a 2 roky prezenčně). Profesní dráhu zahájil jako vilájetský archivář ve správním oddělení Zemské vlády v Sarajevu 7. +more října 1895. Roku 1896 byl jmenován šarí‘atským soudcem v Sarajevu, nato se roku 1897 stal kancelistou a nakonec tlumočníkem tureckého jazyka. V tu dobu složil i kadijskou zkoušku. Mezi lety 1901 a 1908 zastával post kádího v Sarajevu a současně byl dán k dispozici Zemské vládě. Roku 1908 se stal zemským písařem, roku 1911 vládním podtajemníkem a o rok později vládním tajemníkem. Mezi únorem 1919 a říjnem 1920 působil coby vedoucí islámského odboru na ministerstvu vnitra v Bělehradě. Na vlastní žádost se vrátil do Sarajeva a zde působil jako vyšší vládní tajemník a dohlížitel v oddělení pro náboženské společnosti. Roku 1923 roku byl pro své politické názory penzionován, o rok později vrácen do úřadu a konečně znovu penzionován. V polovině roku 1936 byl zvolen ná’ibem, náměstkem, Islámského náboženského společenství v Sarajevu (17. 3. 1936-28. 6. 1937) a pak od 29. dubna předsedou Nejvyššího šarí‘atského soudu v Sarajevu.
V poválečné době setrvával na pozicích muslimských autonomistů, kteří se sdružovali v Jugoslávské muslimské organizaci (JMO) a jež vedl jeho bratr Mehmed Spaho. Autonomisté mimo jiné hájili územní celistvost Bosny a Hercegoviny a nezávislost jejího Islámského společenství v Bosně a Hercegovině. +more Fehim roku 1927 úspěšně kandidoval za JMO v prvních oblastních volbách a poté zastával úřad předsedy Oblastního výboru Sarajevské oblasti. Na této pozici mu byl udělen Řád svatého Sávy III. třídy (komandér). Po vyhlášení královské diktatury v lednu 1929 a omezení oblastních samospráv byl jmenován komisařem Sarajevské oblasti. Roku 1930 byly oblastní správy rozpuštěny a celá země - přejmenovaná na Jugoslávii - se nově rozdělila na bánoviny. Nicméně po zavedení královské diktatury pozice JMO oslabila, jelikož všechny politické strany byly zakázány. Politický život v zemi se obnovil po atentátu na krále roku 1934 a následných volbách. Roku 1935 Fehim kandidoval do parlamentu na kandidátce Vladka Mačeka, ale neúspěšně.
Roku 1930 došlo k vyhlášením nového zákona o jednotné jugoslávské islámské obci, k němuž brzy přibyl i změněný statut náboženské společnosti. Islámské společenství bylo dáno pod přímou kontrolu ministerstva spravedlnosti, které vedl k muslimům nesmlouvavý Milan Srškić. +more Na protest proti přijatým změnám odstoupil stávající reisu-l-ulema Mehmed Džemaluddin-efendija Čaušević a na jeho místo nastoupil k režimu smířlivý Ibrahim-efendija Maglajlić. Po atentátu na krále Alexandra (1934) pak došlo k postupnému zmírňování státní kontroly nad muslimskou obcí, začátkem roku 1936 byl zákon i statut suspendován a v březnu nahrazen novým statutem, který znovu posiloval autonomii islámské společnosti v Bosně a Hercegovině. Zásluhou JMO mohla být do čela islámské obce zvolena i osoba bez tradičního islámského vzdělání.
Po penzionování Ibrahim-efendije Maglajliće 14. března 1936 se Fehim rozhodl kandidovat na post reisu-l-ulemy. +more Učinil tak i přes obvinění z nepotismu (jeho bratr Mehmed od roku 1935 znovu zasedal ve vládě a celé řadě svých příbuzných zajistil místa ve státní správě) a slabého morálního kreditu (byl obviňován z alkoholismu) a nedostačujícímu islámského vzdělání. Volba proběhla 20. dubna 1938 v Bělehradě, načež královská regentská rada 23. dubna vítězného Spahu jmenovala za reisa. Slavnostní přísahu posléze složil před jugoslávským regentem, knížetem Pavlem, 3. května v paláci Beli dvor v Bělehradě. Spaho převzal úřad od stávajícího bělehradského prvního náměstka, ná’iba, Saliha Safveta Bašiće 6. května, který na místě nejvyššího duchovního působil dva roky. Pověřovací listina, menšura, mu byla předána 9. června v sarajevské Carově mešitě.
Z pozice duchovního se dlouhodobě zasazoval o modernizaci života a smýšlení muslimů v Bosně a Hercegovině. Podporoval například moderní bankovnictví i s úroky, vzdělávání širokých vrstev a moderní odívání žen, nicméně varoval před smíšenými sňatky a přílišným rozvolněním islámských zvyků.
Fehim Spaho si vzal za ženu Esmu Krzović (1884?-1970), s níž zplodil osm dětí: syny Džemala (*1910, jeho synem je orientalista Fehim Spaho), Nedžiba (*1912), Hasana (*1915) a Muhammeda (*1918), dcery Halidu (*1904), Bedriju (*1906, manželem bankovní úředník Sulejman Denišlić), Seniju (*1908, její dcerou je orientalistka Behija Zlatar) a Salihu (*1913, jejím manželem byl spisovatel Alija Nametak a synem turkolog Fehim Nametak).
Literární dílo
Od konce 19. století spolupracoval takřka se všemi muslimskými a některými chorvatskými listy, mezi něž se řadí Bošnjak, Nada, Behar, Novi behar, Napredak, Glasnik Zemaljskog muzeja, Hrvatsko kolo, kalendáře spolku Narodna uzdanica, Obzor a Glasnik Islamske vjerske zajednice Kraljevine Jugoslavije (č. +more 7-9 1936 Fehim Spaho šéfredaktorem). V letech 1926-1927 (od č. 6 do č. 16) byl šéfredaktorem tiskového orgánu Jugoslávské muslimské organizace, periodika Pravda (Spravedlnost).
Drtivá většina jeho děl vyšla pouze časopisecky, některé se dočkaly tisku jako separáty.
Výbor z tvorby
Varalica Hamza (Podvodník Hamza), divadelní komedie, čsp. Behar, Sarajevo, roč. +more 2/1901-1902 (č. 8, s. 115-119, č. 9, s. 131-134, č. 10, s. 147-149, č. 11, s. 163-165, č. 12, s. 179-181, č. 13, 195-198) * Panislamska ideja (Panislámská myšlenka), esej, čsp. Behar, Sarajevo, roč. 7/1906-1907 (č. 1, s. 3-5, č. 2, s. 14, č. 3, s. 25-26, č. 4, s. 38-40, č. 5, s. 51-52, č. 6, s. 62-64, č. 7, s. 75-76, č. 8, s. 85-86, č. 9, s. 98, č. 10, s. 110-112, č. 11, s. 121-122, č. 12, s. 133-134, č. 13, s. 145-147, č. 14, s. 158-160, č. 15, s. 169-170, č. 16, s. 181-182, č. 17, s. 193-194, č. 18, s. 205-206, č. 19, s. 217-217, č. 20, s. 228-229, č. 21, s. 241-242, č. 24, s. 277).
* Turski rudarski zakoni (Turecké horní zákony, Sarajevo 1913), odborná stať * Naši narodni nazivi mjeseci u turskim kalendarima iz sedamnaestog vijeka (Naše lidové názvy měsíců v tureckých kalendářích v sedmnáctém století, Sarajevo 1930), rozprava * Knjiga o Balkanu. Sv. +more 1 (Kniha o Balkánu, Beograd 1936), sbírka příspěvků; Spaho napsal pojednání: Iz javnog i privatnog života u doba Turaka (Z veřejného a soukromého života v době Turků, s. 168-173) * Mješoviti brakovi (Smíšená manželství, Sarajevo 1938), rozprava * Arapski, perzijski i turski rukopisi hrvatskih zemaljskih muzeja u Sarajevu. 1 sv. (Arabské, perské a turecké rukopisy chorvatských zemských muzeí v Sarajevu, Sarajevo 1942), katalog.
Překlady z turečtiny a arabštiny
Hiljada i jedna noć (Tisíc a jedna noc, 206 vyprávění), překlad z arabštiny společně s Osmanem Nuri Hadžićem, čsp. Behar, Sarajevo, roč. +more 2/1901-1902 (č. 13-24), roč. 3 (č. 1-24), roč. 4 (č. 1-22), roč. 5 (č. 1-24), roč. 6 (č. 1-11), roč. 7 (č. 1-21), roč. 8 (č. 1-15) a roč. 9 (č. 1-5). * Uşakligil, Halit Ziya: Saliha-hanuma: roman mladoturske revolucije. Sarajevo 1923, Zagreb 1953. * Güntekin, Reşat Nuri: Grmuša. Zagreb 1962, 2015, Sarajevo 1999.
Práce věnované dílu a životu Fehima Spaha
Reis Fehim ef. Spaho - čovjek vizije i akcije. (ed. Mustafa Spahić, výbor z díla) Sarajevo 2011, 574 s. * Smajić, Husejin. Fehim Spaho: život i djelo. Sarajevo 2012, 189 s.