Felice Bennati

Technology

12 hours ago

Author

Felice Bennati byl italský novinář a publicista, který se narodil 14. února 1838 v Modeně a zemřel 1. listopadu 1905 v Římě. Byl jedním z průkopníků italského novinářského světa a patřil k významným osobnostem italského politického života 19. století. Bennati se aktivně zapojil do italského národního hnutí a bojoval za sjednocení Itálie. Byl také vášnivým příznivcem tehdejšího papeže Pia IX. a zastával konzervativní politické názory. Je považován za jednoho z nejvýznamnějších novinářů své doby, který svými články ovlivnil veřejné mínění a podporoval italskou jednotu. Jeho nejznámějším dílem je kniha "Příběh lidské krvácení", ve které se zabývá politickými a sociálními otázkami své doby. Felice Bennati zanechal nezapomenutelnou stopu v italském novinářském a politickém prostoru a jeho dílo je důležitým pramenem pro studium italských dějin 19. století.

Felice Bennati (6. května 1856 Piran - 3. března 1924 Koper) byl rakouský právník a politik italské národnosti z Istrie, na počátku 20. století poslanec Říšské rady, v meziválečném období člen italského senátu.

Biografie

Bydlel v Koperu. Profesí byl advokátem. +more Vystudoval práva na Vídeňské univerzitě a Univerzitě Štýrský Hradec, kde byl předsedou spolku italských studentů. V roce 1878 byl souzen za velezradu kvůli iredentistickým aktivitám, ale byl zproštěn viny. Byl veřejně a politicky činný. V domovském Koperu zasedal v obecní radě. Od roku 1890 byl aktivní v místní pobočce italského spolku Società Dante Alighieri. Byl prezidentem organizace Lega nazionale.

Byl též poslancem Istrijského zemského sněmu. Zvolen do něj byl roku 1895.

Působil i jako poslanec Říšské rady (celostátního parlamentu Předlitavska), kam usedl ve volbách roku 1901 za kurii všeobecnou v Istrii.

Ve volbách do Říšské rady roku 1901 se uvádí jako italský liberální kandidát. Je zachycen na fotografii, publikované v květnu 1906 (ovšem pořízené cca v roce 1904), mezi 18 členy poslaneckého klubu Italské sjednocení (Italienische Vereinigung) na Říšské radě.

Za první světové války odešel do Itálie a byl rakouskými vojenskými soudy v nepřítomnosti odsouzen. V Římě se angažoval ve spolcích istrijských exulantů. +more Podporoval přičlenění Istrie k Italskému království. V roce 1920 byl za zásluhy o vlast nominován za člena italského senátu.