Felix Edmundovič Dzeržinskij

Felix Edmundovič Dzeržinskij ( - Feliks Edmundovič Dzeržinskij, rodným jménem Feliks Dzierżyński; 11. září 1877, Oziembłow - 20. července 1926, Moskva) byl ruský revolucionář a sovětský politik polského původu. V mládí se podílel na vzniku sociálně demokratické strany v Polsku a Litvě, byl mnohokrát vězněn, až se roku 1917 setkal s Leninem a stal se bolševikem. Od té doby se věnoval ruské a sovětské politice. Byl zakladatelem a velitelem obávané ruské Čeky, faktické předchůdkyně pozdějších GPU, NKVD a posléze KGB.

Je všeobecně považován za jednoho ze strůjců mnoha masových vražd a bolševických represálií během Ruské občanské války v letech 1917 až 1922, během nichž zahynulo několik set tisíc lidí.

Život

Narodil se v rodinném sídle Dzeržinovo asi 60 km západně od Minsku a 15 km od Ivjaňce v Ruském impériu (dnes v Bělorusku). Pocházel ze zchudlé polské šlechtické a katolické rodiny, kde měl pět sourozenců. +more V dětství se chtěl stát knězem, krátce před maturitou však ztratil víru a jako revolucionář byl vyloučen ze studia. V roce 1895 se stal členem tehdejší Litevské a roku 1900 Polsko-litevské sociálně demokratické strany. V jejích řadách pak bojoval v letech 1905 až 1907 během povstání ve Varšavě, po porážce povstání byl vypovězen na Sibiř. Během cesty na Sibiř zorganizoval vzpouru vězňů a uprchl zpět do Varšavy. Byl vydavatelem dvou stranických časopisů a ilegálně působil i na území někdejšího Rakouska-Uherska, kde propagoval myšlenky proletářské revoluce a pomáhal zakládat různé ilegální anarchistické a revoluční organizace. Během života strávil 11 let ve vězení za podvratnou a ilegální činnost, první zatčení proběhlo již v roce 1897, další pak v roce 1905 a 1907. V roce 1914 zatčen v Polsku, v roce 1916 byl odsouzen carským soudem na tři roky do vězení v Moskvě, odkud ho vysvobodila únorová revoluce.

Během bolševické Říjnové revoluce přijal nové poruštělé příjmení Dzeržinskij, mezi bolševiky byl přezdíván jako Železný Felix nebo Krvavý Felix. V letech 1919-1923 působil ve funkci lidového komisaře vnitra a dopravy (tehdejší obdoba dnešního ministerstva vnitra a ministerstva dopravy), předsedal také státní Komisi pro zlepšení života dětí, od roku 1924 byl také předsedou Nejvyšší rady národního hospodářství a kandidátem politbyra ruské bolševické strany ÚV VKS(b).

Lenin vysoce oceňoval jeho bezohlednou tvrdost, i když s ním Dzeržinskij i v závažných otázkách nesouhlasil (Brest-litevský mír, role odborů, sovětská národnostní politika atd. ) Když mu Lenin jednou vytkl „velkoruský šovinismus“, obvinil ho z šovinismu neruských národů. +more V prosinci 1917 ho pověřil vybudováním instituce na obranu proti kontrarevoluci, zprvu nazvané Čeka (čerezvyčajnaja komissija), která se roku 1922 pod jeho vedením změnila v GPU (OGPU). Tento mocný aparát měl v roce 1917 25 zaměstnanců, v roce 1924 téměř 22 tisíc a obrovskou síť tajných agentů. Za první dva roky se počet obětí odhaduje na 50-100 tisíc, do roku 1926 asi půl milionu. Pod Dzeržinského organizací začaly vznikat pracovní tábory GULAG pro odpůrce režimu, postupně i jen pro „třídní nepřátele“. Do roku 1960, kdy byly zrušeny, jimi prošly odhadem desítky milionů lidí a hrály i nezanedbatelnou roli v sovětském hospodářství.

Zemřel 20. července 1926 v Moskvě na infarkt myokardu, a to bezprostředně po dvouhodinové řeči k Ústřednímu výboru VKS(b), v níž ostře útočil na „opozici“ Trockého, Zinověva a Kameněva. +more O jeho smrti panují dodnes různé dohady, žádný však nebyl věrohodně historicky potvrzen.

Legenda

Dzeržinskij imponoval svým až fanatickým odhodláním a když zemřel, nazval ho Stalin „rytířem revoluce“. Tím začalo soustavné propagandistické budování jeho pověsti jako údajně čestného muže s čistýma rukama. +more Byla po něm pojmenována řada měst, ulic a závodů, populární fotoaparát FED, lokomotivy FD a postavena řada pomníků. Velký železný pomník stál na Lubjance před budovou KGB a v roce 1991 byl stržen jako symbol komunismu. V roce 2012 však vedení města Moskvy rozhodlo, že bude obnoven jako kulturní památka.

Spisy (české překlady)

Výbor z díla. Překlad Jan Kovář. +more 2. vyd. Praha: Naše vojsko, 1977. 224 s. cnb000412415. [1. vydání: Naše vojsko, 1974, cnb000464249. ] * Projevy a články 1908-1926. 1. vyd. Praha: Naše vojsko, 1951. 312 s. cnb000503040.

Soubor:19190000-dzershinsky cheka leaders-2. jpg| F. +more E. Dzeržinskij (druhý zleva) s vedoucími Čeky (1919) Soubor:Menzhinsky V 1921-2. jpg|Dzeržinskij (druhý sedící zprava) s ostatními členy kolegia VČK v roce 1921.

Odkazy

Reference

Literatura

DZERŽINSKIJ, Feliks Èdmundovič a SOFINOV, Pavel Georgijevič. Listy ze života Felixe Dzeržinského. +more Překlad Zdeňka Fraňková. 1. vyd. Praha: SNPL, 1959. 291 s. cnb000513365. [Obsahuje deník a korespondenci F. E. Dzeržinského a studii P. E. Sofinova „Stránky ze života F. E. Dzeržinského„. ] * Sylwia Frolow, Dzeržinskij - láska a revoluce. Překlad: Benešová, Michala a Zakopalová, Lucie. Premedia 2015, 360 s. * A. Zubov (red. ), Dějiny Ruska 20. století I. Praha: Argo 2014 * ZUBOV, Nikolaj Ivanovič. F. E. Dzeržinskij. 1. vyd. Bratislava: Pravda, 1974. 410 s.

Externí odkazy

[url=http://www. totalita. +morecz/vysvetlivky/o_dzerzinskijf. php]Na serveru Totalita. cz[/url] * [url=http://www. valka. cz/newdesign/v900/clanek_11121. html]Na serveru Válka. cz[/url] * [url=http://www. mlp. cz/cz/offline/perlie/D/111751. htm]Katalog Městské knihovny v Praze[/url] * [url=http://encyklopedia. sme. sk/clanok. asp. cl=2815397]článek ve SME[/url] * [url=http://www. rozhlas. cz/plus/portrety/_zprava/felix-edmundovic-dzerzinskij-architekt-rudeho-teroru--1277042]Pořad Českého rozhlasu Plus Felix Edmundovič Dzeržinskij - architekt rudého teroru[/url].

Kategorie:Sovětští politici Kategorie:Polští politici Kategorie:Staří bolševici Kategorie:Polští revolucionáři Kategorie:NKVD Kategorie:Nositelé Řádu rudého praporu Kategorie:Narození 1877 Kategorie:Narození 11. +more září Kategorie:Úmrtí 1926 Kategorie:Úmrtí 20. července Kategorie:Úmrtí v Moskvě Kategorie:Zemřelí na infarkt myokardu Kategorie:Pohřbení u Kremelské zdi Kategorie:Muži.