Cesko.wiki Ferdinand Goglia
Author
Albert FloresFerdinand Goglia von Zlota Lipa ( Ing. Ferdinand Johann Anton Goglia Ritter von Zlota Lipa) (13. září 1855 Budapešť - 17. září 1941 Vídeň) byl rakousko-uherský generál a vojevůdce první světové války. V c. k. armádě sloužil od roku 1875, jako důstojník dělostřelectva působil u řady posádek převážně v Uhrách, uplatnil se také jako pedagog a zastával funkce ve vojenské administraci. Na začátku první světové války se jako divizní velitel a později velitel armádního sboru vyznamenal na východní frontě. V roce 1916 dosáhl hodnosti polního zbrojmistra a byl povýšen do šlechtického stavu. Poté zastával funkci generálního inspektora dělostřelectva ve Vídni. V závěru války byl znovu povolán do aktivní služby a na italské frontě byl jedním z vrchních velitelů rakousko-uherské armády do konečné porážky v bitvě u Vittorio Veneta (1918). Po zániku monarchie byl penzionován a dožil v soukromí ve Vídni.
Životopis
Ferdinand Goglia jako polní zbrojmistr (1916) +morejpg|náhled|vlevo|Erb_Ferdinanda_Goglii_po_povýšení_do_Šlechta'>šlechtického stavu (1917) Narodil se v rodině c. k. majora Ferdinanda Goglii a jeho manželky Virginie, rozené Pozzi. Vojenskou průpravu získal nejprve na kadetních školách v Mariboru a Eisenstadtu, poté studoval na Technické vojenské akademii ve Vídni. Do armády vstoupil v roce 1875 a ještě téhož roku se stal poručíkem u 12. dělostřeleckého pluku v Lublani. V roce 1878 se zúčastnil okupace Bosny a Hercegoviny a poté si doplnil vzdělání na nově založené Dělostřelecké škole ve Vídni (1879-1881). V roce 1881 byl povýšen na nadporučíka a poté sloužil u posádek v Záhřebu, Prešpurku a Budapešti. Mezitím postupoval v hodnostech (kapitán 1889, major 1896) a od roku 1896 působil jako pedagog na Dělostřelecké škole spadající pod ministerstvo zeměbrany.
Od roku 1900 jako podplukovník velel 16. dělostřeleckému pluku v Košicích, s nímž byl v roce 1905 přeložen do Lučence, mezitím byl povýšen na plukovníka (1904). +more Od roku 1906 byl velitelem 2. dělostřeleckého pluku ve Vídni. Zde později působil u generálního štábu a od roku 1910 byl ředitelem Dělostřelecké školy, téhož roku dosáhl hodnosti generálmajora. Od roku 1912 byl prezidentem Vojenského technického výboru a v roce 1913 byl povýšen na polního podmaršála.
První světová válka
Po vypuknutí první světové války byl odvelen na východní frontu, kde byl přidělen k vrchnímu velení pevnosti, zároveň byl velitelem 43. dělostřelecké brigády. +more Bojoval u Lvova a po proniknutí do ruského Polska převzal velení 33. pěší divize, s níž se zúčastnil dalších bojů na Ukrajině. V květnu 1915 byl jmenován velitelem 5. armádního sboru, s nímž překročil Dněstr a obsadil město Mykolajiv. Poté se mu podařilo zatlačit ruské jednotky za řeku Zolota Lypa mimo hranice Rakouska-Uherska. Přes oslabený početní stav svého armádního sboru nadále kladl účinný odpor ruským vojskům, své pozice musel vyklidit až během Brusilovovy ofenzívy v roce 1916. Jeho aktivity na východní frontě se mimo jiné vyznačovaly velmi bezohledným postupem vůči civilnímu obyvatelstvu, za což byl kritizován i svými podřízenými. K datu 1. listopadu 1916 byl povýšen do hodnosti polního zbrojmistra, krátce poté byl z fronty odvolán do Vídně a stal se generálním inspektorem dělostřelectva. V létě 1918 byl znovu povolán do aktivní služby, tentokrát na italskou frontu a v červenci 1918 převzal velení 24. armádního sboru. V září 1918 byl pověřen vrchním velením armádní skupiny Belluno (Armeegruppe Belluno), do níž patřily dva armádní sbory a celkem devět divizí. V této funkci byl však již jen pasívním pozorovatelem rozkladu rakousko-uherské armády a konečné porážky u Vittorio Veneta (1918).
K datu 1. ledna 1919 byl formálně penzionován a od té doby žil v soukromí ve Vídni. +more Od roku 1895 byl ženatý s Idou Cazafurovou (1873-1952), s níž měl čtyři děti. Spolu s manželkou je pohřben na Centrálním hřbitově ve Vídni (skupina 41F).
Tituly a ocenění
Ve funkci generálního inspektora dělostřelectva obdržel titul c. k. +more tajného rady s nárokem na oslovení Excelence (1917). Osobním listem císaře Františka Josefa z července 1916 byl povýšen do šlechtického stavu, příslušný diplom byl vystaven až 31. ledna 1917 novým císařem Karlem I. . Získal šlechtický titul rytíř s predikátem von Zlota Lipa odvozeným od jeho úspěchů na východní frontě v roce 1915. Platnost šlechtického titulu byla v roce 1918 rozšířena i pro jeho mladšího bratra Viktora, c. k. plukovníka ve výslužbě. , Ferdinand Goglia během své vojenské kariéry obdržel řadu vyznamenání, za první světové války získal i několik ocenění ve spojeneckém Německu.
Řády a vyznamenání
60x60pixelů Válečná medaile (1879) * +morepng'>60x60pixelů Jubilejní pamětní medaile (1898) * 60x60pixelů Vojenský záslužný kříž III. třídy (1900) * 60x60pixelů Řád železné koruny III. třídy (1907) * 60x60pixelů Vojenský jubilejní kříž (1908) * 60x60pixelů Pamětní bosensko-hercegovská medaile (1909) * 60x60pixelů rytířský kříž Leopoldova řádu (1912) * 60x60pixelů Pamětní mobilizační kříž (1913) * 60x60pixelů Řád železné koruny II. třídy s válečnou dekorací (1915) * 60x60pixelů Řád pruské koruny I. třídy (Německo, 1915) * 60x60pixelů Řád železné koruny I. třídy s válečnou dekorací (1915) * 60x60pixelů Železný kříž II. třídy (Německo, 1915) * 60x60pixelů velkokříž Leopoldova řádu s válečnou dekorací (1916) * 60x60pixelů Vyznamenání za zásluhy o Červený kříž (1917) * 60x60pixelů Železný kříž I. třídy (Německo, 1917) * 60x60pixelů Vojenský záslužný kříž II. třídy s válečnou dekorací (1917) * 60x60pixelů Vojenská záslužná medaile (1918) * 60x60pixelů Válečný záslužný kříž (Německo, 1918) * 60x60pixelů Řád červené orlice I. třídy (Německo, 1918).
Odkazy
Reference
Literatura
BALLA, Tibor: A Nagy Háború osztrák-magyar tábornokai; Národní kulturní fond, Budapešť, 2010; s. 144-145 (heslo Ferdinand Goglia) ISBN 978-963-446-585-0 [url=http://real-d. +moremtak. hu/652/7/dc_633_12_doktori_mu. pdf]dostupné online[/url].
Externí odkazy
[url=http://www. weltkriege. +moreat/Generalitaet/03%20General/Feldzeugmeister/Goglia/goglia. htm]Ferdinand Goglia na webu weltkriege[/url] * [url=https://www. rodinny-erb. cz/. goglia,291]Biografie Ferdinanda Goglii na webu Rodinný erb[/url] * [url=https://www. valka. cz/Goglia-von-Zlota-Lipa-Ferdinand-t162327]Ferdinand Goglia na webu valka. cz[/url] * [url=https://www. austro-hungarian-army. co. uk/biog/goglia. htm]Ferdinand Goglia na webu austro-hungarian army[/url] * [url=https://www. biographien. ac. at/oebl_2/20. pdf]Ferdinand Goglia in: Oesterreichisches Biographisches Lexikon[/url].
Kategorie:Rakousko-uherští generálové Kategorie:Osobnosti první světové války Kategorie:Rakouští šlechtici Kategorie:Tajní radové Kategorie:Rakousko-uherské osobnosti první světové války Kategorie:Nositelé Řádu Leopoldova Kategorie:Nositelé Řádu železné koruny Kategorie:Nositelé Vojenského záslužného kříže (Rakousko) Kategorie:Nositelé Vojenské záslužné medaile (Rakousko) Kategorie:Nositelé Vojenského jubilejního kříže Kategorie:Nositelé Železného kříže Kategorie:Nositelé Řádu koruny (Prusko) Kategorie:Nositelé Řádu červené orlice Kategorie:Narození 13. +more září Kategorie:Narození v roce 1855 Kategorie:Narození v Budapešti Kategorie:Úmrtí 17. září Kategorie:Úmrtí v roce 1941 Kategorie:Úmrtí ve Vídni Kategorie:Pohřbení na vídeňském centrálním hřbitově Kategorie:Muži.