Ferenc Deák

Technology

12 hours ago

Author

Albert Flores

Ferenc Deák byl významný maďarský politik a státník, který se stal jednou z nejvýraznějších postav revolučního dění v Uhersku v 19. století. Narodil se v roku 1803 a věnoval se právnické profesi. Jeho politická kariéra začala po revolučních událostech v roce 1848, kdy vystupoval jako zastánce zmírnění maďarského nezávislosti na Habsburské monarchii. Deák se také zasazoval o zachování vztahů mezi Maďarskem a Rakouskem, což se ukázalo jako klíčové v procesu jednání o nové politické úpravě v rámci Rakousko-Uherského impéria. Jeho nejvýznamnějším úspěchem bylo Deákovo vyjednávání s císařem Františkem Josefem I., které vedlo k tzv. Deákově dohodě v roce 1867. Tento kompromis umožnil vznik Dualistického Uherska, které poskytlo Maďarům větší míru samosprávy a určitou nezávislost na Vídni. Ferenc Deák zemřel v roce 1876, ale jeho politické dědictví a přínos k politickému vývoji v Uhersku zůstává natrvalo.

Ferenc Deák (17. října 1803 Söjtör - 28. ledna 1876 Budapešť) byl uherský politik 19. století. Od roku 1833 byl poslancem uherského sněmu. Nesouhlasil s radikalismem Lajose Kossutha během revoluce roku 1848. Je autorem tzv. Dubnových či Velikonočních článků z roku 1865, které předznamenaly Rakousko-uherské vyrovnání z roku 1867 a z něho vyplývající dualismus. Jedná se o jednoho z nejvýznamnějších maďarských politiků 19. století, který bývá titulován jako mudrc národa.

Život

Ferenc Deák kolem roku 1840 Ferenc Deák se narodil +more_říjen'>17. října 1803 ve staré šlechtické rodině v Söjtöru, v západomaďarské župě Zala. Vystudoval práva na akademii v Rábu a následně pracoval jako notář a advokát. Od roku 1833 zasedal jako poslanec uherského zemského sněmu. V roce 1848 byl zvolen ministrem spravedlnosti v uherské vládě Lajose Batthyányho. V průběhu roku se dostal do sporu s tehdejším ministrem financí, radikálním Lajosem Kossuthem. Deák tehdy prosazoval dohodu s Habsburky a odmítal Kossuthem prosazované osamostatnění Uher. Poté, co bán Josip Jelačić vtáhl do Uher a Batthyányho vláda podala demisi, se Ferenc Deák stáhl z veřejného života do ústraní svého panství. Během maďarské revoluce se pak neúspěšně pokoušel vyjednat zastavení bojů mezi revolučními uherskými silami a centrální rakouskou vládou. Po porážce revoluce byl jedním z mála vrcholných uherských politiků, kterým se vyhnula následná perzekuce.

Říjnový diplom, kterým se císař František Josef I. +more v roce 1860 zřekl absolutismu, nepovažoval Deák za dostatečný. Se svými stoupenci požadoval autonomii Uher, přičemž argumentoval tím, že Uhry byly s Rakouskem historicky spojeny pouze personálně, tedy osobou panovníka. Své vyjednávání s trůnem Deák otiskl v tzv. Velikonočním článku. V roce 1866 byl členem výboru připravujícího zákon o novém postavení Uher v rámci Rakouska. Deákovy snahy o zrovnoprávnění Uher v rámci monarchie vyvrcholily v roce 1867 rakousko-uherským vyrovnáním.

Ferenc Deák zůstal poslancem a vlivným uherským politikem až do roku 1872. Zemřel +more_leden'>28. ledna 1876 v Budapešti. Následoval státní pohřeb a uložení jeho těla v mauzoleu.