Filip Josef Kinský

Filip Josef František hrabě Kinský z Vchynic a Tetova (Philipp Joseph Graf Kinsky von Wchinitz und Tettau) (1. května 1700, Praha - 12. ledna 1749, Vídeň) byl český šlechtic, diplomat a státník ze starého českého rodu Kinských. V letech 1728-1736 byl rakouským velvyslancem v Londýně, poté jako nejvyšší kancléř Českého království (1738-1745) patřil k vlivným rádcům Marie Terezie v počátcích její vlády. Jako politik i podnikatel na svých panstvích v Čechách (Česká Kamenice) byl stoupencem zásad merkantilismu. Byl rytířem Řádu zlatého rouna (1744).

Život

Narodil se 1. +more května 1700 v Praze jako dvanáctý potomek Václava Norberta Oktaviána Kinského (1. duben 1642 Praha - 3. leden 1719 Vídeň nebo Praha), nejvyššího kancléře Českého království, z jeho druhého manželství (sňatek 3. června 1697) s Marií Annou Terezií z Nesselrode na Ereshoven († 6. říjen 1716). V době otcova úmrtí byl ještě nezletilý, poručníkem byl stanoven starší nevlastní bratr Štěpán Vilém Kinský. Filip Josef absolvoval kavalírskou cestu, mimo jiné studoval v Leidenu. Filipova následná rychlá kariéra ve státních úřadech byla podmíněna patronátem prince Evžena Savojského, který byl přítelem celé rodiny Kinských. V roce 1721 byl jmenován císařským komořím a radou apelačního soudu. Byl účastníkem pražské korunovace Karla VI. a ve své tehdejší rezidenci v Celetné ulici hostil švagra hraběte Ludvíka Batthyányho (příbuzenské vztahy s rodem Batthyányů měly také vliv na protekci ze strany Evžena Savojského). Od roku 1724 byl Filip Kinský členem sboru místodržících Českého království. V roce 1727 se stal císařským tajným radou a viceprezidentem apelačního soudu. Již v této době byl také aktivním členem komerčního kolegia Českého království zřízeného v roce 1724.

Vyslanec v Londýně

Osm let zastával funkci císařského vyslance ve Velké Británii, v Londýně pobýval od září 1728 do září 1736. Vzhledem k malým diplomatickým zkušenostem měla jeho mise zpočátku spíše ceremoniální charakter a k důležitým politickým jednáním nebyl přizván (tzv. +more druhá vídeňská smlouva z roku 1731 byla uzavřena bez jeho účasti). Dopustil se také několika přehmatů, kdy jednal s vládní opozicí a Evženem Savojským byl kritizován za nízkou frekvenci diplomatických zpráv. Vzhledem k dlouhodobému pobytu se ale nakonec Kinský zařadil mezi důležité osobnosti londýnské společnosti a pravidelně se stýkal s premiérem Robertem Walpolem a s ministrem zahraničí lordem Townshendem. Obýval palác na Hanover Square pronajatý od hraběte Scarborougha a nákladné slavnosti pořádané k různým příležitostem navštěvovali i členové královské rodiny. V roce 1731 byl jmenován členem Královské společnosti. Z postu mimořádného vyslance povýšil v roce 1732 na stálého velvyslance. V závěru diplomatické mise v Británii vyjednal vysokou půjčku pro Karla VI. (1735). Hostem na Kinského recepci při příležitosti sňatku Marie Terezie s Františkem Štěpánem Lotrinským byl i britský král Jiří II. (1736).

Nejvyšší kancléř

Po návratu z Londýna byl v roce 1736 jmenován místokancléřem Českého království a následně v letech 1738-1745 zastával funkci nejvyššího kancléře. Od roku 1738 byl zároveň členem Tajné konference s titulem státního a konferenčního ministra. +more Po smrti císaře Karla VI. patřil k nejvlivnějším poradcům Marie Terezie, své kvality osvědčil za války o rakouské dědictví a v první fázi tereziánských reforem. Za francouzské okupace Prahy v letech 1741-1742 se díky pobytu u armády vyhnul konfrontaci s protikrálem Karlem Bavorským. Pomáhal financovat císařskou armádu, zajišťoval zásobování potravinami pro civilní obyvatelstvo a v boji proti okupačním vojskům neváhal sáhnout i k netradičním prostředkům (plánoval například vyvolat selské povstání). Funkci nejvyššího kancléře dočasně převzal hrabě Jan František z Kaisersteina. Po vytlačení francouzské armády z Čech pomáhal organizovat pražskou korunovaci Marie Terezie na českou královnu a z titulu své funkce byl také jejím důležitým účastníkem (1743). Za zásluhy byl v roce 1744 jmenován rytířem Řádu zlatého rouna. Zhruba v roce 1744 byl pověřen řízením finančních záležitostí dědičných zemí a po smrti hraběte Gundakara Starhemberga byl jmenován prezidentem Bankovní dvorské deputace (Bancohofdeputation, 1745-1747). V této funkci prosazoval efektivnější obchodní vztahy s Rakouským Nizozemím, usiloval také o zřízení obchodní společností v Terstu. Kvůli vysokému daňovému zatížení českých zemí a plánované reformě státní správy se zrušením české dvorské kanceláře se dostal do sporu s hrabětem Haugwitzem, v roce 1747 rezignoval a odešel do soukromí. V čele Bankovní deputace jej nahradil švagr Rudolf Chotek.

Majetek

Závětí svého otce Václava Norberta se stal dědicem panství Česká Kamenice, které patřilo k velkým pozemkovým celkům v severních Čechách, kde žilo více než 14 000 obyvatel. I když Filip Kinský na kamenickém panství pobýval jen výjimečně, podporoval jeho ekonomický rozvoj. +more Navázal na podnikatelské aktivity svého otce v oboru sklářství, zasloužil se také o rozšíření textilní výroby. Na zakládání textilních manufaktur se podíleli i angličtí odborníci, které sem Kinský posílal v době svého pobytu v Londýně. Cílený přechod ze zemědělství na průmyslovou výrobu ovlivnil charakter celého regionu přetrvávající až do 20. století. Krátce po převzetí dědictví rozšířil Filip Kinský svůj majetek o panství Zlonice, které koupil v roce 1721 od Kolovratů. Zámek Zlonice se stal jeho občasným sídlem a v jeho sousedství nechal postavit barokní kostel Nanebevzetí Panny Marie (architekt František Maxmilián Kaňka). Od příbuzných Martiniců získal pak ještě panství Mšené (1742) a Budenice (1748). Funkci panského sídla plnil zámek ve Zlonicích do roku 1758, po jeho požáru přesídlili Filipovi nástupci do zámku v Budenicích.

Zemřel ve Vídni ve věku 48 let, pohřben byl v kostele sv. Salvátora v Praze. +more Ve své závěti vyčlenil vysoké finanční částky pro zřízení špitálů a chudobinců v České Kamenici a Zlonicích. Dědicem většiny majetku se stal syn František Oldřich (1726-1792), který zároveň po potomstvu strýce Štěpána Viléma převzal v roce 1752 také titul knížete.

Rodina

Oženil se 17. listopadu 1722 s hraběnkou Marií Karolínou z Martinic (26. +more 12. 1700 Modena - 12. 5. 1785 Vídeň), dcerou diplomata a neapolského místokrále Jiřího Adama II. hraběte z Martinic (1650 - 24. 7. 1714 Praha) a jeho manželky Marie Josefíny hraběnky ze Šternberka (31. 10. 1668 - 28. 12. 1747). Měli spolu osm dětí:.

* 1. František Karel (2. +more 11. 1722 - 6. 1. 1728) * 2. Karel Josef (30. 8. 1723 - 1. 10. 1724) * 3. Marie Josefa (14. 10. 1724 Praha - 11. 8. 1754 Vídeň) ** ∞ (2. květen 1740 Vídeň) Michael Jan z Althannu (5. 4. 1710 - 16. 12. 1778) * 4. František de Paula Oldřich (23. 4. 1726 Zlonice - 18. 12. 1792 Praha), 3. kníže Kinský z Vchynic a Tetova ** ∞ (14. duben 1749) Marie Sidonie z Hohenzollern-Hechingenu (24. 2. 1729 - 28. 4. 1815), jejich děti: *** Filip-Josef (14. 2. 1750 - 1751) *** Josef Arnošt (12. 1. 1751 Vídeň - 11. 8. 1798 Praha), 4. kníže Kinský **** ∞ (23. duben 1777) Vídeň Marie Rosa z Harrachu (25. 11. 1758 - 31. 3. 1814) *** Václav Oktavián (23. 9. 1752 - 1771) *** Marie Anna (26. 11. 1754 - 23. 8. 1828) *** 1. ∞ (27. duben 1778; rozvedeni) Rudolf Ferdinand ze Salburgu (1732 - 19. 4. 1806) *** 2. ∞ (18. duben 1789) Václav ze Sinzendorfu (2. 8. 1755 - 2. 5. 1810) * 5. Marie Anna (10. 7. 1727 - 13. 9. 1733) * 6. Marie Tereza (14. 4. 1730 - 27. 3. 1797) ** ∞ (15. duben 1765) Otto-Filip z Hohenfeldu (18. 2. 1733 - 17. 4. 1799) * 7. Marie Antonie (2. 2. 1732-1803) ** 1. ∞ (1752) Mikuláš Erdödy (1719 - 31. 8. 1757) ** (. ) 2. ∞ (1759) Kryštof Erdődy z Monyorókeréku a Monoszló (1726-1777) * 8. Jan Josef Maxmilián (1. 5. 1734 - 16. 5. 1790) ** ∞ (25. duben 1758) Marie Terezie z Auerspergu (22. 3. 1735 - 15. 11. 1800), jejich děti: *** 1. Marie Franziska de Paula Xaverie (15.

Zajímavosti

V koprodukčním televizním projektu Marie Terezie z roku 2017 ztvárnil jeho postavu slovenský herec Alexander Bárta.

Odkazy

Poznámky

Reference

Literatura

KUBEŠ, Jiří a kolektiv: V zastoupení císaře. Česká a moravská aristokracie v habsburské diplomacii 1640-1740, NLN, Praha, 2018; 638 s. +more ISBN 978-80-7422-574-1 * * VOKÁČOVÁ, Petra: Příběhy o hrdé pokoře. Aristokracie českých zemí v době baroka; Nakladatelství Academia, Praha, 2014; 963 s. ISBN 978-80-200-2364-3.

Externí odkazy

[url=https://de. wikisource. +moreorg/wiki/BLK%C3%96:Kinsky_von_Wchinitz_und_Tettau,_Philipp_Joseph_Graf]Filip Josef Kinský in: Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich[/url] * [url=http://genealogy. euweb. cz/bohemia/kinski1. html]Rodokmen Kinských na stránkách genealogy. euweb. cz (Miroslav Marek)[/url].

Filip Josef Kategorie:Čeští šlechtici Kategorie:Rakouští šlechtici Kategorie:Čeští kancléři Kategorie:Čeští místokancléři Kategorie:Čeští místodržící Kategorie:Politici habsburské monarchie Kategorie:Členové Královské společnosti Kategorie:Diplomaté Rakouska Kategorie:Císařští komoří Kategorie:Čeští tajní radové Kategorie:Osobnosti válek o rakouské dědictví Kategorie:Rytíři rakouského Řádu zlatého rouna Kategorie:Narození 1. +more května Kategorie:Narození 1700 Kategorie:Narození v Praze Kategorie:Úmrtí 12. ledna Kategorie:Úmrtí 1749 Kategorie:Úmrtí ve Vídni Kategorie:Pohřbení v kostele svatého Salvátora (Praha) Kategorie:Muži.