Filip Pařížský

Technology

12 hours ago

Author

Ludvík Filip Albert Orleánský, hrabě pařížský (Louis Philippe Albert d'Orléans, comte de Paris; 24. srpna 1838, Paříž - 8. září 1894, Stowe v hrabství Buckinghamshire) byl francouzský princ, důstojník a historik. Byl nejstarším synem Ferdinanda Filipa Orleánského a vnukem posledního francouzského krále Ludvíka Filipa.

Život

Po smrti svého otce v roce 1842 postoupil Filip na pozici následníka trůnu svého dědečka, francouzského krále Ludvíka Filipa. Po únorové revoluci roku 1848 byl však nucen odejít s rodinou do britského exilu. +more Od smrti svého dědečka v roce 1850 byl coby Filip VII. uznáván příznivci Orleánského rodu (orleániststy) za legitimního uchazeče o francouzský trůn. Během americké občanské války působil se svým bratrem Robertem a dalšími členy rodiny jako důstojník v armádě Unie. Jako člen štábu Potomacské armády se pod vedením generála George B. McClellana vyznamenal v tažení na Richmond roku 1862. Napsal pak o občanské válce čtyřdílnou historickou práci.

Po pádu Druhého francouzského císařství roku 1870 se dva monarchistické proudy orleánistů a legitimistů pokusily o vzájemné usmíření s cílem obnovit monarchii. Jako krále měl Filip uznat Bourbona Jindřicha z Chambordu jakožto Jindřicha V. +more, a ten měl naopak uznat ústavu „červencové monarchie“. Tato „fúze“ však selhala z důvodu toho, že ultrakonzervativní hrabě Chambord v manifestu z července 1871 odmítl přijmout revoluční trikolóru i královský erb se třemi zlatými liliemi na modrém štítu jako symboly francouzského státu. Pro něj byl přijatelný pouze bílý prapor s liliemi používaný absolutistickým ancien régime před francouzskou revolucí, zatímco Filip kompromis podporoval. Za tímto sporem o vlajku se projevily dva protichůdné pohledy na božské právo na jedné straně a princip národní suverenity vytvořený revolucí na straně druhé.

V roce 1873 se Filip znovu pokusil uzavřít kompromis s hrabětem z Chambordu v jeho exilu ve Frohsdorfu a uznal jeho právo na trůn. Dohoda však zůstala pouze povrchní, protože zůstaly odlišné pohledy obou táborů. +more Poté, co v roce 1883 bezdětný Chambord zemřel a královská linie Bourbonů vymřela, Filip vyhlásil nárok Orleánských na výhradní právo následnictví trůnu. Ultraloajální stoupenci legitimismu to však odmítli a vyhlásili vlastního uchazeče o trůn z rodu Bourbon-Anjou, takže rozkol v monarchistickém hnutí pokračoval.

Mezitím se ve Francii konsolidovala třetí republika a monarchisté v roce 1876 ztratili většinu v Poslanecké sněmovně ve prospěch republikánů. 22. +more června 1886 byl přijat zákon o vyhoštění orleánského rodu z Francie, načež se Filip vrátil do Anglie, kde pak zemřel. Byl pohřben v kapli Saint-Charles Borromée ve Weybridge. V roce 1950 byl zrušen zákon o vyhoštění rodu, takže roku 1958 mohlo být jeho tělo i těla dalších uprchlých členů rodu převezeno do Chapelle royale Saint-Louis v Dreux, tradičním pohřebišti rodiny.

Rodina

Louis Philippe se 30. května 1864 oženil se svou sestřenicí Marií Isabelou (1848-1919), dcerou Antonína Orleánského, vévody z Montpensier. +more Měli osm dětí:.

* Amélie Orleánská (28. září 1865 - 25. +more října 1951), ⚭ 1886 Karel I. Portugalský (28. září 1863 - 1. února 1908), portugalský král od roku 1889 až do své smrti * Filip Orleánský (6. února 1869 - 28. března 1926), vévoda orleánský, ⚭ 1896 Marie Dorotea Rakouská (14. června 1867 - 6. dubna 1932), rakouská arcivévodkyně * Helena Orleánská (13. června 1871 - 21. ledna 1951) *: ⚭ 1895 Emanuel Filibert Savojský (13. ledna 1869 - 4. července 1931), vévoda z Aosty *: ⚭ 1936 Otto Campini (1872-1951) * Karel Orleánský (*/† 1875) * Isabela Orleánská (7. května 1878 - 21. dubna 1961), ⚭ 1899 Jan Orleánský (4. září 1874 - 25. srpna 1940), vévoda z Guise * Jakub Orleánský (1880-1881) * Luisa Orleánská (24. února 1882 - 18. dubna 1958), ⚭ 1907 Karel Bourbonsko-Sicilský (10. listopadu 1870 - 11. listopadu 1949) * Ferdinand Orleánský (9. září 1884 - 30. ledna 1924), vévoda z Montpensieru, ⚭ 1921 María Isabel González de Olañeta y Ibarreta, 3. markýza z Valdeterrazu (1895-1958).