Flagelant

Technology

12 hours ago

Author

Průvod flagelantů v Belgii 1349

Flagelant (z lat. „flagellans“ - bičující), česky sebemrskač nebo mrskač, označuje přívržence exaltovaného asketického hnutí ve středověku, kteří se na veřejnosti bičovali a chtěli tak pohnout své spoluobčany k pokání před nadcházejícím soudem světa.

Historie

Bičování sebe sama jako náboženské jednání je známo z mnoha starověkých kultur, z Egypta, z Indie, z Číny aj. Křesťanští poustevníci a později i mniši asketických řádů v něm viděli připodobnění k bičovanému Kristu a k jeho utrpení.

+more2'> Flagelanti v Německu (Norimberská kronika, 1493) První masové flagelantské hnutí vzniklo v Perugii roku 1260 na výzvu dominikánského kazatele Raniera. Mnoho lidí ze všech společenských vrstev táhlo v průvodu od města k městu, bičovali se a zpívali, takže se k nim přidávali další. Z Itálie táhli i do Rakouska, Uher, Bavorska, Polska a do Porýní. Protože z toho vznikaly různé konflikty, papež Urban IV. hnutí brzy zakázal. Další vlna podobného kajícnického hnutí vznikla v době velké morové epidemie, která se od roku 1348 rozšířila po celé západní Evropě, od Itálie až do Anglie, Dánska a Čech. V Čechách je na podnět Arnošta z Pardubic dal král Karel IV. ze země vyhnat. S návratem katolictví v období rekatolizace se do Čech tento projev zbožnosti vrátil. Veřejné průvody bičujících se kajícníků, řeholníků i laiků - například z tzv. mariánských náboženských družin - se konaly zejména na Velký pátek. Chodívaly středem města za svitu pochodní, v čele jely na koních symbolické postavy - „Herodes“, „Pilát“ a ostatní soudci Kristovi - a na alegorických vozech byly předváděny živé výjevy z umučení Krista.

Zejména v Německu se flagelanti organizovali do přísně organizovaných sekt, nosili bílé roucho s křížem a vytvářeli si i vlastní učení, například o tom, že účast v průvodu po dobu 33 dnů zbavuje člověka všech hříchů. Konrad Schmid o sobě roku 1360 prohlásil, že je mu svěřena všechna církevní moc a autorita; poté byl roku 1369 upálen. +more Soudy s flagelanty poté pokračovaly až do konce 15. století, zejména v Durynsku. Podobná, ale méně rozšířená hnutí se pak vyskytovala zejména v jižní Evropě a ve španělských koloniích až do 19. století.

Flagelanti v naračních pramenech

Dalimilova kronika, napsaná na počátku 14. století, se také o flagelantech zmiňuje.

,Roku dvanáct set padesát devět blud

starý, jenž byl tajen doposud,

projevil se zjevně. Naháči

zas do české země přikvačí,

toulají se v tlupách po kraji,

po pás nazí válejí se v kališti,

metlami si hřbety mrskají

a na služby Boží strašné kletby dští.

Své pokáni staví nade vše,

nechtějí znát ani svátost mše,

takže mnozí lidé nemělí

navštívit se bojí kostely

a páni i paní bez studu

upadají také do bludu.

Vykoupit by duši mohli stad,

kdyby kněz jim určil tak se kát

a všelikou znášet útrapu.

Naháči však chtěli do drápů

Lucifera dostat všechen lid

a jeho řád v světě nastolit.

Hříšníky Bůh omilostní.

Luciferiáni zlostní

platili však za kacíře,

kteří škodí pravé víře.

Proto v ohni hranic Řím

ďábla z těla vyhnal jim."

Zmínku o flagelantech lze nalézt i ve Vídeňské obrázkové kronice (Chronica Picta), vytvořené mezi lety 1358 - 1370: ,V tom istom čase, roku Pána tisícdvestošestdesiatom treťom, sa ľud bičoval a kade - tade sa potuloval."