France Prešeren

Život

Narodil se v selské rodině jako třetí dítě (a zároveň první syn) Mini a Šimona Prešerenových. Rodiče mohli Franceho, který už jako dítě vykazoval výjimečné nadání, posílat do školy díky výnosům statku. +more Podle matčina přání se měl stát duchovním.

Do školy začal chodit roku 1808 ke svému strýci faráři. Od roku 1810 navštěvoval obecnou školu v Ribnici. +more Po ukončení gymnázia v Lublani pokračoval ještě dva roky tzv. filosofií, která za Rakouska představovala přípravu na univerzitní studium. Poté odcestoval do Vídně, kde si přál studovat právo; juristé však museli absolvovat ještě třetí ročník filosofie. Prešeren ho dokončil roku 1821 ve Vídni a následující rok se zapsal ke studiu práv. Ivana Grohara. Při výběru studijního oboru se nepohodl s rodiči, matka prosazovala, aby vstoupil do kněžského semináře. Na svém rozhodnutí Prešeren trval, i když mu rodiče odepřeli finanční podporu. Povedlo se mu získat Knaflovo stipendium, pomáhal mu strýc Josef a přivydělával si kondicemi. Na prázdniny se vracel domů. Během vídeňského pobytu studoval básnická díla všech období. Roku 1824 se zamiloval v Lublani do dcery hostinského.

Pracovní a spisovatelské úspěchy

První vydání Prešerenovy poezie z roku 1847. +more Roku 1828 dokončil studia, v létě cestoval na Moravu. Po návratu do Lublaně nastoupil u právníka Leopolda Baumgartnera do svého prvního zaměstnání jako koncipient. V letech 1828-1846 ve městě dlouhodobě žil a přijal ještě pracovní místo ve státním úřadě.

V Lublani navázal styky s profesorem Matijem Čopem, rodákem ze Žirovnice. Byl to vzdělaný literát a knihovník, mluvil 19 jazyky. +more Korespondenční styk Prešeren udržoval s českými obrozenci, především F. L. Čelakovským. Roku 1832 přesídlil do Klagenfurtu, kde u Apelačního dvorského soudu 26. května roku 1832 složil zkoušky advokáta. Tam udržoval známost s Němkou Mariou Johannou Khlunovou ze Štýrského Hradce, kterou později opustil. Při této příležitosti napsal Sonety nesreče. Jeho další múzou a nenaplněnou láskou byla Julija Primicová. Roku 1837 poznal dělnici Annou Jelovšekovou, s kterou později žil a porodila mu tři děti.

Spolu s Matijou Čopem se stal hlavním autorem a překladatelem slovinského literárního almanachu Kranjska čbelica, vydávaného Mihalem Kasteljićem. Sborník vyšel pětkrát: roku 1830, 1831, 1832, 1834 a 1848. +more Příspěvky psal také Andrej Smole. Při přípravě čtvrtého svazku vyvolali jansenité v čele s Jernejem Kopitarem obstrukce kvůli odlišným názorům na vývoj slovinské literatury, podle nich měla národní literatura vycházet z lidové slovesnosti, jak ji u Srbů prosazoval Vuk Karadžič.

Roku 1846 byla konečně schválena Prešerenova v pořadí šestá žádost o právnické místo. Tentokrát neprosil o kancelář v Lublani, ale o místo v Postojné nebo v Kranji. +more Kraj ho umístí do Kranje, kam se přestěhoval ještě na podzim. Jako písaře zaměstnal syna Andreje Smoleho, hospodyni mu dělala sestra Katra. Měl hodně práce a jeho poezie se dobře prodávala.

Po březnové revoluci roku 1848 konečně mohl uveřejnit Zdravljici. Báseň vyšla v Bleiweisových Novicah, některé básně vydal ještě v posledním ročníku Kranjske čbelice. +more Prešernovy básnické výtvory shořely, byl z toho zatrpklý a rozčarovaný, objevily se také vážnější příznaky nemoci. Podle některých pramenů se měl pokusit o sebevraždu. Často uléhal, měl cirhózu jater. Byl zadlužen a bez peněz, protože nevyužíval možnosti výdělku, které mu jako právníkovi nabízeli. V závěti přiznal své děti a zanechal jim skromný zbytek majetku.

Pro Prešerenův život i tvorbu je významná neopětovaná láska k bohaté Julii, jíž věnoval sbírku Sonetni venec (1834) a další milostné básně. Jako básníkovi se mu za života nedostalo uznání. +more V posledních letech života často propadal úzkostem, alkoholismu a nemocem, které způsobily jeho předčasnou smrt.

France Prešeren zemřel na cirhózu jater ve čtvrtek 8. února 1849. Pohřbili ho 10. února v Kranji.

Dílo

Básně

slovinské hymny * Dekletam (1827), * Gazele: ** Al bo kal pognalo seme, kdor ga seje, sam ne ve, ** Draga. +more vem, kako pri tebi me opravljajo ženice, ** Kdor jih bere, vsak drugači pesmi sodi, ** Med otroci si igrala, draga. lani - čas hiti, ** Oči sem večkrat prašal, ali smem, ** Pesem moja je posoda tvojega imena, ** Žalostna komu neznana je resnica, de jo ljubim, * Glosa, * Kam. , * K slovesu, * Krst pri Savici, (1835), epická báseň * Mornar, * Nezakonska mati (1844), * Nova pisarija (1831), * Od železne ceste, * Pevcu, * Pod oknam, * Prošnja, * Prva ljubezen, * Sem dolgo upal in se bal, * Sila spomina, * Slovo od mladosti 1830, * Soldaška, * Strunam, * Ukazi, * V spomin Andreja Smoleta, * V spomin Matija Čopa, * V spomin Valentina Vodnika, * Zabavljivi napisi, * Zapušena, * Zdravljica (1844), úryvek z této básně se později stal textem slovinské hymny * Zgubljena vera, * Zvezdogledam.

Balady a romance

Dohtar, * Hčere svet, * Judovsko dekle, * Lenora, * Neiztrohnjeno srce, * Orglar, * Povodni mož, * Prekop, * Ribič, * Učenec, * Turjaška Rozamunda, * Zdravilo ljubezni, * Ženska zvestoba.

Sonety

Bilo je, Mojzes. tebi naročeno, * Dve sestri videle so zmoti vdane, * Je od vesel'ga časa teklo leto, * Kadar previdi učenost zdravnika, * Kupido. +more ti in tvoja lepa starka, * Marskteri romar gre v Rim, v Kompostelje, * Memento mori, * Na jasnem nebi mila luna sveti, * Ni znal molitve žlahtnič trde glave, * Očetov naših imenitne dela, * Oči bile pri nji v deklet so sredi, * Odprlo bo nebo po sodnem dnevi, * Sanjalo se mi je, de v svetem raji, * Sonetje nesreče: ** Čez tebe več ne bo, sovražna sreča. , ** Hrast, ki vihar na tla ga zimski trešne, ** Komur je sreče dar bila klofuta, ** O Vrba. srečna, draga vas domača, ** Popotnik pride v Afrike pušavo, ** Življenje ječa, čas v nji rabelj hudi, * Sonetni venec (1834), věnec sonetů: ** Poet tvoj nov Slovencam venec vije, ** Ran mojih bo spomin in tvoje hvale, ** Iz sŕca svoje so kalí pognale, ** Mokrócvetéče rož'ce poezije, ** Iz krajov niso, ki v njih sonce sije, ** Cel čas so blagih sapic pogrešvál, ** Obdajale so utrjene jih skale, ** Viharjov jeznih mrzle domačije, ** Izdíhljeji, solzé so jih redile, ** Jim moč so dale rasti neveselo, ** Ur temnih so zatirale jih sile, ** Lej. torej je bledó njih cvetje velo, ** Jim iz oči tí pošlji žarke mile, ** In gnale bodo nov cvet bolj veselo, ** Magistrale, * Velika, Togenburg. bila je mera, * Vrh sonca sije soncov cela čeda, * Tak kakor hrepeni oko čolnarja, * Zabavljivi sonetje: ** Al prav se piše kaшa ali kaſha, ** Ne bod'mo šalobarde. Moskvičanov, ** Apel podobo na ogled postavi, * Zgodi se včasih, de mohamedani.

České překlady

Básně Františka Preširna, Ladislav Sehnal, Jičín 1882, přeložil Josef Penížek, * Můj sen šel po hladině, Odeon, Praha 1978, přeložil Josef Hiršal za jazykové spolupráce Viktora Kudělky.

Literatura

France Prešeren očima pražských slovenistů, příspěvky posluchačů, interních aspirantů a pedagogů oboru slovenistika, Národní knihovna České republiky - Slovanská knihovna, Praha 2000, * Slovinská literatura. 1, Od počátků literární kultury až do r. +more 1918, Viktor Kudělka.

Externí odkazy

[url=://www.preseren.net/ang/2-2_casovni_trak.asp

[[Kategorie:Narození 1800]url=http://www. preseren. +morenet/]France Prešeren[/url] * [url=https://web. archive. org/web/20080107122957/http://www. omnibus. se/cgi-bin/avtor. pl. eF=FRAPRE]Beseda: France Prešeren[/url] * [url=https://web. archive. org/web/20091115122429/http://www. ff. uni-lj. si/slovjez/mh/preseren. html]Miran Hladnik, France Prešeren and Slovenian identity / France Prešeren in slovenska identiteta[/url] *[/url]] Kategorie:Úmrtí 1849 Kategorie:Slovinští básníci Kategorie:Slovinští spisovatelé Kategorie:Romantičtí spisovatelé Kategorie:Muži Kategorie:Osobnosti na slovinských bankovkách Kategorie:Absolventi Vídeňské univerzity Kategorie:Zemřelí na cirhózu jater Kategorie:Občina Žirovnica Kategorie:Narození 3. prosince Kategorie:Úmrtí 8. února Kategorie:Úmrtí v Kranji.