Francis Poulenc

Francis Jean Marcel Poulenc (7. ledna 1899 Paříž - 30. ledna 1963 Paříž), byl francouzský skladatel a člen skupiny Pařížská šestka (Les six).

Život

Poulenc se narodil v Paříži do rodiny farmaceutických magnátů (farmaceutická firma založená jeho předky existuje dodnes). Jeho matka, sama talentovaná klavíristka, poskytla synovi základní hudební vzdělání a díky bohatému rodinnému zázemí mu bylo umožněno studovat hru na klavír u španělského virtuóze Ricarda Viñese. +more V 18 letech (jako samouk) složil svou první skladbu Rapsodie Négre pro baryton a orchestr, která vyvolala v Paříži senzaci. V roce 1918 byl Poulenc povolán do armády, kde setrval do roku 1921.

Aby se Poulenc zdokonalil ve skladatelské technice, tři roky docházel k učiteli Charlesovi Koechlinovi. Pro Poulencův život i jeho tvorbu byl významný rok 1935, kdy při autonehodě zahynul jeho blízký přítel Pierre-Octave Ferroud. +more Tato tragická událost podnítila Poulenca k návratu ke katolické víře, kterou v mládí ztratil. V další fázi jeho tvorby se proto objevují vážnější duchovní skladby.

V letech 1953-1956 složil Poulanc své nejrozsáhlejší dílo - operu Dialogy karmelitek. Mezi jeho poslední díla patří hobojová a klarinetová sonáta. +more Poulenc náhle zemřel na srdeční infarkt v Paříži, kde je také pochován.

Osobnost

Poulenc, člověk svébytného vtipu a duchaplnosti, byl homosexuál a jeho soukromý život byl velmi pestrý. Jeho prvním dlouhodobým partnerem byl malíř Richard Chanlaire. +more Vztahy s ostatními muži (například barytonistou Pierrem Bernacem, pro nějž napsal několik děl) zůstávají zahalené rouškou tajemství. Měl však vztahy i se ženami, zamýšlel se oženit s dlouholetou přítelkyní Raymonde Linossierovou, čemuž však zabránila její smrt. Poulencův život ovlivnilo několik tragédií, při kterých přišel o blízké přátele; nejdřív o spisovatele Raymonda Radigueta, který zemřel na tyfus, a později skladatele Pierra-Octava Ferrouda.

V roce 1950 se hudební kritik Claude Rostand o Poulancovi vyjádřil, že je to „napůl darebák, napůl mnich“ („le moine et le voyou“). Tento výrok se okamžitě vžil a nechybí v žádné Poulencově biografii. +more Upozorňuje totiž na zvláštní polarizaci skladatelovy osobnosti i jeho díla.

Charakteristika tvorby

Ony dvě zmíněné kontrastní stránky skladatelovy osobnosti se odrazily i na jeho tvorbě - zanechal na jedné straně mnoho odlehčených klavírních skladeb a sonát, na druhé straně hluboká a závažná vokální hudební díla. Stylově má nejblíž k neoklasicismu, byl spíš konzervativní a na rozdíl od kolegů z Pařížské šestky se důsledněji držel diatoniky. +more Ve všech oblastech tvorby je patrná nezvykle bohatá melodická invence. Poulenc, jenž neměl klasické skladatelské vzdělání, přinesl do francouzské hudby nové melodie, nadhled, vtip a eleganci. Časem si vybudoval ustálené harmonické postupy a používal své typické harmonické přechody. Rád skládal díla pro klavír, na němž sám jako interpret vynikal, a vokální díla. Měl v oblibě více dechové nástroje, než smyčcové. Názory kritiků na Poulencovu tvorbu se dodnes rozcházejí. Někteří ho odmítají brát vážně a tvrdí, že jeho díla hraničí s kýčem, jiní ho považují za nejpřínosnějšího člena Pařížské šestky.

Dílo

Pamětní deska na domě 5 rue de Medicis v Paříži.

Komorní tvorba

Sonáta pro 2 klarinety, op. 7 (1918/1945) * Sonáta pro housle a klavír, op. +more 12 (1918) * Klavírní suita (1920) * Sonáta pro klarinet a fagot, op. 32 (1922/1945) * Sonáta pro lesní roh, trubku a trombón, op. 33 (1922/1945) * Trio pro hoboj, fagot a klavír, op. 43 (1926) * Suite française pro 2 hoboje, 2 fagoty, 2 trumpety, 3 trombóny, bicí a cemballo, op. 80 (1935) * Sextet pro klavír a dechový kvintet, op. 100 (1932-9) * Sonáta pro housle a klavír, op. 119 (1942-3/1949) * Sonáta pro violoncello a klavír, op. 143 (1940-48) * Trois mouvements perpétuels pro 9 nástrojů, op. 14 (1946) * Sonáta pro flétnu, op. 164 (1956-7) * Elegie pro lesní roh a klavír, op. 168 (1957) * Sarabanda pro kytaru, op. 179 (1960) * Sonáta pro klarinet, op. 184 (1962) * Sonáta pro hoboj, op. 185 (1962) * Sonáta pro klavír čtyřručně (1918).

Koncerty

Concert champêtre pro cembalo (1927-1928) * Concerto Choréographique pour piano et dix-huit instruments, „Aubade“ (1930) * Koncert pro dva klavíry a orchestr d-moll (1932) * Koncert pro varhany, smyčce a tympány g-moll (1938) * Koncert pro klavír a orchestr(1949)

Písně

Píseň Le Portrait (1937) * Píseň La Grenouillère (1938) * Píseň Bleuet (1939) * Písně Banalités (I: Chanson d'Orkenise, II: Hôtel, III: Fagnes de Wallonie, IV: Voyage à Paris, V: Sanglots) (1940) * Píseň Paul et Virginie (1946)

Vokálně-instrumentální

Opera Prsy Tiresiovy (Les mamelles de Tirésias) (1947) * Opera Dialogy karmelitek (Dialogues des Carmélites) (1957) * Monoopera Lidský hlas (La Voix Humaine) (1959) * Kantáta Lidská tvář (Figure humaine) pro dvojitý sbor, a cappella (1943), premiéra v lednu 1945 v Londýně

Sborová hudba

Mše G-dur (SATB) (1937) * Exultate Deo (SATB) (1941) * Salve regina (SATB) (1941) * Un soir de neige (6 hlasů) (1944) * Quatre petites prières de Saint François d'Assise (mužský sbor) (1948) * Stabat Mater (1950) * Gloria (1959) * Sept répons des ténèbres pro dětský soprán, mužský sbor, dětský sbor a orchestr (1961-2)

Odkazy

Reference

Externí odkazy

[url=https://www.poulenc.fr/en/]Stránka věnovaná skladateli[/url]

Kategorie:Francouzští hudební skladatelé Kategorie:Francouzští operní skladatelé Kategorie:Skladatelé současné klasické hudby Kategorie:Skladatelé chrámové hudby Kategorie:Gayové Kategorie:LGBT hudebníci Kategorie:LGBT hudební skladatelé Kategorie:Narození 7. +more ledna Kategorie:Narození 1899 Kategorie:Narození v Paříži Kategorie:Úmrtí 30. ledna Kategorie:Úmrtí 1963 Kategorie:Úmrtí v Paříži Kategorie:Pohřbení na Père Lachaise Kategorie:Muži.