Franco Baresi

Franco Baresi (8. květen 1960, Travagliato, Itálie) je bývalý italský fotbalový obránce a od roku 2020 je viceprezident klubu AC Milán. Ve své době byl jedním z nejlepších fotbalových obránců na světě. Celá jeho hráčská kariéra byla spjata italským týmem AC Milán, s nimiž vyhrál celkem 19 trofejí. Je vlastníkem šesti titulů v lize (1978/79, 1987/88, 1991/92, 1992/93, 1993/94, 1995/96), čtyř vítězství v italském superpoháru (1988, 1992, 1993, 1994), tří pohárů Ligy mistrů UEFA (1988/89, 1989/90, 1993/94) i evropského superpoháru (1989, 1990, 1994), dvou interkontinentálních pohárů (1989, 1990) a jednoho středoevropského poháru (1981/82). Celkem za Rossoneri odehrál 20 sezon, z toho 15 sezon byl kapitánem. Nastoupil do 719 utkání, což jej řadí na 2. místo v historické tabulce klubu. Se spoluhráči Tassottim a Maldinim a Costacurtou, byli jednou z nejlepších obranných linií v historii fotbalu , což umožnilo klubu AC Milán vytvořit absolutní rekord v po sobě jdoucích zápasech bez porážky (58 zápasů - od 26. 5. 1991 do 14. 3. 1993 ).

Od roku 1982 do roku 1994 hrál za národní tým Itálie, jehož byl čtyři roky kapitánem. Stal mistrem světa v roce 1982 a jako kapitán vicemistrem světa v roce 1994. +more Také má bronz z MS 1990.

V roce 2004 jej Pelé zařadil mezi 125 nejlepších žijících fotbalistů. V anketě Zlatý míč, která hledala nejlepšího fotbalistu Evropy, se roku 1989 umístil na druhém místě, rok poté na pátém. +more V roce 2013 byl uveden do síně slávy italského fotbalu.

Dne 16. prosince 1999 u příležitosti 100 letého výročí AC Milán, byl vyhlášen fotbalistou století u Rossoneri.

Jeho bratr Giuseppe Baresi hrával za konkurenční tým Inter. +morejpg|náhled|200px|vpravo'>Bratři Giuseppe (vlevo, Inter) a Franco (vpravo, AC) v milánském derby.

Klubová kariéra

Začátky

Fotbal začal hrát fotbal v raném věku se svými bratry Angelem a Beppem. V patnácti letech šel na konkurz do Interu, týmu, který už naverboval bratra Beppeho, ale byl odmítnut kvůli jeho fyzickým vlastnostem. +more A tak zkusil konkurz do u konkurenčního Milána. Po třech konkurzech a díky naléhání Guida Settembrina vstoupil do mládežnického týmu Rossoneri.

První utkání odehrál ve věku 17 let 23. +more dubna 1978 proti Veroně (2:1). Další zápasy odehrál až v následující sezoně, kde odehrál všechna utkání, pomohl klubu k zisku titulu (1978/79). Jenže v roce 1980 vypukl korupční skandál a klub musel do druhé ligy, kterou posléze vyhrál a vrátil se do nejvyšší ligy. První branku za Rossoneri vstřelil v italském poháru 20. srpna 1980 proti Avellinu (1:1). V sezoně 1981/82 musel kvůli nemoci nehrát čtyři měsice a to se projevilo na hře a klub podruhé ve své historii sestoupil. Za rok se opět klub vrátil mezi elitu. To již o něj projevil zájem Juventus, jenže Franco zůstal a ve 22 letech se stal novým kapitánem mužstva.

Éra Sacchiho

S příchodem prezidenta Berlusconiho a trenéra Sacchiho se Milán změnil. Klub se posílil a vytvořil se tým, který bude několik let vládnou nejen v Itálii, ale i v Evropě. +more Časopise World Soccer je definoval jako nejsilnější klub všech dob. Začátek však pro něj nebyl jednoduchý, kvůli složitému vztahu s novým trenérem Sacchim. První titul (pro Franca druhý) nového Milána přišel v sezoně 1987/88. V následující sezoně se klub soustředil na pohár PMEZ. Pohár nakonec vyhráli, když ve finále poháru PMEZ 1988/89 vyhráli 4:0 nad Bukurešti. Poté byl i u vítězství o italský superpohár. Po výborné sezoně skončil na 2. místě v anketě o Zlatý míč.

Sezona 1989/90 začala vítězstvím o Superpohár UEFA 1989 a později přidal i Interkontinentální pohár 1989. Také úspěšně obhájil s klubem pohár PMEZ. +more Ve finále poháru PMEZ 1989/90 vyhráli 1:0 nad Benficou. V lize ale titul nevyhrál. Také prohrál ve finále o italský pohár. V následující sezoně získal opět Superpohár UEFA 1990 i Interkontinentální pohár 1990. V roce 1991 byl klub vyloučen z evropských pohárů. Během tohoto období se vztah mezi hráčem a trenérem zhoršil natolik, že na konci sezóny 1990/91 se jeden z nich musel rozloučit. Nakonec trenér odešel k národnímu týmu.

Éra Capella

Na lavičku Rossoneri byl dosazen trenér mládeže Fabio Capello. I tady fungoval obranný systém založený za Sacchiho. +more Získal další čtyři tituly (1991/92, 1992/93, 1993/94, 1995/96), tři italské superpoháry (1992, 1993, 1994) a v sezoně 1993/94 vyhrál Ligu mistrů, i když finále kvůli kartám nehrál.

Dne 6. +more dubna 1996 odehrál 501 ligový zápas, čímž se vyrovnal Riverovi. Sezona 1996/97 byla jeho poslední. Klubu se nedařilo v lize (11. místo) ani v lize mistrů (zákl. skupina). Dne 19. ledna 1997 odehrál 700 zápas za Rossoneri. Poslední utkání bylo 1. června 1997 proti Cagliari (0:1). Při této příležitosti se klub rozhodl stáhnout - poprvé v historii italského fotbalu - dres s číslem šest, který měl na sobě.

Po kariéře

Poté, co skončil s fotbalem, okamžitě vstoupil na několik let do manažerských postů v Miláně. V roce 2002 měl krátkou zkušenost jako sportovní ředitel Fulhamu. +more Zůstal zde ale jen 81 dní, kdy odešel kvůli konfliktům s trenérem Tiganou. Vrátil se do Milána jako trenér týmu Primavera (mládeže), kde nahradil Tassottiho, který se přesunul do role zástupce v prvním týmu. Od 28. října 2020 jej nový vlastník klubu Elliott jmenuje čestným viceprezidentem klubu.

Hráčská statistika

Reprezentační kariéra

Za reprezentaci odehrál 81 utkání a vstřelil 1 branku. Byl povoláván již ve 20 letech a byl v nominaci na ME 1980 i na MS 1982, odkud získal zlatou medaili. +more První utkání odehrál až 4. prosince 1982 proti Rumunsku (0:0). Nedostával příliš příležitostí, protože trenér Bearzot jej měl víc za záložníka než za obránce. Až od roku 1987 se stal nastálo hráčem základní jedenáctky a to díky novému trenéru Vicinim. Bronzovou medaili získal na domácím MS 1990 a za čtyři roky byl stříbrný na MS 1994. Od konce roku 1990 až po poslední utkání 7. září 1994 byl kapitánem. Posledním utkáním bylo proti Slovinsku (1:1).

Statistika na velkých turnajích

Reprezentační gól

Hráčské úspěchy

Klubové

6× vítěz 1. italské ligy (1978/79, 1987/88, 1991/92, 1992/93, 1993/94, 1995/96) * 2× vítěz 2. +more italské ligy (1980/81, 1982/83) * 4× vítěz italského superpoháru (1988, 1992, 1993, 1994) * 3× vítěz Ligy mistrů (1988/89, 1989/90, 1993/94) * 3× vítěz evropského superpoháru (1989, 1990, 1994) * 2× vítěz interkontinentálního poháru (1989, 1990) * 1× vítěz středoevropského poháru (1981/82).

Reprezentační

3× na MS (1982 - zlato, 1990 - bronz, 1994 - stříbro) * 2× na ME (1980,1988 - bronz) * 2× na ME 21 (1980, 1982) * 1x na OH (1984)

Individuální

All Stars team na MS 1990 * Guarin d'oro (1989/90) * člen klubu FIFA 100 (2004) * člen klubu Golden Foot (2012) * člen síně slávy italského fotbalu (2013) * kandidát na Zlatý míč - nejlepší tým (2. místo v roce 2020)

Vyznamenání

100px Řád zásluh o Italskou republiku (1991)

100px Zlatý límec za sportovní zásluhy (2017)

Odkazy

Reference

Externí odkazy

[url=https://www. transfermarkt. +morede/franco-baresi/profil/spieler/42049]Profil hráče[/url] na Transfermarktu * [url=https://www. national-football-teams. com/player/14117/Franco_Baresi. html]Profil hráče[/url] na National-football-teams. com * [url=https://www. eurofotbal. cz/clanky/franco-baresi-nejvetsi-z-rossoneri-70735/]Životopis hráče[/url] na eurofotbal. cz.

Související články

Seznam italských fotbalových reprezentantů

Kategorie:Italští fotbalisté Kategorie:Italští fotbaloví reprezentanti Kategorie:Fotbaloví obránci Kategorie:Fotbalisté AC Milán Kategorie:Italští sportovní funkcionáři Kategorie:Narození 1960 Kategorie:Narození 8. +more května Kategorie:Muži Kategorie:Mistři světa ve fotbale Kategorie:Vítězové Superpoháru UEFA Kategorie:Vítězové Interkontinentálního poháru Kategorie:Vítězové Poháru mistrů evropských zemí Kategorie:Bronzoví medailisté z ME ve fotbale Kategorie:Důstojníci Řádu zásluh o Italskou republiku.