Cesko.wiki František Fridrich (knihovník)
Author
Albert FloresFrantišek Fridrich (27. ledna 1879 Plavsko - 27. července 1943 Praha) byl státní knihovnický instruktor, legionář a odbojář.
Po maturitě na gymnáziu v Jindřichově Hradci v roce 1898 nastoupil ve Vídni jako účetní ministerstva financí. V roce 1902 začal být kulturně činný ve „Spolku pro šíření lidové osvěty ve Vídni“, který vznikl pod patronací J . +moreS. Machara, po proměně spolku na „Osvětový svaz dolnorakouský“ se stal jeho jednatelem. V roce 1912 a 1913 redigoval kalendáře vydávané tímto spolkem. Po vypuknutí 1. sv. války narukoval nejprve do Haliče a potom do pevnosti v Přemyšlu v Polsku. Po jejím dobytí byl 22. března 1915 zajat a odvezen do Ruska, v dubnu 1918 vstoupil do čs. legií a zúčastnil se boje o Omsk. Po návratu čs. legií do Československa v roce 1920 nastupuje na doporučení PhDr. Františka Drtiny do lidově-výchovného oddělení Ministerstva školství a národní osvěty jako knihovnický instruktor. V rámci své funkce zpracoval souhrnnou statistickou publikaci „Veřejné knihovny obecní v Československu 1919-1929“ a přeložil bibliopsychologické úvahy N. A. Rubakina „Jak psáti poučné knížky pro nejméně vzdělané čtenáře“. V roce 1931 Fridrich přešel do oddělení pro státní školy menšinové.
Ve spolku Beseda na Ořechovce založil rozsáhlou knihovnu. Byl předsedou Výboru pro postavení pomníku obětem světové války ve Střešovicích. +more Pomník na Macharově náměstíPomník padlého vojína na Macharově náměstí (dříve Náměstí Na Ořechovce) byl 28. října 1929 slavnostně odhalen a za účasti mnoha osobností předán městu Praze. V dubnu Fridrich 1937 odešel do výslužby. Jako předseda spolku Červeného kříže ve Střešovicích a velitel Civilní požární ochrany se na Ořechovce zasadil o zřízení čtyř obecních pump jako rezervy, ze které bylo možné zásobovat obyvatelstvo v případě ohrožení zdroje pitné vody z vodovodního řádu. V roce 1939 se zapojil od odboje. Spolupracoval s prof. Čížkem z Klidné ulice v PVVZ a byl ve spojení s Třemi králi - vojáky Mašínem, Balabánem a Morávkem, pro které zajišťoval doklady a zbraně. Důležitou částí jeho práce bylo zajištění finančních podpory pro rodiny zatčených odbojářů. On sám měl pro případ zatčení v zubu ampulku s jedem, když však k jeho zatčení skutečně došlo, jed neúčinkoval. Aby nic nevyzradil, vyskočil během výslechu v nestřeženém okamžiku z okna kanceláře Petschkova paláce ve třetím patře. V bezvědomí byl převezen do nemocnice v Podolí, kde 27. července 1943 v půl čtvrté odpoledne zemřel. Na jeho domě v Západní ulici 33/256 na Ořechovce byla péčí Jednoty čs. obce legionářské a spolku čs. Červeného kříže 28. září 1947 osazena bronzová pamětní deska. V roce 1946 byl vyznamenán válečným křížem 1939 „In memoriam“.
