František Hořava
Author
Albert FloresFrantišek Hořava je český fotbalový obránce, který se narodil 22. září 1967 v Třinci. Svoji profesionální kariéru zahájil v Opavě, kde působil v letech 1987 až 1990. Poté přestoupil do pražské Sparty, kde strávil většinu své kariéry. S týmem získal několik mistrovských titulů a také se účastnil evropských pohárů. Hořava je známý svým tvrdým zákrokem a schopností číst hru soupeře. V roce 1999 ukončil svoji profesionální kariéru a vrátil se do Opavy, kde působil jako trenér mládeže. Nyní je aktivní v trenérském štábu prvoligového týmu AC Sparta Praha.
František Hořava (24. července 1906 Opatovice u Rajhradu - 28. května 1974 Brno) byl český sochař a malíř. Za svůj život vytvořil mimo jiné řadu děl pro veřejná prostranství (pomníky, reliéfy) především v Brně a okolí. V rodných Opatovicích je po něm pojmenována ulice . Otec František (1879-1962) byl obuvníkem, původem z Českomoravské vrchoviny, matka Františka (1876-1956) rozená Báborová byla z dělnické rodiny v Opatovicích.
Vzdělání
1912-1919 Obecní škola v Opatovicích * 1919-1921 Měšťanská škola chlapecká v Brně v Řeznické ulici * 1921-1922 pracuje u Josefa Rejnarta v jeho Umělecko-průmyslovém ateliéru sochařském a závodě štukatérském v Brně v Mundyho ulici * 1922-1925 studium na Umělecko-průmyslové škole v Praze (především modelování u Josefa Mařatky, dále u Emílie Krostové, Jaromíra Pečírky, V. V. +more Štecha, Bohumila Kafky). * V roce 1925 se stává nejprve hospitantem speciální školy dekorativního modelování Josefa Drahoňovského. Další rok absolvuje už jako řádný žák u Otty Gutfreunda a dokončuje v roce 1928 u Josefa Mařatky.
Život
linoryt z pařížského pobytu První dílčí úspěchy - prezentace sochy Maryčka Magdónova v roce 1928 na Výstavě soudobé kultury v Československu v pavilonu Umělecko-průmyslové školy na nově vzniklém Výstavišti. +more Sochu následně zakoupilo Ministerstvo školství a národní osvěty.
Po absolutoriu dostává na doporučení Josefa Mařatky stipendium do Paříže (15. února - 15. +more srpna 1929), kde studuje u Antoina Bourdella a seznamuje se s Františkem Kupkou. Vzpomínkou na pobyt v Paříži je jeho soubor linorytů z roku 1937.
V září 1930 se Hořava usadil v Brně, kde zůstává do konce života. Vstupuje do Klubu výtvarných umělců Aleš, později do Svazu československých výtvarných umělců. +more Má množství zakázek veřejných (banky) i soukromých (portréty), zapojuje se do uměleckého života města. Prosazuje se u něj stále více životní téma ženského aktu, mimoto zpracovává i pracovní témata.
V roce 1944 se oženil s doktorkou práv Albínou Němcovou. Později se jim narodily děti Petr a Pavla. +more V padesátých letech postupně ubývá veřejných zakázek, materiální situace rodiny se zhoršuje. Od 60. let se stále více věnuje malbě (zátiší a krajiny), obnovuje techniku stucco lustra (freskařský postup, kdy se směs mramorové moučky a omítky barví, brousí a leští). Vytvořil několik stuccolustrových desek. Poměrně intenzivně se dále zabývá dřevěnými intarziemi pro nábytek, a to soukromě i na zakázku.
Nedostatek pracovní příležitosti v oboru přivedl Hořavu v letech 1964-1965 i do Moravského muzea, kde restauroval Rulíškovy modely hub. Umírá při návratu z Adamova, kde pracoval na své poslední zakázce. +more František Hořava je pohřben na brněnském Ústředním hřbitově, kde má na hrobě vlastní pískovcovou desku s motivem vzpínajících se koní.
Některá veřejná díla
Maryčka Magdónova (1928) * portrétní reliéf Václava hraběte Kounice - budova brněnské Techniky a zimní zahrada zámku Slavkov - zakázka ovdovělé hraběnky Josefiny Kounicové (1932-3) * pomník T. +more G. Masaryka - Rajhrad (1937-8)) * reliéf - oslavanská elektrárna (přelom třicátých/čtyřicátých let) * reliéf - jihlavská elektrárna (1941) * památník Prokopa Diviše (reliéf v interiéru) - Znojmo-Přímětice (1941) * knižní ilustrace ke knihám V. Šelepové První zrání a J. Gregora Hovory s tebou pro brněnské Jíchovo nakladatelství, které v roce 1944 ve svém salónku v Brně na Cejlu uspořádalo také výstavu * pamětní deska Vladimíra Helferta - Brno, Mojžíšova 14 (1958) * pomník Petra Jilemnického - Adamov, školní budova na dnešní ulici Ronovská 12 (1963-4) * socha pro adamovský podnik ADAST (1973-1974) - poslední zakázka, jejího dokončení se Hořava nedočkal (socha byla odlita po jeho smrti).
* reliéfy na fasádě budovy spořitelny - Brno (Královo Pole), Husitská l a Palackého 59 * reliéf na fasádě budovy - Brno, Křenová 27 * reliéf v nemocnici - Brno, Obilní trh * reliéf v budově Zemského finančního ředitelství - Brno, Malinovského náměstí (dnešní Magistrát)