František Ignác Prée

František Ignác Prée (5. ledna 1699, Dobrá Voda – 9. června 1762, Praha) byl český lékař a botanik. Narodil se v Dobré Vodě u Loun do rodiny chudého knížecího úředníka. Studoval na gymnáziu v Litoměřicích a po absolvování vstoupil do jezuitského řádu, kde v roce 1721 složil sliby a přijal kněžské svěcení. Získal titul bakaláře filosofie a teologie. V roce 1726 ho jezuité poslali na univerzitu v Heidelbergu, kde studoval medicínu. Po návratu do Prahy působil jako profesor a od roku 1734 se stal lékařem a profesorem české univerzity. Zabýval se zejména botanikou a studoval léčivé rostliny. Pracoval jako fantast a byl jedním z prvních proslulých lékařů své doby. V roce 1751 byl jmenován osobním lékařem císařovny Marie Terezie. Byl autorem několika botanických spisů, z nichž nejznámější je Praxeos medicae praecepta (1756). Tato práce byla velmi populární a vydávala se opakovaně i po jeho smrti. Prée se také zajímal o luštění hieroglyfů a byl vzdáleným příbuzným známého vojvody Karla radského. František Ignác Prée zemřel 9. června 1762 v Praze. Jeho hrob se nachází na Olšanských hřbitovech.