František Max

Technology

12 hours ago

Author

František Max byl český katolický kněz a spisovatel, který se narodil 24. května 1894 a zemřel 28. dubna 1972. Pocházel z moravského města Dolní Věstonice. V roce 1919 byl vysvěcen na kněze a působil jako farář ve Vítkovicích. Byl známý svým silným vlastenectvím a zastával konzervativní názory na náboženství a politiku. František Max se proslavil zejména díky své literární tvorbě. Je autorem několika knih, ve kterých se věnoval zejména regionální historii a zvyklostem moravského venkova. Jeho spisy se vyznačují autenticitou a hloubkou poznání. Mezi jeho nejznámější díla patří "Moravské toulky" a "Moravský venkov". Kromě literatury se František Max angažoval i ve veřejném životě. Byl členem řady spolků a organizací, které se zabývaly kulturní, historickou a náboženskou činností. Byl také činný v politice a patřil mezi přední představitele Konzervativní strany, se kterou spolupracoval v rámci československého parlamentu. František Max zemřel ve věku 77 let a je pohřben na hřbitově ve svém rodišti Dolních Věstonicích. Jeho literární odkaz však přetrvává dodnes a je považován za významného autora regionální literatury ve 20. století.

František Max (16. listopadu 1895 Libáň - 18. března 1969 Praha) byl český malíř vedut a krajin.

Život

Vychodil reálnou školu v Jičíně, načež odešel na studia architektury při ČVUT do Prahy, kde navštěvoval ateliér kreslení vedený malířem Oldřichem Blažíčkem a Adolfem Liebscherem mladším. +more Souběžně začal studovat na Akademii výtvarných umění pod vedením Jana Preislera. Záhy si vyvinul svébytný, lehce rozpoznatelný styl, který v průběhu života již příliš nezměnil. Pracoval s pastózní malbou a výraznou barevností olejových barev; široké tahy štětcem či špachtlí jsou pro něj typické. Často do malby ryl i obráceným koncem štětce. Pro jeho tvorbu je charakteristický rychlý, expresivní styl práce, který podtrhuje i náležitá barevnost.

Ač žil a tvořil převážně v hlavním městě, často se vracel do rodného Jičínska, kde se věnoval zpracování tamních námětů: Libáňský kostel, cukrovar, hrad a zámek Staré Hrady se opakují napříč celou jeho tvorbou, podobně jako pražské veduty. Pohledy do ulic Kampy, Řásnovky, Malé Strany či Hradčan odráží i jeho setrvalý zájem o architekturu, které se nicméně od 30. +more let již profesně nevěnoval, nýbrž se upnul na malířskou práci. K jeho přechodu od architektury k malířství přispěla také ekonomická krize a smrt jeho zaměstnavatele Otakara Nekvasila, po níž na počátku 30. let odešel ze stavební firmy Nekvasil. První výstavu uspořádal v roce 1935, zejména ve 30. a 40. letech často vystavoval zejména v pražských galeriích, mj. v Mazačově galerii či v galerii Rubešově, která fungovala na pražské Národní třídě č. 37. Již roce 1938 mj. kritika ocenila "hybný a citlivý rukopis, který se rozehrává v malebné imprese".

František Max zůstal poměrně stranou hlavních uměleckých proudů. Byl svérázným malířem-samotářem, který se nikdy pevně nepřipojil k žádné umělecké skupině. +more Přesto byl už ve své době prodávaným a oceňovaným malířem.

V roce 2020 vydalo Regionální muzeum a galerie Jičín první obsáhlejší publikaci věnovanou přehledu jeho tvorby. Právě toto muzeum opatruje patnáctku Maxových olejů, které bývají průběžně vystavovány. +more Poslední výstava byla Františku Maxovi uspořádána od 12. dubna do 19. května 2019, a to v prostorách Zámecké galerie v Jičíně.