Franz Alexander
Author
Albert FloresPamětní deska na Ludwigkirchstraße 9 v Berlíně Franz Alexander (původním jménem Alexander Ferenc Gábor) (22. ledna 1891 - 8. března 1964) byl maďarsko-americký psychoanalytik, který se věnoval především otázkám psychosomatiky a psychoanalytické kriminologie. Svými názory značně ovlivnil Erika Eriksona a Heinze Kohuta.
Narodil se v Budapešti, ale studoval v Berlíně, kde také potkal psychoanalytika Karla Abrahama, u něhož podstoupil výcvik. Později sám analyzoval například Freudova syna Olivera. +more Roku 1930 byl pozván jako profesor na Univerzitu v Chicagu a v USA již zůstal.
Zajímala ho otázka delikvence a kriminality, v této souvislosti hovořil o takzvaném "úplatném Superegu" zločinců.
Spolu s Freudem a Ferenczim rovněž definoval pojmy autoplastická adaptace (pacient se spíše přizpůsobuje prostředí) a aloplastická adaptace (pacient se spíše snaží měnit prostředí).
Ve čtyřicátých letech se věnoval především otázkám psychosomatiky a rozvíjel Ferencziho koncept "korektivní emocinální zkušenosti". Jím se Ferenczi (a s ním i Alexander) vzdálil psychoanalýze. +more Sám Alexander za to byl kritizován, mimo jiné Edwardem Gloverem a Jacquesem Lacanem. Až v šedesátých letech 20. století se k Alexanderovým myšlenkám vrátil Heinz Kohut a selfpsychologové.
Bibliografie
1931 The Criminal, the judge and the public: A psychological analysis * 1960 The Western mind in transition : an eyewitness story * 1968 The history of psychiatry; An evaluation of psychiatric thought and practice from prehistoric times to the present * 1969 Roots of crime: psychoanalytic studies * 1980 Psychoanalytic therapy. Principles and application * 1984 The medical value of psychoanalysis * 1987 Psychosomatic Medicine: Its Principles and Applications
Reference
Literatura
MOBERLY, E. R.: The Psychology of Self and Other, London, Tavistock Publications 1985